Harry s nevírou zíral na dopis ve svých dlaních.
Ne, tohle nemůže být pravda. Snape byl mrtvý. Neposílal přece svému starému profesorovy lektvarů detaily o své životě poslední čtyři měsíce.
Navzdory tomu zda posílal Snapeovi dopisy nebo ne, Harry byl stále ochromen. Jestli to nebyl Snape, někdo četl jeho dopisy. Dopisy, které nikdy neměly být čteny, navzdory tomu, co v nich mohl psát.
Harry udeřil frustrací pěstí do stolu.
Pro Merlina, musí z toho nějak ven! Tohle nechtěl!
A teď byl Snape naživu, a předpokládal, že to prostě přijme a bude tuto informaci navždy ignorovat.
„Ne,“ zamumlal. „Nehodlám přestat se zasíláním dopisů, ty bastarde. Zasloužím si víc než to.“
Rozzuřeně naškrábal dolů odpověď, když se náhle rozzářil krb. Zvedl se zamračením pohled, otrávený, že ho někdo vyrušil.
Hermiona vystoupila ze starého krbu, pokrytá prachem a popelem.
„Harry!“ Zvolala. „Musím s tebou mluvit.“
Harry položil brk, otočil se, a s očekáváním se podíval na Hermionu.
Najednou vypadal trochu nepohodlně, přešlapovala z nohy na nohu.
„Něco jsem přerušila? Omlouvám se, nejdřív jsem měla zavolat, ale-“
Harry mávl zamítavě rukou, až se inkoust rozstříkl.
„To je v pohodě. Nic moc jsi nepřerušila.“
Hermiona se se zájmem podívala na jeho inkoustem pokryté ruce a stůl.
„Komu píšeš?“ Zeptala se.
„Já – um, jen jednomu muži, se kterým jsem chvíli nemluvil. Nic důležitého.“
„Muži?“
„Um, jo,“ odvětil trapně Harry.
„Víš, to je ve skutečnosti to, o čem jsem si přišla promluvit,“ oznámila Hermiona.
„Přenesla ses až sem jenom proto, abys mluvila o nějakém muži?“ Zeptal se Harry, lehce otrávený.
Hermiona se s povzdechem posadila na okraj Harryho postele.
„Viděla jsem tebe a George před pár večery,“ zamumlala.
Harry na chvíli zavřel oči.
„Sakra. Nic to nebylo Hermiono, vážně. Jen mi pomáhal-“
„Pomáhal ti?“
„Pomáhal mi se ujistit, jestli jsem bi.“
„A jsi?“
Chvíle ticha.
„Ano.“
„A ten muž, o kterém jsi mluvil, on se ti líbí?“
Harry se málem zadusil.
„Co? Ne. Ne, on je jen… přítel.“
Hermiona si ho prohlídla pečlivěji.
„Když to říkáš. Vím, že jsem byla zaneprázdněná s plánováním svatby a prací, ale jestli si potřebuješ promluvit, jsem tu.“
„Já vím. Díky, Hermiono. Řekneš to Ronovi? O Georgovi a mě, myslím.“
Hermiona se ušklíbla.
„Ne, Harry. Neřeknu. Ale měl bys být víc opatrný. Ron je stále naštvaný, že jsi odsunul Ginny na stranu, nedokážu si představit, co by řekl, kdyby viděl, že se muckáš s jeho bratrem.“
Harry si povzdechl.
„Já vím. Byla to jen jednorázovka, slibuju.“
Hermiona pevně sevřela rty.
„Jen buď opatrný, Harry. To je všechno.“
*****
Harry tiše přecházel po své ložnici, nedokázal spát. Jeho myšlenky se stále točily kolem jeho předchozího rozhovoru s Hermionou.
Co kdyby Ron zjistil o Georgeovi a jím? Byl stále naštvaný kvůli Ginny?
Povzdechl si, sundal si brýle a promnul si obličej.
Spolu s Ronem si už dřív prošli těžkými neshodami, ale tohle bylo jiné. Bál se, že s každou další neshodou se od sebe ještě víc vzdálí. Mohla by tohle být jejich poslední hádka? Ta, která Rona nakonec postrčí přes okraj?
A Merline, jestli se mu líbí Severus Snape? Jaká hrozivá představa. Píše mu další dopis jen proto, že má o něj starost. Má o něj starost, jako by měl každý zainteresovaný student. To je všechno.
*****
Snape sledoval známou černou sovu, jak přistála na kuchyňském stole, a položila dopis před jeho snídani.
Vztekle roztrhl obálku, rozzuřen, že ho Potter znovu kontaktoval. Nevyjádřil se snad ve svém předchozím dopise jasně?
Rychle přejel očima po dopise, nebo alespoň tak rychle jak Potterův škrabopis dovoloval.
Takže chlapec chtěl důkaz?
Ďábelský úšklebek se mihl jeho tváří.
Dostane svůj důkaz.
*****
Harry se překvapeně podíval na Eileen, když vletěla skrz otevřené okno v obývacím pokoji s balíčkem v nohách.
Harry se rychle zvedl, zavřel okno, aby zabránil vniku sněhu a větru do svého domu.
Odvázal balíček od Eileeniny nohy, věnoval jí několik pohlazení po hlavě a odměnu.
K balíčku byla připojena malá kartička s poznámkou. Byla jednoduchá a krátká, ale naprosto dostačující.