Harry byl na půl hotový se snídaní, když někdo zaklepal na jeho přední dveře.
Zasténal, donutil se vstát, a doloudal se k předním dveřím. Podíval se skrz kukátko, a nechal uniknout unavený povzdech, když spatřil Draca, jak stojí před jeho dveřmi.
Do široka otevřel dveře, a přikrčil se, když mu Draco hodil noviny do tváře.
„Pottere! Upřímně, k čemu tohle je? Ani jsi mi neodpověděl na dopis. Žádná omluva, nic! Co za nesmysly jsi vlastně Ritě řekl? Rozhodně si neužívám posměch, který na mě míří, když procházím Příčnou ulicí, víš. ‚Oh, ty jsi Draco Malfoy, sexuální hračka Harryho Pottera.‘ Slyším to teď stále dokola poslední dva dny!“
Harry pomalu zamrkal, a snažil se zpracovat bloňďákův vzteklý výstup.
„Draco,“ začal pomalu. „Je šest ráno.“
„Požaduji, abys šel a řekl té nechutné reportérce, že nejsem tvůj ‚milenec‘, ani nic jiného. Poslední věc, kterou potřebuji je špatná publicita, Pottere. Snažím se otevřít vlastní obchod s Lektvary! Myslíš si, že zrovna tohle potřebuju?“
„Ty otevíráš obchod s lektvary?“ Zeptal se Harry se zájmem.
„Ty úplně ignoruješ to hlavní!“ Zařval Draco, a rozhodil ruce v podráždění.
„Nemyslím si, že zrovna být mým milencem ti přinese špatnou publicitu,“ odvětil Harry a měl přemýšlivý výraz na tváři.
Draco ho znovu udeřil novinami.
„Nejsem tvůj milenec!“
Harry zvedl ruce na znamení, že se vzdává.
„Fajn! Fajn! Promluvím s Ritou!“
Zdálo se, že se díky tomu Draco trochu uklidnil.
„Dobře.“
Pomalu se rozešel pryč, ale Harry ho zastavil.
„Draco, počkej. Nechceš snídani? Rád bych slyšel o tom tvém obchodu s lektvary.“
Draco se na něj zadíval s podezřením.
„Odkdy se ty zajímáš o lektvary?“
Harry pokrčil rameny.
„Chceš snídani nebo ne?“
„Fajn,“ souhlasil Draco a vstoupil do Harryho obýváku.
Harry se drobně usmál, a zavedl Draca do kuchyně. Draco se posadil ke stolu, a odfrkl si, když před něj Harry položil misku ovesné kaše.
„Vím, že to není to, na co jsi běžně zvyklý, ale postě to zkus. Není to tak špatné.“
Draco dloubl lžící do ovesné kaše.
„Je to slizké,“ argumentoval a zíral na ní s odporem.
Harry si povzdechl.
„Fajn, tak ji nejez. Ale chci se tě na něco zeptat.“
„A to na co?“ Zeptal se Draco, míchal svou kaši sem a tam, a vypadal zaujatě.
„Hodlám dnes zajít za Teddym. Zajímalo by mě, jestli chceš jít semnou.“
Draco upustil svou lžíci do misky, jeho hlava vystřelila překvapením nahoru.
„Co?“ Zeptal se.
Určitě Potter nechtěl, aby šel s ním?
„Teda…“ Začal Harry a vypadal tak nějak nepohodlně. „Myslel jsem, že bys chtěl vidět svého bratrance. Nemusíš jít, ale-“
„Chci jít,“ přerušil ho Draco. „Ale nemyslím si, že bude má teta příliš ráda, že mě vidí.“
„Andromeda řekla, že budeš vítán. Včera mi ve skutečnosti poslala dopis.“
Draco byl chvíli tiše, a kousal si přemýšlením ret.
„Rád bych Teddyho poznal,“ nakonec odpověděl.
„Dobře. Teď, řekni mi o svém obchodu s Lektvary.“
*****
Harry a Draco se odletaxovali do Teddyho domu kolem jedenácté.
Draco byl vyčerpaný všemi Harryho otázkami. Zdálo se, jako kdyby chtěl Harry vědět o jeho obchodu úplně všechno.
„Myslíš si, že budeš potřebovat pomoc? Jaké druhy lektvarů budeš prodávat? Budeš je vařit sám? Nebude to příliš práce?“
Otázky nekončily.
Teď, když stáli před domem jeho tety, pomyslel si, že jeho vyčerpání se změnilo do nervozity.
On a Andromeda spolu popravdě nikdy nemluvili. Ve skutečnosti ji potkal jen jednou, když byl velmi mladý.
Moc si o ní nepamatoval, až na to, že vypadala velmi vážně.
Pravděpodobně ho nenávidí. Konec konců, byl Smrtijedem.
Pár vteřin potom, co dorazili, vstoupila Andromeda do místnosti a držela vrtící se dítě.
Instinktivně udělal krok zpět, jak ho přemohla nevolnost.
Harry po něm střelil starostlivým pohledem, krátce stisknul jeho ruku, a pak mu věnoval povzbuzující úsměv.
Bylo to zvláštní. Harry Potter prostě držící jeho dlaň. A byl v obývacím pokoji své tety.
„Harry!“ Přivítala ho Andromeda. „Ráda tě opět vidím.“
Vtáhla ho do rychlého objetí a pak se otočila k Dracovi.
„Draco. Už jsou to roky. Ráda vidím, že se ti daří dobře.“
Draco zjistil, že v jejích očích nevidí ani stopy po vzteku, jen vřelé přijetí. Trochu se uklidnil.
„Také tě rád vidím. Děkuji, že jsi mi dovolila navštívit Teddyho.“
Krátce přikývla, a otočila se znovu na Harryho.
„Harry, když už jsi tu, napadlo mě, že bych si mohla odskočit postarat se o pár záležitostí, zatím co bys pohlídal Teddyho.“
Harry se rozzářil.
„Rád Teddyho pohlídám. Dej si na čas.“
Andromeda pomalu přikývla, přemýšlivý výraz na tváři.
„Děkuji ti,“ odvětila po chvíli. „Tak tedy půjdu. Oh, a mimochodem, viděla jsem noviny. Chtěla jsem vám dvěma říct, že podporuji jakékoliv rozhodnutí, které se rozhodnete udělat, a jsem za vás šťastná.“
Harryho obličej zrudnul a Draco se začal dusit.
„Um, oceňuji to, Andromedo. Ale Draco a já jsme jen přátelé.“
Draco rychle přikývnul.
„Dokonce stěží přátelé,“ dodal.
Andromeda se krátce zasmála.
„Vidím. No, tak já vás tu tedy už nechám.“
Předala Teddyho Harrymu, a pak byla pryč.
Harry se trapně zasmál.
„No, mohlo to být horší,“ prohlásil.
Draco zasténal, a zabořil si obličej do dlaní.
„I tohle stačilo,“ zamumlal, jeho obličej byl stále lehce zrůžovělý.
Harry se podíval dolů na Teddyho, a usmál se, když se chlapcovi vlasy změnily na tmavě hnědé, stejné jako jeho.
Dracovi utekl výdech překvapení.
„On je metamorfomág?“
Popošel blíž, oči přimhouřené a zkoumal chlapcovi vlasy.
Teddy se zahihňal, a jeho vlasy se změnily na platinový odstín blonďaté.
Draho se prudce nadechl a ukročil zpět.
Harry se zasmál.
„Oh, podívej Draco. Líbíš se mu. Chceš ho podržet?“
Draco rychle zavrtěl hlavou a stále s děsem zíral na Teddovi vlasy.
Harry se tiše zasmál, a sednul si do křesla vedle něj.
Chvíli se jemně probíral Teddovými vlasy, než se podíval na Draca.
„Snažím se ho navštěvovat tak často, jak jen to jde. Nechci, aby skončil jako já, víš? Vyrůstat bez kohokoliv milujícího.“
Dracova ústa se otevřela, jak zíral na Harryho s neuvěřením.
„Co tím myslíš, bez nikoho milujícího? Celý kouzelnický svět tě miloval!“
Harry se smutně usmál.
„Vyrůstal jsem s mudly. Do svých jedenácti jsem ani nevěděl, že jsem kouzelník.“
Draco zavrtěl hlavou, odmítal uvěřit, že Harry nevyrůstal rozmazlován a zasypáván pozorností.
„To nemůže být pravda. Musel jsi to vědět.“
„Ne. Žil jsem s mou tetou a strýcem. Chovali se ke mě jako k odpadu, a všechno přede mnou tajili. Řekli mi, že má máma a táta zemřeli při autonehodě.“
Draco byl chvíli tiše, a snažil se zpracovat nově získané informace. Opět ho Harry překvapil. Zdálo se, že Harrymu překvapení nikdy nedocházela.
„No, pro Teddyho jsi tu ty. A Andromeda také. Nenechá ho takhle vyrůstat.“
Harry se trochu usmál.
„Já vím.“
Bylo chvíli ticho, a pak dodal: „Víš, nemám nejmenší ponětí, jak se postarat o dítě. A ty?“
„Pottere, samozřejmě, že nevím jak se postarat o dítě.“
„No, tak bychom se to měli radši naučit.“
*****
Harry se přeletaxoval zpět do svého domu o pár hodin později, úplně vyčerpaný. Kdo by řekl, že starat se o dítě může být tolik práce? Vážil si pro to Andromedy teď ještě víc.
Chtěl si jen zalézt do postele a spát několik hodin.
Bohužel, na kuchyňském stole na něj čekal dopis, a on okamžitě rozpoznal Hermionino pravidelné písmo.
Harry stěží zadržel zasténání. Už bylo téměř pět hodin, a on byl tak unavený.
Ale Hermiona se zdála nadšená, takže by měl jít. Bylo to nejmenší, co pro ni mohl udělat. Ona sama by pro něj udělala cokoliv.
Strávil delší dobu ve sprše, převlékl se, a pak se přemístil do blízké mudlovské hospody.
*****
Harry vklouzl na místo, kde vždycky sedávali. Bylo to vzadu, tmavé a skryté. Snad si ho tak nikdo nevšimne.
Rona a Hermiona dorazili o pár minut později, oba zářily štěstím.
Sedli si naproti Harrymu, a Ron objednal 3 piva, jakmile k nim zamířila servírka.
„Ahoj Harry. Vypadáš dobře,“ řekla Hermiona a usmívala se.
Harry se usmál nazpět, a snažil se předstírat radost, kterou sám necítil.
„Ty také,“ odpověděl. „Teď, co jste mi chtěli říct?“
Hermiona a Ron si vyměnily nervózní pohledy.
„Chceš mu to říct ty?“ Zeptal se Ron.
Hermiona zavrtěla hlavou a zahihňala se.
„Ne, nechci. Udělej to ty.“
„Já mu to taky nechci říct!“ Protestoval Ron.
Harry se díval zmateně z jednoho na druhého.
„Doufám, že to jsou dobré zprávy?“ Zeptal se.
„Oh, to jsou!“ Potvrdila Hermiona.
„No, tak mi to někdo řekněte,“ odpověděl a už si byl celkem jistý, o co šlo.
„Oh, dobrá! Jsme zasnoubení!“ Vypískla Hermiona.
Harry se usmál a poplácal Rona po zádech.
„Gratuluju.“
Hermiona vytáhla ruku, a prohlédla si malý diamant na svém prsteníčku.
„Jsem za vás dva vážně šťastný,“ řekl tiše.
A po prvé za velmi dlouhou dobu, si uvědomil, že byl. Byl opravdu šťastný za své dva přátele.