„Nechápu, z čeho jste tak nadšený, Pottere. Je to pouze uklidňující lektvar.“
Harry se otočil na Snapea a široce se zazubil.
„Není to jenom uklidňující lektvar. Jde o to, že jste mi skutečně dal vánoční dárek. Měl jste tušit, že ho hned budu chtít použít.“
Snapeovi unikl hluboký povzdech a lehce při tom zavrtěl hlavou. Samozřejmě, že to měl tušit. Mluvíme tu o Harrym Potterovi. „Chlapci, který přežil“. Chlapec, který vždy udělal něco nečekaného.
„Nečekal jsem…. tuto konkrétní… reakci,“ odvětil klidně.
Harry pokrčil rameny.
„A co jste tedy očekával? Že se naštvu? Nebo urazím?“
Snape si odfrknul. Rozhodně si myslel, že se Potter urazí. Škoda, jak se zdá, Potter si nakonec tenhle dárek užívá.
„Nejsem si zcela jistý, co jsem očekával, ale rozhodně ne… tohle,“ procházel se kolem stolu ve sklepení, kde se aktuálně nacházeli.
Harry začal vytahovat lektvarové náčiní, a po Snapeových slovech si zkousnul ret. „No, myslím si, že ten dárek byl milý.“
Navzdory svým úmyslům udržet strohou tvář, se Snapeovo obočí lehce nadzvedlo překvapením. Milý? Harry si myslel, že to bylo milé?
„Domnívám se, že mi to musíte vysvětlit, pane Pottere, jelikož nejsem tak nadšeně optimistický jako vy. Nemyslím si, že tato záležitost byla jakkoliv… milá.“
Harry odložil lektvarové ingredience na stůl, a než se podíval na Snapea opřel se o desku.
„Vy si nemyslíte, že to byl milý čin? Chci říct, vím, že mě nenávidíte a tak, ale přesto… to bylo osvěžující, víte?“