*****
*****
„Draco!“ Zavolal Harry a chytil Draca za paži akorát, když zavíral svůj obchod.
Draco se podíval na jeho ruku se znechucením, a Harry ho rychle pustil.
„Promiň. Nechtěl jsem, aby ses přemístil dřív, než bych si s tebou mohl promluvit.“ Vysvětlil Harry.
„No, o co jde?“
„Andromeda mě na dnešek požádala o hlídání, a mě zajímalo, jestli nechceš jít semnou?“
Draco se ušklíbl.
„Pottere, nezáleží na tom, co chci. Silně pochybuji, že by mě tam Andromeda chtěla. Mohl bych Teddyho ovlivnit svými Smrtijedskými tendencemi.“
Harry se zamračil.
„Řekla mi, že jsi vítán. Nevím, proč si myslíš, že je svět proti tobě spolčený, Draco. Válka skončila.
Dracovi světle šedé oči ztmavly.
„Jak typické od tebe, Pottere. Je pro tebe tak jednoduché něco takového říct, že? Jsi zatracený zachránce, a nikdo se tě nikdy neodváží kritizovat.“
„A tohle má znamenat co?“ Zeptal se Harry a přimhouřil oči.
„To znamená,“ začal Draco, a oči se mu leskly. „Že nemáš ani nejmenší ponětí, jaké je to být mnou. Nevíš jaké to je, když tě lidé neustále soudí, když si na tebe lidé ukazují, když tě nazývají Smrtijedská špíno!“
Harry si prohrábl dlaní své rozcuchané hnědé vlasy, nyní pokryté vločkami sněhu.
‚Proč se o tomhle musíme bavit venku?‘ pomyslel si Harry a zachvěl se zimou.
„Máš pravdu,“ odpověděl Harry po chvíli ticha. „Hádám, že tomu nerozumím, když jsem nikdy neviděl nikoho, kdo by ti podobné věci dělal. Kdybych to viděl, proklel bych je na místě, protože ty jsi dobrý muž, Draco. Andromeda to ví. Já to vím. Lidé, kteří ti říkají Smrtijedská špíno by se měli nejdřív srovnat sami se sebou, protože ani jednoho z nich jsem ve válce bojovat neviděl.“
Draco se podíval dolů na své nohy.
„Myslíš to vážně?“ Zašeptal.
Harry si povzdechl.
„Samozřejmě, že myslím. Neřekl bych to, kdyby tomu tak nebylo.“
„Ale já… ubližoval lidem. Pomáhal jsem V-Voldemortovi.“
„Draco, tuhle konverzaci už jsme dřív vedli. Byl jsi mladý, a slepě jsi následoval svého otce. A jo, možná jsi pomáhal Voldemortovi, ale nakonec ses obrátil na správnou stranu, a na tom záleží.“
Draco popotáhl a stále se díval na své boty.
Harrymu unikl zoufalý povzdech a vtáhl Draca do těsného objetí.
Draco na chvíli ztuhl překvapením, nakonec se ale v Harryho objetí uvolnil.
Lidé procházející kolem jim věnovali zvláštní pohledy, ale ani jeden z nich se o to nestaral.
„Podívej se na to všechno, co jsi dokázal,“ zašeptal Harry, a otočil Draca k obchodu. „Zvládl jsi to všechno sám. Pomáhal jsi přestavět Bradavice. Kruci, dokonce mi pomáháš v lektvarech, nemožném úkolu, jak jsi to nazval. Ale dokázal jsi to.“
Draco ještě jednou popotáhl a odtáhl se.
„Já… děkuji, Harry.“
Harry se ušklíbl.
„Kdykoliv. Ale příště až budeme vést konverzaci jako tuhle, musí to být veku uprostřed prosince? Zapomněl jsem doma kabát.“
Draco se zasmál.
„Jsi idiot, Pottere.“
“Takže dnešek platí?“
„Fajn.“
*****
Dva kouzelníci dorazili k Andromedě domů v šest hodin a dvě minuty, k Dracově nechuti.
„Pořád chodíš pozdě, Pottere,“ zamumlal, když klepal na vchodové dveře.
„Sklapni, Malfoyi. Jsou to dvě minuty.“
Dveře se otevřely, a Andromeda je přivítala s vrtícím se Teddym u svého boku.
„Ahoj Harry. Draco, jsem ráda, že jsi přišel.“
Draco krátce přikývl, a Harry jemně vzal Teddyho z jejího náručí.
„Dobře, takže Teddyho plínky jsou dole v jeho pokoji a už je v pyžamu a nakrmený na noc, takže ho vlastně jen pohlídejte tak hodinku, než ho dáte do postele.“
Harry přikývl.
„Jistě. Neboj se o nás, bude to zábava.“
Andromeda Harryho pevně objala.
„Merlin vám oboum žehnej. Vrátím se zítra brzy ráno.“
„Uvidíme se zítra,“ odpověděl Harry a zamknul za ní dveře.
„No, Pottere. Jsi připravený postarat se o dítě lépe než minule?“
„No… jasně,“ odpověděl Harry a Draco si povzdechl. „Je to jen hodina, ne? Jak zlé to může být?“
*****
Bylo to dost zlé.
Ti dva se zhroutili na gauč, jakmile Teddy konečně usnul.
„Jak to Andromeda dokáže zvládat celý den?“ Zeptal se Harry.
Draco zavrtěl hlavou.
„Nemám tušení. A nedokážu uvěřit tomu, že jsi ho nechal sledovat ten hororový film. Jsi strašný kmotr! Z toho filmu budu mít i já noční můry.“
Harry vybuchl smíchy.
„Teletubbies?“
„Ano, tak se to jmenovalo. Čemu se směješ, Pottere?“
„Protože…“ vyprskl Harry mezi dvěma nádechy. „To nebyl… hororový… film.“
Draco protočil oči.
„Samozřejmě, že byl. Ten červený prakticky uškrtil toho králíka.“
Harry se rozesmál ještě víc.
„To je dětský pořad, Draco!“
Draco lehce zčervenal.
„To je směšné! Kdo rozhodl o tom, že něco takového je dobrý nápad? Přestaň se smát!“
Harry si otřel slzy z očí.
„Fajn, fajn,“ odpověděl, a snažil se dát dohromady. „Takže, už ses rozhodl, jestli půjdeš na Ronovu a Hermioninu svatbu?“
Draco se zachmuřil.
„I když mě nesmírně bolí to říct, tak půjdu. Ale kvůli Merlinovi doufám, že si seženeš nějaký nový formální hábit. Nemyslím, že se na tebe dokážu celý večer dívat, když budeš mít na sobě to… cokoliv si plánuješ vlastně na sebe vzít.“
Harry do Draca dloubl loktem.
„Hej! Moje oblečení není tak špatné.“
„Dovolím si nesouhlasit.“
„Co bys byl radši, abych nosil?“ Zeptal se Harry.
„Hmmm…“ Zamumlal Draco a přimhouřil oči, když začal Harryho skenovat. „Vypadáš dobře v tmavě zelené, zvýrazní ti oči. Možná světle modrá, s tmavými kalhotami. Něco, co ti doopravdy padne, pro Merlina.“
Harry se podíval dolů na svoje vytahané oblečení.
„Nicméně, jsi očividně nezpůsobilý na to oblékat se sám, takže hádám, že bych tě zítra po práci měl vzít na nákupy.“
Harry překvapeně vzhlédl.
„Vážně?“
Draco pokrčil rameny.
„Proč ne? Budu to brát pro dobro nás obou. Já už se nebudu muset dívat na tvou příšernou garderobu, a ty budeš konečně vypadat o něco lépe.“
Harry se ušklíbl.
„Dobře. Tak zítra.“
„Ano. Nyní, mohli bychom přestat mluvit a podívat se na film nebo tak něco? Jsem tak unavený, že zrovna teď nedokážu vést inteligentní konverzaci.“
„Jasně. Chceš se podívat na další horor?“
Draco ho nakopnul do kotníku a Harry se zasmál.
„Dělám si srandu, jenom si dělám srandu!“ Obhajoval se Harry a Draco ho přestal kopat.
Harry procházel kanály, vděčný že má Andromeda pro Teddyho mudlovskou televizi.
„Ooo, dávají Ukradené Vánoce!“ Vydechl Harry.
„Řekl jsi žádné horory,“ postěžoval si Draco.
„To je animák, Draco. Budeš v pohodě. Dostaň se do vánoční nálady.“
O třicet minut později, ani ne v půlce filmu, oba dva usnuli.
*****
Druhého dne po práci šli Harry s Dracem na nákup. Bylo to vyčerpávající, ale podle Draco to za to stálo.
Draco trval na tom, aby Harry všechno své oblečení zahodil a Harry musel nespokojeně souhlasit.
„Hej, nechceš zajít do Děravého Kotle?“ Zeptal se Harry pár minut poté, co dokončili nákupy.
Draco zvednul své blond obočí.
„Ještě mě nemáš dost?“ Zeptal se.
Harry se ušklíbl.
„Vlastně ne. Ve skutečnosti je fajn s tebou trávit čas. Mám Rona a Hermionu rád, ale někdy jich už taky mám dost.“
„No, hádám, že tě ještě pár dalších hodin dokážu tolerovat. Nicméně jsme spolu strávili v práci celý den.“
„V práci spolu nemluvíme. A je to tam jiné. Jsi můj šéf, ne přítel.“
Dracovo čelo se zamračilo.
„Nemám rád termín ‚šéf‘. Což je svým způsobem vtipné, když uvážíme, že kdybys mě řekl během doby v Bradavicích, že jsem tvůj šéf, skákal bych radostí. Ale teď… jsou věci jiné.“
„Ale ty jsi můj šéf.“
„Preferuji výraz kolega nebo spolupracovník.“
„Cokoliv chceš, šéfe.“
Draco se ušklíbl, a Harry se usmál.
„Dělám si srandu. Kolega je fajn. Ale pro teď jsme přátelé, tak si pojďme dát nějakou večeři.“
„No dobře, Pottere.“
*****
O tři hodiny později byl Harry trochu více než jen veselý z přemíry alkoholu.
„Nevím, proč se vždycky opiješ, Pottere. Je to poněkud příliš, ne-li nevhodné.“
„Nejsem opilý,“ protestoval Harry a zamračil se. „A... proč mi ř-říkáš Pottere?“
Draco si povzdechl.
„Na tohle jsem příliš střízlivý,“ zamumlal a hodil do sebe panáka.
„Myslel jsem, že jsi ř-říkal, že je to p-příliš,“ odvětil Harry a snažil se ze sebe dostat správná slova.
„Když jde o tebe, tak je všechno příliš. A říkám ti Pottere, když jsem otrávený. Myslel jsem, že na to dokážeš už přijít sám.“
Harry se opět zamračil.
„Ty jsi otrávený ne…chutně často.“
„Nevím, proč se s tebou vůbec obtěžuji,“ zamumlal Draco.
„Protože…. Protože mě máš t-tajně rád,“ odvětil Harry, škytnul a vrátil Dracovi křivý úsměv.
„Pojďme domů, Pottere.“
*****
Draco nakonec skončil na půl nesoucí Harryho domů, neboť byl příliš opilý na to, aby se přemístil sám.
Harry se zhroutil na gauč v obývacím pokoji, hned jak vstoupili do jeho domu.
Zatímco se Draco snažil popadnout dech, zíral na Harryho.
„Příště už tě domů tahat nebudu, Pottere, jen pro tvou informaci.“
Harry zabručel.
„Promiň… Zůstaň přes noc… jestli…. Jestli chceš.“
Draco zavrtěl hlavou.
„Oceňuji nabídku, Pottere, ale myslím, že se přeletaxuji domů.“
„Mmm. Brou Draco.“
„Dobrou noc, Harry.“
Jakmile byl Draco pryč, Harry se vyšplhal na nohy a klopýtavě přešel ke krbu.
„Malfoyovo panství, Francie,“ oznámil čistě rozkaz.
Vklopýtl do krbu, a pak do Snapeova obývacího pokoje, kde Snape seděl na své pohovce a popíjel čaj ve svém večerním hábitu.
Rychle se postavil, když Harry vkročil do místnosti.
„Pottere!“ Zasyčel. „Nemluvili jsme o tom posledně?“
Harry se zamračil.
„Asi… možná…“ Odvětil a snažil se artikulovat.
Snape cítil alkohol z jeho dechu na míle daleko.
„Jste opilý?“ Zeptal se Snape nevěřícně.
Harry ostře zavrtěl hlavou, a rozhoupal se na nohou.
„Ne. Um… možná trochu?“
Snape si prohrábl své dlouhé černé vlasy.
„Pro Merlina, Pottere. Proč já? Proč jste tady? Nemáte snad přátele?“
„Hmmm… Dra… Draco odešel.“
„Nedivím se mu,“ zamumlal Snape.
„Proč… proč mě… nenávidíte?“
„Protože jste přesně jako váš otec,“ vyštěkl Snape.
„Nejsem…. Můj otec,“ zaprotestoval Harry vztekle.
„Pottere, jděte domů,“ rozkázal naštvaně Snape.
„Ne… dokud… mi neřeknete proč.“
„Fajn. V tom případě není pravda, že vás nenávidím. Jděte domů.“
„Ne.“
„Pottere, odejděte, než se rozhodnu vás uškrtit.“
Harry přimhouřil oči, a pohled se mu zamlžil, těsně předtím než se zhroutil na podlahu.
„Ne.“ Zahuhlal, rozvalený na podlaze v obývacím pokoji.
Snape si zanořil tvář do dlaní.
„Fajn. Zůstaňte na podlaze. Jdu do postele.“
Harry se ušklíbl.
„Vyhrál jsem,“ oznámil.
Snape nechal uniknout dlouhý povzdech.
„Jste vždycky tak… otravný… když jste opilý?“
„Asi jo.“
„Ano… očekával jsem, že to řeknete.“ A s tím opustil místnost, rozhodnutý zamířit do postele, i když na zemi v jeho obývacím pokoji ležel Harry Potter.
*****
Dalšího rána se Harry probudil na gauči ve svém obývacím pokoji a hlava mu pulzovala.
„Ughhh,“ zasténal a pomalu se posadil.
Co se minulou noc stalo? Něco se… Snapem? Ne, to byl jen špatný sen.
Pomalu se postavil, rozhodnutý jít do sprchy, když něco koutkem oka zahlédl.
Na jeho konferenčním stolku stála osamocená lahvička lektvaru na vystřízlivění.