Ron a Hermiona seděli u Harryho kuchyňského stolu. Ron měl kolem sebe rozloženého spoustu jídla, zatímco Hermiona měla před sebou štos knih.
Nicméně Harry jen zíral do prázdného prostoru a snažil se přemýšlet.
„Musí tu být pro to nějaký zákon, Harry, prostě to vím,“ zamumlala Hermiona, a sjela Rona pohledem, když jí na knize přistály drobky.
Harry přikývl a odtrhl svůj prázdný pohled od zdi.
„Jsem rád, že mi s tím pomáháte.“
Ron si odfrknul.
„Kámo,“ začal s plnými ústy. „Víš, že jsme tu pro tebe. Dokonce, i když vážně nechápu, proč tohle děláme.“
„Musíme očistit Snapeovo jméno,“ opakoval Harry unaveně.
„Ano, já vím. Ale proč Harry? Upřímně, vím, že nás zachránil a tak, ale byl to strašný parchant.“
Harry pokrčil rameny. Měl své podezření, proč se Snape choval tak jak se choval, ale nechtěl to vyslovit nahlas. Ještě ne.
„Je nevinný. Udělal bych to pro kohokoliv, ať už parchant nebo ne.“
Hermiona mu věnovala zvláštní pohled.
„Je to jako když Harry hájil Malfoye u jeho soudu, Rone. Snaží se udělat správnou věc.“
Ron se zamračil.
„Já prostě nechápu, proč je tak důležité, jestli je jméno toho mastného parchanta očištěné nebo ne. Choval se k tobě hrozně, Harry!“
Harrymu unikl dlouhý povzdech, promnul si spánky.
„Rone, já vím. Ale nevím kolik z toho bylo hrané a kolik ne. Kdyby byl teď na živu, nemyslím si, že bych se tak tvrdě snažil očistit jeho jméno. Ale je mrtvý, a udržel mě naživu, takže je čas mu oplatit laskavost.“
Ron zavrtěl hlavou.
„Jak jsem řekl, jsme tu pro tebe, kámo, i když tě nechápu.“
Hermiona se na Rona usmála, ráda za to, že se snaží. Věděla, jak moc Snapea nesnášel.
Ještě chvíli listovala knihou, než se podívala na Harryho.
„Myslím, že mám nápad.“
Harryho oči se rozsvítily. Byl to dlouhý den, bez velkého posunu, takže náznak, že něco objevili, ho nadchlo víc než by mělo.
„Jaký?“ Zeptal se.
„Takže, nedokážeme přinutit Ministerstvo, aby souhlasilo se Snapeovým oficiálním portrétem, že?“
„Jo, prohlásili, že by to bylo jako mít portrét Voldemorta,“ odpověděl Harry a lehce se zamračil.
Hermiona přikývla.
„Co když najmeme svého vlastního malíře, a objednáme si portrét sami? Jistě na to budeš mít dost peněz.“
Harry zabubnoval svými prsty o bradu a přemýšlel.
„Jistě, ale kam bychom portrét dali, jakmile by byl hotový? Nemůžeme ještě vytvořit pomník, ne když je ministerstvo proti tomu.“
„Nevím, vždycky ho můžeme někam dát, dokud nepřesvědčíme Ministerstvo o jeho nevině.“
Harry se zamračil.
„Hermiono, vím, že se snažím udělat správnou věc, ale nemyslím si, že bych s ním vydržel žít.“
Ron souhlasně přikývl.
„Možná bychom ho mohli dát do kanceláře McGonagallové?“ Navrhla Hermiona.
Harry si odfrkl.
„Chudák McGonagallová. Ne, myslím, že bychom si měli promluvit s malířem, abychom viděli, kolik to bude stát, a pak si znovu promluvit s Kingsleyem. Věci se od války trochu uklidnily, takže možná bude ochotný o tom teď mluvit.“
Hermiona pokrčila rameny.
„To zní jako dobrý nápad.“
*****
Hermiona a Ron se nabídli, že se sejdou s malířem ve Francii, zatímco Harry šel za Kingsleyem.
Přemístili se do malého obchodu přesně ve dvanáct hodin. Muž, který vedl obchod, se jmenoval Absolon, a vřele Rona a Hermionu přivítal.
„Dobrý den! Je tak úžasné, že se s vámi mohu konečně setkat! V novinách jsem o vás dvou hodně četl.“
Hermiona zčervenala, a Ron se trapně zavrtěl, ani jeden z nich nebyl zrovna zvyklý na podobnou pozornost.
„Je nám potěšením vás poznat, pane,“ odvětila Hermiona, a potřásla rukou staršího muže.
Absolon se ušklíbl.
„Mám pocit, že jsem starý, když mi říkáte pane. Prosím, říkejte mi Absolone.“
Hermiona přikývla a Ron se pohledem zatoulal po všech těch portrétech vystavených po obchodě.
Absolon ho s úsměvem sledoval.
„Omlouvám se,“ řekla Hermiona. „Jeho pozornost vždycky něco dokázalo odtáhnout.“
Absolon ji poplácal po rameni.
„To je naprosto v pořádku, má drahá! Nyní, chtěli jste semnou mluvit o vytvoření portrétu?“
Hermiona přikývla a Absolon ji naznačil, aby se posadila.
Hermiona si sedla k malému kovovému stolku uprostřed obchodu, a před ní se objevil hrnek kouřícího se čaje.
„Musí být velmi těžké ztratit milované během války,“ pronesl tiše Absolon.
Hermiona rychle zavrtěla hlavou.
„Oh, ne, nebyli jsme si blízcí. Nechávám tento portrét udělat pro přítele.“
Absolon přikývl.
„Ah, ano, úžasný dárek. Máte jméno a obrázek dané osoby?“
Hermiona vyndala obrázek ze své kapsy a posunula ho po stole.
„Severus Snape,“ prohlásila.
Absolon ztuhnul.
„Je něco špatně?“ Zeptala se.
„Někdo se mě na tento portrét zeptal před několika dny.“
Hermioniny oči se rozšířily překvapením.
„Oh! Kdo to byl?“
„Bohužel, přál si zůstat v anonymitě. Nicméně jakmile jsem portrét dokončil, všiml jsem si, že se nepovedl správně.“
„Jak to?“
„Portrét se nehýbal. Byl jako mudlovská fotografie.“
Hermiona si povzdechla.
„Takže nejste schopen ho udělat?“
Absolon omluvně zavrtěl hlavou.
„Obávám se, že ne. Je to zvláštní, ještě nikdy jsem předtím neměl problém dokončit portrét.“
Hermiona pomalu přikývla, přemýšlejíc.
„No, děkuji vám za vás čas, už půjdeme.“
Absolon se usmál.
„Samozřejmě, má drahá. Jestli pro vás někdy budu moct něco udělat, dejte mi vědět.“
Hermiona mu poděkovala, a odtáhla Rona z obchodu.
Rychle ho zavalila všemi detaily, než se vrátili zpátky do Doupěte.
Hermiona si v duchu udělala poznámku, že by měla poslat Harrymu co nejdříve sovu.
*****
Věci na Ministerstvu nešli dobře.
Kingsley a Harry se hádali už téměř půl hodiny a udělali jen malý pokrok.
Prohlíželi si Harryho vzpomínky v myslánce znovu a znovu, ale Kingsley je stejně vždy smetl ze stolu.
„Mohlo s nimi být manipulováno!“ Hádal se Kingsley.
Harry zavrčel, a přemýšlel jestli Hermiona s Ronem měli víc štěstí než on.
„Nebylo s nimi manipulováno.“
„Nemáš žádný důkaz.“
„Ty nemáš žádný důkaz, že s nimi bylo manipulováno.“
Chvíle ticha.
„Víš co? Půjdu za Ritou Holoubkovou,“ náhle oznámil Harry.
Kingsley na něj zíral s nevírou.
„Cože? Proč?“
„Protože lidé jí poslouchají, i když píše nesmysly. Chci, aby napsala článek o Snapeovi.“
Kingsley se ušklíbl.
„A ty si myslíš, že to udělá?“
Harry pevně přikývl.
„Udělá, když to bude znamenat, že získá exkluzivní rozhovor s Chlapcem, který přežil.“
„Harry, prosím, nedělej to. Lidé budou vzteky bez sebe. Můžeš být v nebezpečí. Severus Snape… byl typem člověka, kterého lidi milovali nenávidět. Zabil Brumbála.“
„Protože mu to Brumbál přikázal,“ přerušil ho Harry.
„A byl to Smrtijed, který byl pravou rukou Ty víš koho,“ pokračoval Kingsley, jako kdyby ho Harry nepřerušil.
„Byl to dvojitý agent, Kingsley! Samozřejmě, že předstíral, že je loajální Voldemortovi. Byl hlavním aktérem války!“
Kingsley si povzdechl.
„Nebyl to milý muž, Harry.“
„Ne, to nebyl,“ souhlasil Harry. „Ale byl to dobrý muž.“
Kingsley si přejel dlaní po hlavě.
„Nemůžu ti dát to, co chceš. Jdi si dát svůj rozhovor. Přeju ti hodně štěstí.“
Harry zamračeně opustil kancelář.
*****
Harry předal dopis Eileen, a ignoroval fakt, že prosím mrtvého muže o pomoc.