Nocte Semper

Harry Potter a Severus Snape fan fictions



Varování - 18+

Na této stránce naleznete slash povídky s motivy ze světa Harryho Pottera. Vyskytuje se v nich pár Severus Snape/Harry Potter. Pokud je Vám myšlenka na homosexuální vztah nepříjemná, opusťte prosím tyto stránky.
Kapitola 18.

„Hej, Draco?“ Zeptal se Harry a opřel se o pult naproti blonďákovi.

„Ano?“ Odvětil Draco, a zněl lehce otráveně.

Obchod měl celé ráno na pilno, a začínalo to na všech být vidět.

„Jen mě zajímalo… nechal jsi mi minulou noc na stole lektvar na vystřízlivění?“

Draco zvedl obočí.

„Ne, nenechal, byl jsem tebou příliš otráven. Doufal jsem, že budeš trpět.“

„Oh, Dobře. Musel jsem ho tam položit, než jsem šel ven…“ Lhal Harry, a lehce se zamračil.

„Mhm…“ Zamumlal Draco. „Takže, stále platí dnešní večer semnou a Pansy?“

Harry se ušklíbl.

„Myslel jsem, že už mě máš dost?“

Draco si dramaticky povzdechl.

„To mám. Pansy, nicméně, ne.“

„Kam půjdeme?“

„Obvyklá mudlovská hospoda. Nepamatuji si, jak se jmenuje.“

„Královský dub?“ Navrhl Harry.

„Ano. To je ona.“

„Hm. Takže se půjdeme opět napít?“

„Tobě nebude dovoleno pít alkohol,“ oznámil Draco.

„Á, ale no tak. Možná mě tentokrát dovleče domů Pansy.“

„Absolutně ne.“

„Fajn.“


*****

O čtyři hodiny později držel Harry nealkoholickou Sangrii, a poslouchal rockovou kapelu hrající pro návštěvníky podniku.

Draco měl nakrčený nos znechucením.

„Je tu příšerně hlučno!“ Zakřičel na Pansy.

Pansy se usmála.

„Já vím. Je to skvělé, že?“

Harry se zasmál, když se Draco odvrátil s tváří plnou nevíry.

„Takže, Pansy, co teď vlastně děláš, když už jsi z Bradavic venku?“ Zeptal se Harry a musel se k ní naklonit, aby jí otázku zakřičel do ucha.

„Jsem novinářka u Denního věštce,“ odvětila.

Harry se zamračil.

„Musíš někdy pracovat s Ritou Holoubkovou?“

Pansy rychle zavrtěla hlavou.

„Nikdy bych nepracovala s čarodějkou, jako je ona! Ne, jsem zřídka kdy v kanceláři, protože neustále hledám téma k nějakému článku, nebo se snažím ulovit nějaké exkluzivní interview.“

„Musím si tvou práci někdy přečíst! Přestal jsem číst noviny od té doby, co o mě psali všechny ty nesmysly.“

Pansy se zasmála.

„Napsali o tobě několik velice vtipných věcí, že? No, nemusíš se obávat, o tobě články nepíšu.“

Harry se na ní vděčně usmál.

„Nerad vás dva vyrušuji, ale myslím, že zamířím domů,“ oznámil Draco hlasitě. „Začíná mě bolet hlava a už jsem tu téměř dvě hodiny.“

Harry přikývl.

„Pravděpodobně bych měl jít také.“

On i Pansy se postavili, a všichni tři společně opustili podnik, jakmile zaplatili za své drinky.

Harry sledoval Pansy se přemístit, a hodlal udělat to samé, když Draco chytil jeho paži.

„Potřebuji s tebou mluvit,“ zašeptal Draco, a nervózně se rozhlédl kolem.

„Jistě, o co jde?“ Odvětil soustředěně Harry.

Draco dál prohlížel jejich okolí, a pak stáhnul Harryho do temných stínů budovy.

„Mám problém,“ zašeptal frustrovaně. „A nechtěl jsem nic říkat, ale myslím, že to začíná být vážné.“

„Co se děje?“ Zašeptal Harry zpět, zelené oči rozšířené.

„Víš, že moje rodina vlastní několik nemovitostí všude po světě? Většina z nich je opuštěná, a bylo by to perfektní místo pro schování nějakého ex Smrtijeda.“ Draco se na chvíli zastavil, a zhluboka se nadechl, než pokračoval. „Dostanu upozornění, když někdo přejde přes ochrany jakéhokoliv domu. Posledních pár měsíců dostávám upozornění z našeho domu ve Francii.“

Harryho srdce se zastavilo.

„Řekl jsi o tom i někomu jinému? Jako třeba ministrovi?“ Zeptal se Harry a děsil se možné odpovědi.

„Ne.“ Odvětil Draco a Harry vypustil úlevný výdech. „Upřímně, byl jsem příliš nervózní říct to komukoliv. Jestli tam zůstává Smrtijed, stanu se automaticky terčem, jakmile bych šel na Ministerstvo.“

„Tak proč to říkáš mě?“ Zeptal se Harry a jeho srdce mu freneticky bušilo o hruď.

Draco se ošil.

„Myslel jsem… no, myslel jsem, že bys byl schopen se o tuto situaci postarat.“

Harry byl na chvíli ticho, a přemýšlel co dělat.

„Můžu jít s tebou, jestli chceš,“ dodal Draco.

Harry rychle zavrtěl hlavou.

„Ne. Půjdu a postarám se o to.“

„Jsi si jistý?“

„Ano. Jen… jen jdi domů. Zastavím se, jakmile se o všechno postarám, a dám ti vědět, že jsem v pořádku a tak.“

„Kdy se mám začít obávat o tvé bezpečí?“

Harry si na chvíli zkousl ret a přemýšlel.

„Zítra ráno,“ odpověděl nakonec.

„Tak dlouho?“ Zeptal se Draco.

Harry přikývl.

„Může chvíli trvat dostat je pryč.“

Draco se zamračil.

„Harry, nejsem si jistý, jestli je to dobrý nápad. Možná bychom měli říct ještě někomu dalšímu-“

„Ne!“ Přerušil ho prudce Harry a Draco po něm střelil pohledem.

„Chci říct, ne,“ odpověděl měkčím tónem. „Pravděpodobně to nic není. Zvládnu to.“

„Jsi si jistý?“

„Ano!“ Odvětil Harry iritovaně a byl připravený odejít.

„U Merlina, Harry. Jen se o tebe bojím,“ zamumlal Draco a sklonil pohled.

Harryho výraz trochu změkl.

„Opravdu jsem přátele, že?“ Zeptal se tiše.

Draco pomalu zvedl pohled a přikývl.

„Nechtěl bych po tobě něco takového, kdybychom nebyli. Ale ano. Taky mě to zasáhlo. Jsem přítelem Harryho Pottera.“

Harry se usmál.

„Jo. No, radši půjdu. Přej mi štěstí.“

„Žádné štěstí nepotřebuješ,“ zamumlal Draco.

„Díky.“

A s tím se Harry přemístil a zanechal Draca samotného ve tmě.


*****

„Musíte odejít,“ vyhrkl Harry v tu samou vteřinu, kdy Snape otevřel dveře, vztek na tváři.

„U Merlina, Pottere! Tohle je druhá noc v řadě!“ Vyštěkl Snape, vtáhl Harryho dovnitř a zavřel dveře.

„Draco to ví. Musíte odejít,“ zopakoval Harry urgentně.

Snape se zašklebil.

„A smím se zeptat, jak k tomu došlo?“

Harry protočil očima.

„Dozvěděl se to, ještě než jsem sem začal chodit. Musíte odejít.“

„Samozřejmě, že to věděl! Vaše příchody v něm jen zvedly podezření a strach! Máte mimořádné štěstí, že jste se sem dostal dřív než kdokoliv jiný!“

Harry se zamračil.

„Fajn! Omlouvám se! Prostě se sbalte a půjdeme.“

„A kam, smím-li se ptát, půjdeme?“

„Ke mně. Na Grimmauldovo náměstí.“

„Nepůjdu k vám domů,“ odsekl Snape, jeho výraz se zintenzivnil.

Harry zasténal.

„No tak! Jen na pár dní, dokud nepřijdeme na to, kam jinam můžete jít! Můj dům je obrovský. Ani mě neuvidíte! Dokonce s vámi ani nemusím mluvit!“

Snape na něj zíral a nic neříkal.

„Sbalím si věci a půjdu s vámi jen na nutný čas. Ale jen protože věřím, že jsme oba právě v tuto chvíli v ohrožení,“ odvětil nakonec, hlas chladný a bez emocí.

Harry vypustil úlevný výdech.

„Děkuji.“

Snape se prudce otočil a odešel pryč, jeho černý plášť za ním vlál.

O pár minut později se vrátil, a nevypadal o nic méně otráveně než předtím.

Harry se na něj díval se zmatením, jelikož si nic nenesl.

„Um… kde jsou všechny vaše věci?“

„Nebuďte idiot, Pottere. Zmenšil jsem je a umístil do svého hábitu.“

„Er, jasně,“ vyhrknul trapně Harry. „Myslíte, že se můžete přemístit beze mě? Tedy, jestli si pamatujete, jak můj dům vypadá?“

„Myslím, že mám představu,“ ušklíbl se Snape.

„Uh, dobře,“ odvětil Harry. „Takže, uh, hádám, že se uvidíme za chvíli.“

Snape se přemístil bez jediného slova, a Harry ho rychle následoval.

Harry objevil Snapea stojícího před hlavním vchodem, všechny jeho tělesné části na místě.

Rychle odemkl dveře a vstoupil do tmavého, strašidelného domu.

Snape ho následoval, rozhlížel se po obývacím pokoji a vypadal absolutně neohromeně.

„Takže, já jen, um, ukážu vám váš pokoj a nechám vás si vybalit. Musím mluvit s Dracem a dám mu vědět, že… uh, jsem se o tu situaci postaral.“

Snape briskně přikývl, a stále byl naprosto potichu.

Harry se pokusil pod tím pohledem nezavrtět a rychle zavedl Snapea do jeho nového pokoje.

„Fajn. No... Má vlastní koupelnu a všechno…“

Snape ho umlčel ostrým pohledem, černé oči naplněné zlostí.

„Jasně. Tak já, um, jdu zavolat Dracovi. Dobrou noc.“

Harry prakticky z pokoje utekl, ani se neobtěžoval čekat na odpověď. Seběhl rozvrzané schody, a zamířil k ohništi v obývacím pokoji.

Zaletaxoval Dracovi, který se unaveně objevil v krbu.

„Harry?“ Zeptal se. „Jsi v pořádku?“

„Ano, ano, jsem. Jen pár škrábanců a modřin,“ lhal Harry.

„Co se stalo? Byl to Smrtijed?“

„Jsem si celkem jistý, že to byl Smrtijed. Použil proti mně pár pěkně ošklivých kleteb, ale nic co bych nezvládl.“

„Nepoznal jsi ho?“ Zeptal se Draco a stále se cítil špatně.

„Ne. Ale je to v pohodě. Postaral jsem se o to.“

„Postaral se…“ odvětil Draco pomalu. „Co to ve skutečnosti znamená?“

Harry se zamračil.

„Já, uh…“

„Dovedl jsi ho na Ministerstvo?“ Přerušil ho Draco.

„Ne.“

„Ty jsi… ty jsi ho zabil?“

„Já, um… jo. Nechtěl jsem, ale musel jsem. Byla to nehoda, vážně. Poslal na mě smrtící kletbu, a já jsem použil stříbrný štít. Kletba se odrazila od štítu, a trefila ho přímo do hrudi.“

Dracovi šedé oši se rozšířily.

„Měl jsi mě nechat jít s tebou! Věděl jsem, že to bude nebezpečné!“

Harry se zavrtěl.

„Jsem v pořádku, Draco. Kromě toho, už je o to postaráno. Necítíš se teď líp?“

„No… ano. Ale, Harry-“

„Žádné ale. Je konec, a jsem unavený. Kolik je mimochodem hodin?“

Draco udělal rychlé časové kouzlo.

„Je krátce po druhé ráno.“

Harry zívnul.

„Musím do postele. Mám toho zítra hodně, zvlášť když musíme do práce.“

Draco mávnul zamítavě rukou.

„Vezmi si zítra volno. Nemáme toho tolik, a ty bys sis měl dopřát den klidu.“

„Jsi si jistý?“ Zeptal se Harry.

„Ano. Stejně obvykle pracuješ jen půl dne, a stěží ti něco platím.“

Harry pokrčil rameny.

„Nepracuju pro peníze.“

„Já vím. To je důvod proč tě stěží platím. Teď jdi do postele.“

Harry se usmál.

„Ano, pane.“

„Děkuji za pomoc. Dobrou noc, Harry.“

„Nemáš zač. Dobrou noc.“


*****

Dalšího rána se Harry ke svému překvapení probudil už kolem šesté.

Věděl, že se mu nepodaří znovu usnout, a tak se vydal dolů a naplnil konvici vodou.

Bručel si pod nosem zatím, co se voda zahřívala, a trpělivě čekal, až začne konvice pískat. O pár minut později nalil horkou vodu do hrnku, a přidal čaj a nějaký cukr.

Zamířil do obývacího pokoje, a téměř vyskočil z kůže, když spatřil Snapea jak sedí na jeho pohovce a čte noviny.

Aniž by zvedl hlavu, chladně zamumlal: „Pottere,“ jako pozdrav.

„Dobré ráno. Neuvědomil jsem si, že jste vzhůru. Nechtěl byste čaj?“

Snape konečně vzhlédl, jeho tmavé oči se přimhouřily.

„Ano. Dvě lžičky cukru.“

Harry nebyl překvapen Snapeovým chladným chováním. Ani nic víc neočekával.

O pár minut později se vrátil do obývacího pokoje, a položil kouřící se šálek před Snapea na konferenční stolek.

Snape si odfrkl.

„Víte, že existují kouzla na přípravu čaje?“ Informoval Harryho, hlas hluboký.

Harry pokrčil rameny.

„Vždycky jsem to raději dělal sám. Nikdy nechutná tak dobře, když použiju kouzlo.“

Snape zvedl bočí.

„Vskutku.“

Harry sledoval Snapea s novinami na klíně, jak usrkává slazený čaj.

„Co čtete?“ Zeptal se zvědavě.

Snape si ho chvíli prohlížel přes okraj šálku.

„Jeden starší článek o známém a výjimečném lekvaristovi, Ahndaryovi Dupontovi. Byl tím, kdo vynalezl Amortentiu, kromě jiného.“

„Proč čtete starý článek?“ Zeptal se Harry, a byl překvapen, že se s ním Snape vůbec rozhodl mluvit.

„Žije v utajení již přes deset let, a nikdo ho za tu dobu neviděl. Nezvládl slávu, předpokládám.“ Ušklíbl se Snape.

„To je zajímavé, ale neodpověděl jste mi na otázku. Proč čtete starý článek zrovna o něm?“

Snape se zamračil.

„Kvůli svému experimentu, samozřejmě.“

Harry přikývl, a chtěl odpovědět, když se náhle zažehl krb.

Střelil vyděšeným pohledem po Snapeovi, který už byl na nohou a rychle opouštěl pokoj ještě předtím, než Harry mohl zašeptat ‚Schovejte se.‘

Z krbu vystoupila Hermiona.

„Ahoj Harry!“ Pozdravila ho. „Nebyla jsem si jistá, jestli už budeš vzhůru, ale-“

Prudce se zastavila, když spatřila Snapeův plášť a napůl vypitý čaj.

„Harry, někoho tu máš?“ Zeptala se.

Harry přikývl, a srdce mu freneticky bilo. Hermiona by vážně měla přestat chodit na návštěvu bez předchozího oznámení.

„Um, jo…“

„Koho?“ Zeptala se, a přivřela oči podezíravostí.

„No…“ Harryho mozek se rozjel na plné obrátky, jak se snažil přijít s nějakým vysvětlením.

„Je to ten muž z dopisů, že ano?“ Zeptala se Hermiona, a znělo to spíš jako oznámení než otázka.

„Ano…“ Odvětil Harry tiše.

„A strávil tu noc?“

„On, uh… no, ano. Ve svém vlastním pokoji samozřejmě. My, um, šli jsme na drink, a neuvědomili si, že už je tak pozdě. Tak jsem mu nabídl, že tu může zůstat na noc.“

Hermiona byla chvíli tiše, načež se posadila na gauč naproti Harrymu.

„Harry, myslím si, že bychom si měli promluvit.“

„O čem?“ Zeptal se Harry nervózně. „Přísahám, že se mezi námi nic nestalo, jsme jen přátelé-“

„O tom nechci mluvit,“ přerušila ho Hermiona. „Chtěla bych mluvit o tom, jak se, zjevně, nedokážeš vypořádat se Snapeovou smrtí.“

Harry jí obdařil zmateným výrazem.

„Cože?“

Dlouze si povzdechla.

„Přemýšlej Harry. Obklopuješ se zmijozeli. Zvláště těmi, kteří se věnují lektvarům a černé magii. A teď mluvíš o tajemném muži, který čirou náhodou nosí stejný plášť jako Snape!“

Harryho oči se rozšířily. Hermiona neměla ponětí, jak blízko měla k pravdě.

„Proč bych se s jeho smrtí neměl dokázat vypořádat, Hermiono? Udělal jsem vše, abych očistil jeho jméno, a Ministerstvo ho konečně akceptovalo jako důležitého aktéra války!“

„To ano. A vím, že tě jeho smrt těžce zasáhla, a myslím si, že se snažíš tu prázdnotu něčím vyplnit.“

„Nesnažím se vyplnit nějakou prázdnotu!“ Zaprotestoval Harry.

„Myslím, že bys měl navštívit léčitele, Harry. Mohl by ti pomoci.“

Harry vydal poraženecký povzdech.

„Fajn. Proč jsi sem vlastně vůbec přišla?“

„Oh, Správně. Chtěla jsem se ujistit, že stále chceš strávit Vánoce v Doupěti.“

„Proč bych nechtěl?“

„Jen jsem si myslela, jestli náhodou nemáš nějaké jiné plány.“

Harry se zamyslel. Najednou si uvědomil, že Draco bude vlastně možná slavit vánoce sám. Jeho otec byl v Azkabanu, a jeho matka často zůstávala ve svém pokoji a utápěla se v depresi.

Hermiona jako by četla Harrymu myšlenky.

„Draco je samozřejmě v Doupěti vítán,“ dodala rychle.

Harry přikývl.

„Vyřídím mu to.“

„Dobře. No, tak tě tu nechám, aby ses mohl vrátit ke svému… hostu. A nezapomeň na to, co jsem říkala o tom léčiteli.“

„Jistě, Hermiono.“

Hermiona po něm střelila posledním starostlivým pohledem, než vstoupila do krbu a Harry s úlevou vydechl.

„To bylo těsné,“ ozval se hlas za ním. „Vaši přátelé nemají žádné vychování, když sem v padnou bez pozvání?“

„Hermiona se občas staví. Do teď to nebyl problém.“

„Věřím, že ji laskavě informuješ, aby se nadále nechovala tak nezdvořile.“

Harry se zamračil.

„Hermiona není nezdvořilá. A něco mi říká, že bez pozvání už se jen tak nestaví…“

Snape si tiše odfrkl, přešel místností a opět se posadil na gauč.

„Předpokládám, že dnes zamíříte do práce?“ Zeptal se, a změnil tím zničeho nic téma.

Harry zavrtěl hlavou.

„Draco mi řekl, ať si vezmu den volna. Ale mám pár věcí, které musím oběhat, jako například vánoční nákupy.“

„A zastavit se u léčitele?“ Zeptal se Snape, a ušklíbl se.

Harry přimhouřil oči, otrávilo ho, že Snape poslouchal jejich konverzaci.

„Jo, možná,“ vyštěkl, čelist sevřenou.

Snape pomalu přikývl, a zdál se překvapený, že Harry nevyskočil a nezačal na něj řvát.

„Vskutku,“ bylo vše, co odpověděl a opatrně Harryho sledoval.

„No, takže já jdu. Chovejte se tu jako doma. Jsem si jistý, že vám Krátura brzy přinese snídani. Už jsem mu řekl, že má zakázáno o vaší přítomnosti s kýmkoliv mluvit.“

Snape měkce přikývl, ale neřekl nic. Stále byl naštvaný, že ho Harry v prvé řadě do této situace dostal.

Harry mu krátce mávnul a následně zmizel v krbu, aniž by si všiml jeho znechucení.


*****

Harry sebejistě kráčel ministerstvem ke Kingsleyho kanceláři. Nikdo mu nevěnoval ani pohled, a nikdo se ani neodvažoval ho zastavit.

Lehce zaklepal na Kingsleho dveře, a lekl se, když se z ničeho nic dveře prudce otevřely. Kingsley ho obdařil podezíravým pohledem.

„Harry. Co pro tebe mohu udělat?“ Zeptal se a měl nucený úsměv na tváři.

„Potřebuju všechny záznamy, které máte o Ahndrayi Dupontovi.“