Harry seděl na pultu z černého mramoru, houpal nohama a tiše si pobrukoval.
„Přestaň s tím,“ vyštěkl Draco.
Harry přišel navštívit Draca do jeho obchodu. Byl den před otevřením obchodu veřejnosti, a Draco byl víc než jen trochu vystresovaný.
Harry si povzdechl.
„Promiň. Jen jsem o něčem přemýšlel.“
„Páni. Ty? Přemýšlet? To bych si nikdy nepomyslel.“
„Sklapni,“ zamumlal Harry.
Dracova špatná nálada byla neuvěřitelně nakažlivá. Byl jako klubko nervózní energie, připraven každou chvíli explodovat.
„Draco, obchod vypadá perfektně. Proč si nedáš pauzu?“
Draco se prudce otočil, na tváři jasný vztek.
„Musí to být lepší než perfektní! Jsem Smrtijed, Pottere. Nikdo sem nebude chtít přijít, zvlášť pokud to nebude perfektní! Nemám čas na pauzu.“
„No tak. Nejsi Smrtijed, a už jsem ti řekl, že budu při zítřejším otevření. To máš vážně takový strach o své podnikání?“
„Ano! A tvoji účast jsem nechtěl. Teď vypadni z mého pultu.“
Harry seskočil z pultu, a jemně položil ruku na Dracovo rameno.
„Hele. Nenechám tvůj obchod zkrachovat, to víš ne?“
Draco shodil jeho ruku, a zamračil se.
„Nemám zájem o tvoji charitu.“
„To není charita. Ve skutečnosti mě zajímalo, jestli bys mi s něčím nepomohl na oplátku.“
Draco zvedl bloňdaté obočí, jeho výraz trochu povadl.
„Chci, abys mi pomohl se studiem lektvarů.“
„Merline, Harry. Nemohl bys žádat něco víc… nereálného?“
Harry ho lehce poplácal po paži.
„No tak. Já ti pomůžu s obchodem, ty mi pomůžeš s lektvary.“
Draco si na chvíli zkousl ret a zvažoval možnosti. Vážně, co mohl ztratit?
„Fajn. Te si pojďme dát tu pauzu.“
Harry překvapením zvedl obočí.
„Vážně?“
„Ano, vážně. Tak pojď, než si to rozmyslím.“
*****
„Tak, proč jsi celý den tak mrzutý?“ Zeptal se Draco a pomalu usrkával svou kávu.
Byli zpátky v mudlovské kavárně, o které začal Harry přemýšlet jako o ‚jejich‘, i když byl zděšen pokaždé, když mu to vyvstanulo na mysl.
„Nejsem mrzutý,“ protestoval.
„Harry, no tak. Vyklop to. Několik hodin jsi zíral do podlahy, a stěží jsi celý den něco řekl.“
Harry uhnul očima od Dracova spalujícího pohledu do hrnku s čajem.
„Je to hloupý,“ zamumlal.
„Evidentně ne, když na to myslíš celý den.“
„Já jen…“ začal Harry a jeho obličej lehce zrudnul. „Víš, jak se Rita Holoubková zeptala, jestli jsem gay?“
„Hmmm. Řekl jsi jí, že nejsi, ne? Oh, a řekl jsi jí, že se mýlila i o nás dvou, předpokládám?“
„Ano. Víš, že jsem jí to řekl několikrát.“
Draco se viditelně uvolnil.
„Dobře. Takže v čem je problém?“
„Já, no… erm…“
„Pro Merlina, Pottere. Vyklop to.“
„Co když měla pravdu? Co když jsem gay?“
Draco na něj dlouhou chvíli zíral.
„Harry. Jak můžeš nevědět, jestli jsi nebo nejsi gay?“
Harry zčervenal.
„Já nevím, jo? Myslel jsem si, že miluju Ginny, a byl jsem zamilovaný do Cho, ale myslím, že někteří chlapy jsou atraktivní a-“
Draco protočil očima.
„Fajn, máš rád obě pohlaví. Jsi bi. Problém vyřešen.“
„To… to existuje?“ Zeptal se Harry, oči viditelně rozšířené.
„Ano. Bože, to jsi vyrostl v jeskyni?“
„Ne, vyrostl jsem pod schody.“
Nastala chvíle ticha, než oba vybuchli smíchem.
„To byl hrozný pokus o vtip,“ zamumlal Draco a bojoval s úsměvem na tváři.
„Jo, já vím.“
„Nechceš…“ Draco se na chvíli zarazil. „Nechceš semnou později studovat lektvary? Můžu tě učit v obchodě…“
„Co?“ Zeptal se Harry, byl si jistý, že se přeslechl.
„Nebudu se opakovat. Slyšel jsi mě,“ prohlásil Draco, odkašlal si a zavrtěl se nepohodlím.
„To bych rád. Ale kdy dokončíme lektvarovou část v Bradavicích?“
„Budeš ji muset dokončit sám. Zítra začínám pracovat, ty jsi nezaměstnaný. To by mělo být naprosto jasné.“
„Nemyslím si, že to zvládnu sám. Vlastně vůbec nevím, co dělám…“
„Budeš v pohodě. Stejně ti zbývá už jen pár dní práce.“
Harry pomalu přikývl.
„Draco?“
„Jo?“
„Díky.“
Draco se na něj překvapeně podíval.
„Za co?“
„Za pomoc.“
„Oh. No, dělám to jen proto, že ty pomáháš mě.“
„Hmm.“
Nastala trapná chvíle ticha.
„Ron a Hermiona se budou brát,“ řekl Harry tiše a snažil se přerušit napjaté ticho.
„Oh, báječné,“ odvětil Draco sarkasticky.
„Chtějí, abys přišel na svatbu.“
Draco prudce vyprsknul svou kávu.
„Co?“
„Oni… no, vědí, že jsme teď… um, přátelé. Chtějí, abys přišel.“
„Pottere, to radši umřu.“
Harry vypustil dlouhý povzdech.
„Tak nějak jsem si myslel, že to řekneš.“
Další chvíle ticha.
„Neřekl jsem ne.“
„Takže to je ano?“
„Ani jsem neřekl ano.“
„Takže… o tom popřemýšlíš?“
„Popřemýšlím o tom.“
*****
„Takže co, to pod ním budeš studovat nebo tak něco?“ Zeptal se Ron a ukousl si velký kus svého cheeseburgeru.
Hermiona se na mastný hamburger dívala se znechucením.
Byli na každoměsíčním setkáním nebelvírů a potkali Nevilla s Lunou.
„Něco takového,“ odvětil Harry a vypil zbytek svého piva.
„Vážně chceš pracovat s Malfoyem?“ Zeptal se Neville, oči naplněné zvědavostí.
„Není tak špatný, jakmile ho jednou poznáš,“ bránil ho Harry.
„No, cokoliv tě udělá šťastným, Harry. Jsem ráda, že studuješ něco, co tě baví,“ řekla Hermiona rezolutně a jemně poklepala Harryho paži.
„Jaký je léčitelský trénink, Luno? Jsi u Svatého Munga, že?“ Zeptal se Harry, potom co objednali další rundu.
„Jde to skvěle, díky,“ odvětila Luna tiše, modré oči se třpytily radostí.
„Když mluvíme o budoucnosti, přemýšlel jsem o otevření bylinkářství,“ pronesl Neville s malým úsměvem.
„Oh! To je úžasný nápad,“ odpověděla Hermiona.
Ron a Harry souhlasně přikývli.
„Jo, taky myslím. Přemýšlel jsem, že Příčná ulice nemá žádný pořádný bylinkářský obchod, tak jsem se rozhodl, že bych měl možná otevřít vlastní. Hádám, že mě Draco trochu inspiroval.“
Harry se snažil nesmát, když se Ron lehce zašklebil.
Nebylo žádným tajemstvím, že Ron k bloňdákovi nechová vřelé city.
„Máme více dobrých zpráv,“ oznámila Luna zasněně.
Neville se rozzářil, a střelil po ní zbožňujícím pohledem.
„Luna a já spolu chodíme,“ pronesl s velkým úsměvem na tváři.
„Už bylo zatraceně na čase!“ Křikl Ron a smál se.
Harry poplácal Nevilla po zádech.
„Gratuluju.“
*****
Po pár hodinách, velmi opilý Ron odtáhl Harryho stranou.
„K-Kámo,“ zahuhňal.
Harry byl lehce omámený, ale rozhodně nebyl opilý tak jako Ron.
„Co je?“ Zeptal se.
„Víš, že Malfoye vůbec nemám rád…“ Zamumlal, a opřel se pro podporu o cihlovou zeď.
„Ano, já vím, Rone. Kam tím míříš?“
„A… a jsem pořád tak trochu smutnej, že ty… že nechceš bejt bystrozorem.“
Harry pomalu přikývl a čekal, až bude pokračovat.
„Ale chci, abys byl šťastnej. Takže tě podpořim… v čemkoliv co chceš dělat.“
„Díky, kámo,“ odvětil Harry, vděčný, že to Ron chápe.
Ron ho vtáhl do těsného objetí, a Harry byl lehce pobavený, když viděl, jak z modrých očí tečou slzy.
„Ty jsi takový emocionální opilec…“ zamumlal Harry.
A Ron ho jednoduše objal ještě pevněji.
*****