„Bombarda!“ Zakřičel Harry, a v dřevěných dveřích před ním se objevila obrovská díra.
Starší kouzelník vběhl do vstupní haly svého domu, a když spatřil Harryho, oči se mu rozšířili zděšením.
„Prosím! Neubližujte mi!“ Prosil a svou hůlku pustil na podlahu.
Harry se natočil směrem, kde stál starší kouzelník.
„Omlouvám se,“ řekl Harry tiše. „Neměl jsem v úmyslu vás vyděsit.“
Starší kouzelník na něj zíral.
„Proč byste tedy, proboha, nezaklepal jako normální člověk?“ Zeptal se.
Harry lehce zrudnul.
„Nemyslel jsem si, že byste otevřel!“ Vysvětlil rychle. „Jste Ahndray Dupont, že?“
Ahndray pomalu přikývl, a obezřetně si prohlížel mladého čaroděje před sebou.
„Vy jste Harry Potter,“ odvětil po chvíli ticha.
Harry vypadal překvapeně, a starší kouzelník se ušklíbl.
„Možná jsem se skryl před světem,“ dodal. „ Ale stále čtu noviny.“
„Mohu na chvíli vejít dovnitř?“ Zeptal se Harry.
Ahndray se podíval po zničené dveře před sebou.
„Myslím, že už jste mi ukázal, že uděláte cokoliv se vám zlíbí.“
Harry opět zrudnul, trapně vešel do domu a použil rychlé Reparo.
„Přišel jsem vás požádat o laskavost,“ začal tiše, zelené oči se nervózně rozhlíželi po místnosti.
Ahndray zvedl jedno šedé obočí.
„Chodíte často kolem cizích domů, ničíte jim dveře a žádáte je o laskavost?“
Harry rychle zavrtěl hlavou.
„Podívejte, omlouvám se za ty dveře, ale už jsem je opravil. A ne, obvykle takové věci nedělám.“
„Dobrá, zapomeňme tedy na dveře. Jakou laskavost by ode mě mohl chtít zachránce kouzelnického světa?“
Nastala chvíle ticha.
„Slyšel jste někdy o Severusovi Snapeovi? Profesorovi lektvarů?“
„Ano, slyšel. Četl jsem několik jeho článků, a nebyly špatné. Byl neuvěřitelně nadaný. Škoda, že zemřel.“
Harry se nervózně zavrtěl.
„Co kdybych vám řekl, že ve skutečnosti není mrtvý? Byl byste ochotný pro něj podepsat jeden z vašich starších článků?“
V Ahndrayových modrých očích se objevil zvláštní záblesk.
„Předpokládám, že je to pouze čistě hypotetická úvaha?“ Zeptal se. „Protože si nedokážu představit, že by mladý chytrý chlapec jako vy, řekl jen tak někomu tak důležitou informaci.“
Harry si dlouze povzdechl.
„Samozřejmě, je to pouze hypoteticky, pane.“
„Hm. V tom případě, mám pro vás něco lepšího, co byste mu mohl dát,“ odvětil Ahndray, a mrknul na Harryho.
*****
Harry nakonec změnil své plány. Chtěl použít na Ahndraye Duponta Obliviate jakmile by mu podepsal článek, ale něco mu říkalo, že tomu starému kouzelníkovi může věřit, a tak Dupontovi pamět ponechal.
Kromě toho, Dupont mu dal ten nejlepší vánoční dárek pro Snapea, který by nikdy nebyl schopen koupit, a byl mu za to velmi vděčný.
Harry se nyní toulal Příčnou ulicí a nesl tašky plné vánočních dárků. Někdo by řekl, že dvacátý čtvrtý prosinec je na vánoční nákupy trochu pozdě, ale pro Harryho to byl perfektní čas. Vždycky měl sklony k prokrastinaci.
Uprostřed Příčné ulice se nacházel malý stánek, kde mladá čarodějka nabízela balení dárků zdarma. Harry toho využil, jelikož věděl, že kdyby balil dárky sám, dopadlo by to špatně. Dal čarodějce malé spropitné za zabalení, jelikož by se cítil špatně, že to pro něj všechno udělala zadarmo.
Jakmile všechny nakoupené dárky byly zabalené, rozhodl se přemístit domů. Začínala být tma, a on měl starost o svého ex profesora, který se mu nyní toulal po domě.
Jakmile se přemístil před vchodového dveře, začal si prohledávat kapsy, aby našel klíče. Byl sice kouzelník, a tak se nemusel obávat mudlovských zlodějů, ale stejně zamykal.
Povzdechl si, když si vzpomněl, že nechal klíče v ložnici. Věděl, že nemůže jen tak zaklepat na přední dveře. Snape pravděpodobně nebude tak hloupý, aby mu otevřel.
Podíval se skrz velké okno vedle hlavních dveří, a v hlavě se mu objevil nápad. Naneštěstí, Harry Potter byl známý tím, že nikdy své plány nedomyslel. Vždycky nejdřív konal a pak přemýšlel, což bylo přesně to, co se rozhodl udělat nyní.
Aniž by ho napadly důsledky jeho činů, rozběhl se a narazil do okna obývacího pokoje. Roztříštil sklo, a přistál na podlaze, řezné rány po obličeji a rukou.
Sesypal ze sebe sklo a ušklíbl se. Tak. Dostal se dovnitř.
Nicméně si dlouho pocit uspokojení neužil, jelikož byl během chvíle přišpendlen ke zdi obývacího pokoje.
„Everte Statim!“ Rozkázal Snape pevným hlasem.
Harry prudce vydechl, když byl prudce naražen na zeď.
„Pottere?“ Vyštěkl. „Co to u Merlina děláte?“
Harry se pokusil posadit, a třel si bouli, která se mu objevovala na hlavě.
„Dveře byly zamčené…“ zamumlal trochu zmateně. „Musel jsem se nějak dostat dovnitř.“
Snape na něj zíral se znechucenou nevírou.
„To vás nenapadla obyčejná Alohomora?“
„Uhhhh…“
Harry ztratil slova. Popravdě ho to vůbec nenapadlo? Na chvíli prostě úplně zapomněl, že je kouzelník.
„Myslel jsem si, že se nějaký ex smrtijed snaží vloupat do domu, Pottere! Nebo hůř, ministerstvo samo!“
„Je zajímavé, že ministerstvo je pro vás horší než smrtijedi,“ okomentoval Harry.
Snape si sevřel prsty kořen nosu a frustrovaně si povzdechl.
„Musí být pěkné pozbývat tolik inteligence,“ zamumlal, a bezhůlkově použil Reparo na sklo, které se válelo po podlaze. „Musí být pěkné, chodit okolo a dělat si co chcete, jen protože jste naživu, aniž byste měl být.“
Kousky skla vzlétly z podlahy zpět do okenního rámu a Harry se přitom snažil nebrat si Snapeova tvrdá slova osobně.
„Tento… incident… bude bezpochyby v zítřejších novinách,“ pokračoval Snape svým hlubokým hlasem. „A Merlin nám pomáhej, pokud jsem byl někým spatřen.“
Harry se zamračil.
„Zítra jsou Vánoce. Myslíte, že lidé budou novinám věnovat nějakou pozornost?“
Snape se ušklíbl.
„Lidé nemají nic lepšího na práci než klevetit, Pottere. Obzvláště během svátků.“
„Ale… pokud by vás viděli, musel byste jít do Azkabanu…“ Odpověděl Harry tiše.
Snape protočil očima.
„Ještě jednou. Jsem ohromen vaší inteligencí. Pokud byste byl chytřejší, mohl bych vás i naučit povel přines.“
Harry se zašklebil.
„Víte, nemusíte být protivný.“
Snapeovi oči se vztekle zablýskly.
„Věřím, že mám veškeré právo chovat se, jak uznám za vhodné, pane Pottere. Nebo jste snad zapomněl, že jsem v této pozici kvůli vám?“
Harry sklonil zrak, naplněný vinou.
Snape mohl jít kvůli němu do Azkabanu. Mohl být předhozen mozkomorovu polibku, a byla by to jeho vina.
„Nikdo vás neviděl,“ odvětil tiše.
„Úžasné, že jste tak přesvědčen o své vlastní pravdě. Je těžké vidět jakoukoliv jinou možnost, že?“ zasyčel Snape.
Harryho pohled vztekle vzplanul.
„Jen se snažím, jasné?!“ Vykřikl a frustrovaně si projel dlaní vlasy.
„To nestačí, Pottere! Takhle mě přenecháte bystrozorům dřív než skončí týden!“
„Dovolím, aby vás odvedli!“ Hádal se Harry. „Dokonce, i když vás najdou, nebudou schopni se vás ani dotknout. Ne dokud jsem tady.“
„Jak dojemné…“ Ušklíbl se Snape. „Čím jsem si zasloužil vaši bezmeznou ochranu?“
„Jste takový bastard!“ Křikl Harry. „Jste bastard, který se zajímá jenom o sebe! Myslíte, že jsem tohle chtěl? Cokoliv? Myslíte, že jsem o to prosil?“
„Ať jste prosil o cokoliv, jsem v téhle situaci kvůli vašemu lehkomyslnému chování.“ Odvětil Snape chladně.
Harry stěží mohl uvěřit, že ho Snape ještě na místě neproklel. Právě ho nazval bastardem a on stále žije! Znovu pocítil, jak v něm vzrůstá vztek a Snapeova slova ho tvrdě zasáhla.
„Nechci, aby vás našli, ať si myslíte cokoliv,“ odpověděl tiše. „A slíbil jsem si, že vás ochráním, a hodlám to dodržet, ať se stane cokoliv. Pokud to znamená, že musím změnit své chování, pak to tedy udělám. Ať to stojí, co to stojí.“
Snape přimhouřil oči.
„Nikdy jsem nežádal o vaší ochranu. Jsem zde pouze proto, protože nemám kam jinam jít.“
„Já vím,“ odpověděl Harry. „Nicméně stejně hodlám ten slib dodržet. Udělám cokoliv, co vás ochrání před Azkabanem.“
Snape se na Harry na okamžik zadíval, jako by jeho slova zvažoval.
„Jděte do postele, Pottere. Jsem si jistý, že vás zítra Weasleyovi očekávají brzy ráno.“
Harry napjatě přikývl a vyšel po schodech do své ložnice, kde začal psát dopis.
O půl hodiny později se Harryho sova vrátila s odpovědí.
*****
Harry se probudil následujícího dne brzy, na tváři měl nadšení z nadcházejících Vánoc.
Vysprchoval se, oblékl, a mentálně se připravil na popřání hezkých Vánoc Snapeovi.
Sešel schody, a nemohl se rozhodnout, zda si oddechl nebo byl zklamaný, když zjistil že Snape ještě není vzhůru. Po minulé noci bylo jasné, že je na něj Snape stále naštvaný. V mysli se mu objevili útržky jejich konverzace.
Jen proto, že jste naživu, aniž byste měl být…
Jsem v této pozici kvůli vám…
Slova se mu opakovala v mysli, a on si frustrovaně povzdechl.
Ano, Snape se vyjádřil zcela jasně, co si o něm myslí.
Na druhou stranu, cítil se provinile, že ho nechává na Vánoce samotného…
To si nikdo nezaslouží. Dokonce ani Snape.
Rozhodl se pro kompromis. Rychle naškrábal vzkaz a nechal ho na konferenčním stolku, kde ho Snape určitě uvidí.
Cítil se díky tomu trochu lépe, a tak si uhladil hábit a vkročil do krbu v obývacím pokoji.
„Dům rodiny Weasleyových,“ nakázal.
Harry byl odtáhnut pryč, a stál na prahu Weasleyovic krbu během pár vteřin.
Celá Weasleyovská rodina seděla u kuchyňského stolu, a všichni společně pronesli: „Šťastné a veselé, Harry!“
Harry se zasmál a byl zaplaven zrzavou září.
„Veselé Vánoce!“ Odpověděl a pevně obejmul Rona.
Políbil Hermionu na tvář, a pak kývnul na zbytek Weasleyových.
„Vážně by ses měl zlepšit v letaxování, kámo,“ pronesl Ron a na tváři měl úsměv.
Harry ho lehce praštil do ramene.
„Sklapni.“
Harryho hlas přivedl do jídelny Molly, která ho hned přivítala.
„Harry, drahý, ráda tě vidím! Jsi tu akorát včas na snídani.“
Harry byl ozářen Mollyiným jasným úsměvem, ale nemohl si pomoct, aby se necítil provinile. Snape bude trávit Vánoce o samotě, a byla to jeho vina. Měl mu nabídnout, že s ním zůstane… Dokonce, i kdyby jeho nabídku odmítnul. Neměl by být tak šťastný a veselý, když ví, že byl Snape přinucen zůstat sám, ne?
„Jsi v pořádku, Harry?“ Zeptal se George šeptem.
Harry zavrtěl hlavou, a pokusil se pročistit myšlenky.
„Jsem v pohodě, Georgi,“ odvětil rychle a přinutil se usmát.
George nevypadal přesvědčeně, ale nic dalšího neřekl.
Hermiona po něm střelila starostlivým pohledem, ale naštěstí ho Molly zachránila od dalších otázek. Vyšla z kuchyně a za sebou levitovala tácy a talíře s jídlem.
„Dáme se do toho!“ Pronesla, a široce se usmála.
Harry si oddechl úlevou.
Možná, že tyhle Vánoce nakonec přežije.
*****
Po snídani se všichni vrhli své dárky.
Jako vždy, všichni obdrželi tradiční vánoční svetr od Molly, a oblékli si ho s hrdostí.
Harry dostal od Hermiony Knihu o lektvarech, a spoustu sladkostí od Rona. Georg mu věnoval spoustu předmětů ze svého obchodu a Ginny mu napjatě předala dárek, ve kterém byl nový kotlík.
Když předával Ronovi svůj dárek, malou papírovou obálku, usmíval se. Oči jeho přítele se komicky rozšířily, když ji roztrhl.
„Harry! To jsi neměl!“ Vyhrknul.
„No, nenechávej nás napjaté, drahý!“ Uchechtla se Molly. „Co je to?“
„Lístky na Kudlejské Kanonýry!“ Odpověděl Ron nadšeně, a držel si lístky na hrudi.
„Takže se ti líbí?“ Zeptal se Harry a široce se usmíval.
„Líbí? Je to boží!“
Jako další otevřela od Harryho dárek Hermiona.
Její oči se rozšířily nadšením, když rozbalila knihu a přečetla si její přebal.
„Magie mocná a zlá? Harry, kde jsi ji našel! Je neuvěřitelně vzácná, na světě existuje jenom deset kopií!“
Harry nonšalantně pokrčil rameny.
„Slyšel jsem, jak o ní onehdy mluvíš, a tak jsem se rozhodl ti jí pořídit.“
„Ale musela tě stát mění!“ Protestovala Hermiona.
Harry zamítavě mávl rukou.
„O to se nestarej, Hermiono. Nemůžeš přeci dostatečně ocenit penězi tak dobrou knihu, ne?“
Hermiona mu věnovala malý úsměv, a George a Ginny začali otevírat své dárky.
Ginny se usmála, když rozbalila stříbrný náhrdelník s fialovými kameny.
„Je krásný, Harry. Děkuju.“
Harry se nervózně zavrtěl.
„Vím, že je fialová tvá oblíbená barva, a tak jsem si řekl, že by ti mohl slušet…“
Ginny napjatě přikývla, a její úsměv trochu povadl.
George rozbalil svůj dárek a díval se se zmatením. Harry se nedokázal udržet a začal se smát.
„Vím, že šperky moc nenosíš,“ začal Harry. „Ale tenhle prsten, co držíš, je speciální. Je očarovaný tak, aby se zahřál, když jsi v nebezpečí, a v případě nouze se dokáže přeměnit do čehokoliv potřebuješ. Doufám, že nebudeš mít důvod ho použít, ale říkal jsem si, že je to užitečná věc.“
George si navlékl malý stříbrný kroužek a usmál se.
„Je skvělý, díky.“
*****
O pár hodin později Harry oznámil, že odchází.
Ron se na něj zamračil.
„Nezůstáváš na večeři?“
Harry zavrtěl hlavou.
„Dneska ne. Jsem dost unavený. Ale děkuji za všechno, Molly.“
Molly se na něj zamračila, její výraz byl stejný jako Ronův.
„Hmph. Pokud nezůstaneš na večeři, nech mě ti alespoň zabalit něco sebou.“
Harry se usmál.
„To by bylo od tebe moc milé, Molly.“
O patnáct minut později se Harry konečně se všemi rozloučil a opustil dům s mnohem více věcmi, než když do něj přišel.
Rozhodl se domů přemístit, jelikož si byl jistý, že s tolika věcmi se letaxovat nezvládne.
Naneštěstí dopadl na dost velké množství ledu, které pokrývalo chodník před jeho dveřmi. Uklouznul a skončil na zádech.
Upustil všechny věci, a pár minut mu trvalo, než se postavil na nohy. Pokaždé když se zdálo, že se mu podaří postavit, opět mu nohy podklouzly a skončil tam, kde začal.
Zavrčel frustrací, a už teď cítil všechny nové modřiny na těle.
Naposledy se pokusil vydrápat na nohy, a posbírat všechny věci, jen aby opět uklouzl a zřítil se znovu na záda.
Nevšiml si Severuse Snapea, který stál u okna, a bezhůlkovou magií Harryho opakovaně shazoval na zem.
*****
Harry procházel hlavním vchodem, když si překvapeně všiml Snapea jak sedí v obýváku a popíjí čaj.
„Zdravím,“ pronesl Harry. „Veselé Vánoce.“
Snape se na něj zadíval, tvář naprosto bez emocí jako vždy.
„Veselé vánoce, Pottere. Měl byste něco udělat se vším tím ledem před hlavním vchodem.“
Harry zrudnul, a Snapeovi koutky úst se nadzvedly do úšklebku.
„Jo,“ odpověděl Harry ztrapněně. „No, uh, nicméně. Přinesl jsem nějaké jídlo. Myslel jsem si, že možná budete mít hlad…“
Jestli byl Snape překvapený, nedal to najevo.
„Ačkoliv to oceňuji, už jsem jedl.“
Harry se pokusil nic neodseknout, zatím co pokládal talíř s jídlem na konferenční stolek.
„Fajn. Pokud změníte názor, tady to je.“
Snape krátce přikývl, a pak se vrátil k zírání do svého šálku s čajem.
„Já, um, budu hned zpátky.“ Prohlásil Harry, vyběhl schody a popadnul malý balíček pod svou postelí.
Rychle napsal vzkaz Dracovi, popřál mu hezké vánoce a poslal mu obyčejně zabalený balíček po Eileen.
Pak vytáhl zpod postele druhý balíček, a seběhl schody.
„Něco pro vás mám,“ zamumlal Harry trochu zadýchaně.
Snape zvedl obočí.
„Skutečně? A čím jsem si něco takového zasloužil?“
Harry si povzdechl.
„Ničím. Tedy… jsou Vánoce, a myslel jsem si, že bych pro vás něco měl mít.“
Snape přimhouřil oči, a pozoroval obyčejně zabalený dárek před sebou. Zdálo se, že se hádá sám se sebou, zda dárek převzít nebo ne, ale jeho zvědavost nakonec zvítězila.
Pomalu stáhl hnědý papír, a odhalil černou koženou knihu.
„Kniha. Jak milé,“ začal sarkasticky.
Harry protočil očima.
„Otevřete ji.“
Snape na chvíli zaváhal, a následně knihu otevřel. Jeho oči se na vteřinu rozšířily a dech se mu zastavil.
„Pottere,“ zašeptal. „Jak jste, při Merlinovi, tohle sehnal?“
Harry se zavrtěl.
„Mám své způsoby. A teď si přečtěte ten vzkaz! Umírám touhou vědět, co je tam napsáno.“
Snape se zhluboka nadechl, než začal číst.
Snape na stránku před sebou zíral v naprostém šoku.
„Proč jste… proč jste to udělal?“ Zeptal se tiše, prsty přejížděl po inkoustem pokrytých stránkách.
Harry se jemně usmál.
„Protože jsou Vánoce! A myslel jsem si, že tenhle dárek byste skutečně ocenil, rozhodně víc než cokoliv, co bych vám mohl koupit.“
Snape přikývl, naplněn emocemi. Nikdo pro něj dřív nic takového neudělal…
Počkat.
„Řekl jste mu, že jsem naživu?“
„No, ano, ale-“
„Ale co? Pro to není omluva, Pottere! Neměl jste mu to říkat. Doufám, že jste mu aspoň vymazal paměť.“
„Uhhhh…“
Snape si prsty sevřel kořen nosu a zavřel oči.
„Neudělal jste to, že.“
„Vážně si myslím, že mu můžeme věřit!“
„Vždyť ho ani neznáte! Jak mu můžete věřit?“
„Prostě věřím, jasné?“
Snape nechal uniknout hluboký povzdech.
„Budu doufat, že se nemýlíte, Pottere.“
Harry napjatě přikývl.
„Vím, že ne. A omlouvám se, nechtěl jsem vás vystavit nebezpečí, jen jsem… vám chtěl dát-“
„Já vím,“ přerušil ho Snape a Harry mohl přísahat, že na chvíli spatřil, jak Snapeův obličej zjemněl.
Nastala chvíle ticha, a Snape obdařil Harryho zvláštním pohledem.
Po malé chvíli si pomalu sáhl do kapsy svého hábitu a vytáhl malou červenou krabičku.
Hůlkou namířil na dárek a zamumlal něco pod vousy.
Harry se zájmem sledoval, jak krabička před jeho očima roste do původní velikosti.
Snape mu předal dárek, s téměř bolestivým výrazem.
„Možná, že i já pro vás něco mám,“ zamumlal a Harry se pokusil neušklíbnout.
Harry nedočkavě otevřel krabičku a pak se začal smát. Podíval se na Snapea a byl překvapen pobaveným výrazem na jeho tváři. Okamžitě ovšem přešel do otráveného.
„Vážně si myslíte, že jsem v lektvarech tak špatný?“ Zeptal se a držel Sadu pro lektvarové začátečníky. „Je to pro děti od sedmi do deseti let!“
Snape se ušklíbl.
„Ano.“
Harry se rozesmál a Snape bojoval s pobavením, které se chtělo dostat do popředí jeho tváře.
„Tak co kdybychom to vyzkoušeli?“ Zeptal se Harry a znovu se rozesmál.
„Co?“ Zeptal se Snape, evidentně zmatený, že by s ním chtěl Harry trávit čas.
„Pojďme do sklepa a vyzkoušejme to.“
Snape zavrtěl hlavou.
„Skutečně to hodláte použít?“
„Samozřejmě! Teď pojďte! Půjdeme uvařit….“ Podíval se dolů na krabici. „Uklidňující lektvar pro začátečníky!“
Snape si odfrknul, ale tiše se nechal zavést do sklepení.