Nocte Semper

„Harry, drahý! Tak ráda tě zase vidím!“ Zaševelila Rita Holoubková.

Harry si přál, aby jí mohl říct to samé.

Cítil se lehce provinile. Kdyby nepotřeboval, aby pro něj napsala článek, nikdy by s Ritou Holoubkovou už nepromluvil.

„Zdravím, Rito,“ odpověděl zdvořile. „Prosím, pojďte dál.“

Vstoupila do domu a posadila se do jeho oblíbeného křesla.

Snažil se neušklíbat, když se zeptal: „Chtěla byste čaj?“

Rita odmítavě mávla rukou.

„Ne, mnohem raději bych začala mluvit o tobě. Tvůj dopis byl převážně strohý.“

Harry se posadil na pohovku naproti ní, seděl rovně a ztuhle.

„Ano, předpokládal jsem, že skočíte po šanci udělat semnou rozhovor.“

Naklonila se dopředu s přimhouřenýma očima.

„Vskutku. Takže v čem je háček? Vím, že bys mi tohle nedal jen tak.“

„Pravda. Chci, abyste napsala článek také o něčem jiném.“

„A o čem by měl být?“ Zeptala se, hlavu nakloněnou na stranu.

„O nevině Severuse Snapea.“

Rita viditelně o trochu zbledla, a nastala chvíle ticha. Mentálně probírala své možnosti.

Upřímně, nikdy se příliš nebála psát o kontroverzních tématech, takže proč začínat právě teď? Na druhou stranu, začínala být unavená vypořádáváním se s rozzuřeným Ministerstvem, jak jí neustále klepalo na dveře, a to ani nezmiňujeme naštvané fanoušky.

Ale opět, kdo by věnoval pozornost jinému článku, když by měla exkluzivní rozhovor s Vyvoleným?

„Domluveno,“ souhlasila nakonec.

„Dobře. Tak tedy začněme. Chci, abyste napsala článek nejdřív o Snapeovi, a pak mě ho necháte přečíst. Chci ho schválit, než vám dám interwiew.“

Rita si dramaticky povzdechla, a vytáhl svůj poznámkový brk.

„Samozřejmě. Takže nyní, proč mi neřekneš vše, co chceš, abych napsala. Nebudu se ptát na žádné otázky, prostě mluv.“

Harry zvedl obočí, její spolupráce byla podezřelá.

Nahodil opět výraz prázdné masky a začal třídit své myšlenky.

Po chvíli přemýšlení začal mluvit.

„Nejsem si příliš jistý, kde začít. Tedy, byl můj profesor Lektvarů, evidentně. Během mého prvního ročníku v Bradavicích mi pravděpodobně zachránil život. Jeden z ostatních profesorů se mě pokusil zabít během famfrpálového zápasu, ale Snape tam byl s protikletbou.

Většinu času se choval, jako kdyby se nestaral, ale já vím, že to není pravda. Během mého třetího ročníku jsem byl venku po večerce. Dostal jsem se do nebezpečné situace s vlkodlakem, a Snape neváhal a postavil se mezi mě a nebezpečí.

On… byl velmi nadaný, když přišlo na Lektvary. Nikdy nás neučil z učebnic. Vždy napsal na tabuli své vlastní instrukce, instrukce, které byly lepší než v učebnici. Proč by to dělal, kdyby se nestaral?“

Harry na chvíli přestal, aby se zhluboka nadechl, už teď se cítil vyčerpaně.

Rita překvapivě nic neřekla, a čekala, až bude pokračovat.

„Nechoval se tak. Ale staral se. Musel. Každý den se vystavoval nebezpečí, jen aby mohl špehovat u Voldemorta. Ministerstvo to popírá, ale byl dvojitý špeh. Bez něj bychom nevyhráli válku. Vím, že nebyl perfektní. Udělal chyby, ale to mi všichni. Jo, možná na nás nebyl nejmilejší, nebyl nejlepší profesor. Ale byl statečný, a bojoval pro nás. Zemřel pro nás. A všichni stále předstírají, že nebyl ničím víc než Smrtijedem.“

Harrymu došel dech, jak slova padala z jeho úst.

Rita přikývla, tiše ho pobízela, aby pokračoval.

„Předtím než zemřel, mi dal několik svých slz. Obsahovaly vzpomínky na jeho loajalitu Brumbálovi, a proč ho zabil. Brumbál už v té době umíral, a požádal Snapea, aby ho zabil, až přijde správný čas. Neměl jinou možnost. V té době jsem na něj byl naštvaný, ale teď to chápu. Všechno dělal kvůli loajalitě k Brumbálovi, ne Voldemortovi. Takže, jo. Ministerstvo si může říkat o Snapeovi co jen sakra chce, ale to nezmění fakt, že udělal daleko víc než kdy oni.“

Rita se opřela zpět do křesla, její brk škrábal ještě pár vteřin, než se zastavil.

„S tím mohu něco dělat,“ prohlásila a Harry vypustil s úlevou vzduch.

„Nechám vám nějaký čas, abyste napsala článek. Potřebuju si dát na chvíli pauzu,“ odpověděl Harry a rychle opustil místnost.

Rita ho sledovala odcházet, mysl už nyní zaplněnou možnostmi.

*****

O třicet minut později se Harry vrátil do obývacího pokoje, a nesl dva šálky čaje a nějaké mini sendviče.

Posadil se a Rita mu předala pergamen.

Rychle ho prostudoval, a ujistil se, že je v pořádku, a že nepřekroutila jeho některá slova.

„To půjde,“ zamumlal nakonec Harry a podal jí článek zpět, společně se šálkem čaje.

Rita se usmála, její obličej se rozzářil.

„Skvělé. Takže se vrhneme na rozhovor, můžeme?“

Harry si povzdechl, díky závalu otázek na sebe bez debat bude chtít použít Avada Kedavra.

Přikývl, a tiše ji dal svolení pokračovat.

„Takže…“ začala Rita a na rtech se jí objevil zlomyslný úsměv. „Zvěsti říkají, že jste se rozešel s Ginny Weasleyovou.“

Harry se donutil, aby sebou neškubl.

„To je pravda,“ prohlásil.

„Také jste byl poslední dobou spatřen, že trávíte hodně času s Dracem Malfoyem. Můžete mi o tom říct víc?“

„Teď jsme přátele,“ řekl s pokrčením ramen. „Rozhodli jsme se nechat minulost za námi a začít znovu.“

Rita si rychle něco zamumlala, a poklepávala brkem o nohu.

Harry se napil čaje a čekal na její další otázku.

„Takže jste se rozešel s Ginny a nyní trávíte spoustu času s Dracem. Někteří spekulují, že jste Gay.“

Harry prudce vyplivl svůj čaj a začal se hlasitě dusit.

„Ne, to není…“ začal slabě. „Špatně jste to pochopila.“

Rita nadzvedla své blonďaté obočí.

„Takže nejste gay?“

„Ne.“

„Dobře. Takže, předělával jste lektvarovou část v Bradavicích, že? Jak to probíhá?“

„Tak dobře, jak jen to jde. Snažíme se být připraveni na další ročník. Ředitelka McGonagallová doufá, že Bradavice budou otevřeny znovu na podzim.“

„Vracíte se na podzim do Bradavic?“

„Ne.“

„Proč ne? Příliš bolestivých vzpomínek?“

„Ne, jen, nevidím důvod. Myslím, že když budu potřebovat práci, seženu ji snadno, a mimo to, doufám, že začnu studovat sám.“

„Co chcete studovat?“

„Lektvary.“

Ritino obočí vyskočilo, její rty se zformovaly do pevné linky.

„Jako poctu k starému profesorovi Lektvarů?“

Harry se trochu usmál.

„Něco takového.“

*****

Následujícího rána si Harry brzy vyzvedl výtisk Denního Věštce, naplněn obavami.

Byl příjemně překvapen, že viděl článek o Snapeovi tak, jak ho odsouhlasil.

Samozřejmě, jeho osobní rozhovor obsahoval překroucená slova, a v podstatě všechny detaily z jeho osobního života.

Na tom nezáleželo. Stejně to očekával.

Pár minut potom, co začal jíst snídani, sova vlétla skrz otevřené okno a shodila mu dopis do klína.

Roztrhl obálku, a zamračil se na ostré písmo, které ho uvítalo.