Harry následující rána dorazil do Bradavic. Byl příjemně překvapený, když uviděl Rona, jak na něj čeká.
„Rone!“ Pozdravil ho Harry a vtáhl svého nejlepšího přítele do objetí. „Rád tě vidím.“
Ron se poprvé za poslední týdny usmál.
„Já tebe taky, Harry. Hermiona říkala, že už je čas, abych se dal dohromady a začal pomáhat, a já si uvědomil, že má pravdu.“
„No, rád slyším, že si vedeš líp. Vím, že to bylo pár těžkých týdnů, ale jsem vážně rád, že jsi tu.“
Ron vypadal Harryho slovy potěšený, a hrdě se nadmul.
„Kromě toho, zoufale potřebuju pomoc s přestavěním lektvarové laboratoře,“ dodal Harry.
„Promiň, kámo, ale McGonagallová už mě přidělila do Velké Síně s Nevillem a Lenkou,“ odpověděl Ron a omluvně se zavrtěl.
„Oh,“ řekl Harry, ramena mu spadla zklamáním. „Myslíš, že mi McGonagallová přidělila někoho na spolupráci?“
Jako na zavolanou se McGonagallová zjevila vedle nich.
„Harry, na slovíčko, prosím?“ Zeptala se, a naznačila, aby se přesunuli někam pro víc soukromí.
Harry se zadíval na Rona.
„Uvidíme se později, jo? Možná pak můžeme zajít na večeři?“
Ron přikývl, a zářivě se usmál na znamení, že bude rád dělat opět něco normálního, a Harry odešel s McGonagallovou.
Jakmile se dostali z doslechu ostatních studentů a profesorů, McGonagallová zastavila a otočila se k Harrymu.
„Ráda vidím, že se pan Weasley znovu usmívá. Bylo to už příliš dlouho,“ podotkla.
„Jo. Neuvědomoval jsem si, jak moc mi chyběl, dokud jsem ho neviděl. Jsem rád, že si vede líp.“
McGonagallová krátce přikývla.
„Já také. Nyní, ráda bych s tebou něco prodiskutovala.
Harry zvědavě naklonil hlavu, jeho zelené oči se rozsvítily zájmem.
„Jistě. O co jde?“
„Jak víš,“ začala McGonagallová. „Draco Malfoy měl před několika dny slyšení. Díky tvé výpovědi, byl odsouzen k veřejným službám, na místo doživotí v Azkabanu. Bude zde přes léto pracovat. Vím, že vy dva jste spolu nikdy moc nevycházeli, ale ostatní studenti jsou… tedy, upřímně řečeno, bojí se ho. Ráda bych vás dva dala dohromady, abyste spolu pracovali na přestavbě lektvarové sekce. To zahrnuje třídu, laboratoř, kabinet, místnosti s ingrediencemi, a cokoliv dalšího, co bude potřeba. Je to velká odpovědnost, ale jsem si jistá, že společně budete schopni vše zvládnout.“
Harry stěží dokázal nahlas nezasténat.
Skvělé. Pracovat s Dracem Malfoyem. To je přesně to, co teď potřebuje.
Místo toho vynutil úsměv na tváři a řekl: „V pořádku, samozřejmě. Nikdy jsme spolu v minulosti nevycházeli, ale to bylo dřív. Jsme teď oba právně dospělí, a je na čase se naučit přejít naše rozdíly. Kromě toho, možná, že mi pomůže přesvědčit Ministerstvo, že je Snape nevinný.“
McGonagallová sebou lehce trhla, když uslyšela Snapeovo jméno. I když si myslela, že se jí to dařilo dobře skrývat, stále truchlila nad smrtí svého kolegy.
„Ano, to by bylo další pozitivum. Doufám, že jeho jméno očistíme.“
Harrymu neunikl způsob, jakým její tvář zešedla, když mluvili o Snapeovi, a věnoval jí smutný úsměv.
„Nakonec jeho jméno očistíme,“ slíbil. „Jen to chvíli bude trvat.“
McGonagallová přikývla a věnovala mu malý úsměv.
„Doufám, že nakonec najdeš způsob jak to udělat. Nakonec, jsi Harry Potter.“
Harry se ušklíbl.
„To jsem.“
*****
O hodinu později Harry pracoval na konstrukci jižní zdi lektvarové chodby.
Byl ponořen v myšlenkách, zcela se soustředil na kouzlo, které levitovalo kusy kamenů, když jeho myšlenky přerušil hlas.
„Pottere.“
Harry se otočil, prudce přerušil své levitační kouzlo, jen aby kousek od své tváře spatřil Draca Malfoye. Nenáviděl skutečnost, že je Malfoy o několik palců vyšší než on.
Když se díval do těch povědomých šedých očí, Harry bojoval s nutkáním se ušklíbnout.
„Malfoyi,“ pozdravil ho ledově.
„Vyrozuměl jsem, že budeme pracovat společně, Pottere, a myslím, že je tu několik věcí, o kterých bychom si měli nejdřív promluvit.“
„Oh, a co by to mělo být za věci?“ Zeptal se Harry, tak nějak posměšně.
Draco se rozhlédl na chvíli kolem, než se otočil zpět k Harrymu.
„Ne zde,“ prohlásil, než chytil Harryho paži.
„Co to-,“ začal Harry.
Ale byl přerušen hlasitým prásknutím, a pak pocítil známé tažení z přemístění.
Harry tiše zaklel, jak ho zavalila vlna nevolnosti, a náhle stál uprostřed mudlovské kavárny.
„Mohl jsi mě varovat,“ zasyčel.
Draco pokrčil rameny, aniž by vypadal omluvně.
„Jaká by v tom byla zábava, Pottere?“
Harry chtěl odpovědět, ale byl znovu přerušen, tentokrát servírkou.
„Zdravím, jmenuji se Elizabeth, a dnes vás budu obsluhovat. Můžu vám dvěma džentlmenům nabídnout něco k pití?“
Draco ji poslal odzbrojující úsměv.
„Dvě horké čokolády, prosím.“
Harry se zamračil.
„Dokážu si objednat sám, víš,“ zamumlal, když servírka odešla.
„Doopravdy, Pottere? To bych nikdy neuhádl,“ odpověděl Draco sarkasticky. „Teď, můžeme začít mluvit o důležitějších věcech, nebo tu chceš sedět a řešit celý den horkou čokoládu?“
Harry se zamračil.
„O čem chceš mluvit? A proč jsme museli jít sem?“
Draco nechal uniknout dramatický povzdech.
„Upřímně, Pottere, myslel jsem, že máš v mozku něco víc, než jen tohle. Stále nemůžu uvěřit tomu, že zrovna ty jsi porazil Temného Pána.“
Nastala dlouhá pauza, ve které se Draco díval na Harryho a evidentně čekal, až Harry odrazí jeho smeč.
Harry mu odmítl prokázat tu laskavost a vyhrát argumentaci, a tak na něj jen zíral s očekávajícím výrazem, a čekal, až blonďák bude mluvit dál.
Draco si znovu povzdechl.
„Mělo by to být naprosto očividné. Jsme zde, protože nechci, aby někdo jiný slyšel tuto konverzaci. Některé věci jsou… osobní.“
Ah. Takže tohle Malfoy chtěl. Chmurnou konverzaci o válce.
„Fajn, jelikož jsi tak horlivý mluvit, proč nezačneš s konverzací ty? O čem chceš mluvit?“
Draco zaváhal a Harry si pomyslel, že zahlédl v očích druhého čaroděje nervózní záblesk.
„Proč jsi mně hájil u soudu?“ Zeptal se nakonec Draco, hlas tichý.
Harry se okamžitě o trochu uvolnil. Očekával něco daleko horšího než tohle.
„Protože jsi byl jen dítě, Malfoyi,“ vysvětlil. „Dělal jsi jen to, co jsi musel, abys ochránil svou rodinu. Jo, byl jsi idiot, ale nezasloužíš si hnít v Azkabanu.“
„Ale jsem Smrtijed…“
„Jo, a děsivej. Neodkázal jsi zabít Brumbála. Byl jsem tu noc tam, viděl jsem tě. Nedokázal jsi to.“
Dracova čelist o trochu spadla, jak na Harryho zíral s nevírou.
„Ty jsi tam byl?“ Zeptal se.
„Jo, viděl jsem tě. Byl jsi vyděšenej, a nechtěl jsi to udělat. Nechtěl jsi nic z toho. A zachránil jsi mě, tam na Malfoy Manor, bůh ví proč. To je důvod, proč jsem tě hájil.“
„Proč si hájil mou matku?“
„Zachránila mi život. Dlužil jsem jí.“
A znovu, Draco na něj zíral s nevírou.
„Kdy ti má matka zachránila život?“
„Potom, co na mě Voldemort použil Adavu Kedavru, lhala mu a řekla, že jsem mrtvý.“
Draco byl chvíli ticho, a snažil se zpracovat vše, co mu Harry řekl.
Servírka před ně postavila dva hrnky horké čokolády, a Harry jí tiše poděkoval.
„Omlouvám se,“ zamumlal nakonec Draco.
„Co?“ Zeptal se Harry a myslel si, že slyšel špatně.
„Slyšel jsi mě, Pottere. Nehodlám to říct znova.“
„Za co se omlouváš?“
„Za to, že jsem byl idiot. Prošli jsme si peklem, a nemám za potřebí to dělat ještě horší. Já jen… Vždycky jsem si myslel, že můj otec je perfektní muž, perfektní příklad. Když jsem zjistil, že není, můj život se rozpadl. Všechno čemu jsem věřil, byla jen lež.“
Harry byl chvíli tiše, a byl překvapen pocitem vlny sympatie, kterou cítil ke chlapci sedícímu naproti němu.
„Malfoyi,“ řekl nakonec. „Pojďme začít znovu. Vím, že ani jeden z nás nezapomene na minulost, a já neříkám, že bychom měli, ale myslím, že bychom se k sobě měli zkusit chovat civilizovaně. Neříkám, že bychom měli naprosto zapomenout, ale jsem ochotný to zkusit. Myslím, že tím… získáme oba, když se budeme chovat slušně.“
Draco si odfrknul.
„Navrhuješ, abychom se stali přáteli?“
Harry pokrčil rameny.
„Jistě. Teda, myslím. Proč ne?“
„Možná, že se pokusíme navzájem zabít.“
„Jo, a co má být? Už jsme se pokusili, čemu uškodí, když zkusíme něco nového?“
Draco si povzdychl a natáhl ruku.
„Fajn, Pottere. Přátelé.“
Harry zíral na Dracovu nataženou ruku, a na chvíli zaváhal. Před očima mu proběhlo několik vzpomínek z prvního ročníku v Bradavicích, a málem znovu odmítl Dracovu napřaženou dlaň.
Zavrtěl hlavou a rychle si pročistil mysl. Věci jsou teď jiné.
Váhavě potřásl Dracovou dlaní, a lehce se usmál.
„Jsem Harry, mimochodem. Očekávám, že mě odteď budeš oslovovat křestním.“
Draco se ušklíbl.
„Jaká pocta. Pokusím se, ale pravděpodobně mi chvíli bude trvat zbavit se starého zvyku říkat ti ‚Pottere‘. A předpokládám, že mě odteď chceš oslovovat Draco?“
Harry jednoduše přikývl, a Draco nechal uniknout další povzdech.
„Jsi vždycky takhle náročný?“ Zeptal se.
Harry nechal uniknout krátké zasmání.
„Jo. Měl by sis na to zvyknout.“
Oba dokončili svou horkou čokoládu v téměř příjemném tichu, a pak se vrátili do Bradavic.
*****
Ron, Harry, Hermiona, Lenka a Neville seděli v mudlovské hospodě, všichni mnoholičným lektvarem proměněni v neznámé cizince. Po válce se všichni z nich stali jaksi slavní, a občas potřebovali pauzu od neustálého fotografování a otázek.
Harry začal zaplňovat skupinku konverzací mezi jím a Dracem.
„Takže jsme šli do té kavárny. A on se opravdu omluvil! Malfoy, ze všech lidí!“
Ron si odfrknul.
„Ten slizký had tě pravděpodobně jen chtěl na své straně. Přinese mu to dobrou publicitu, být přítelem Harryho Pottera.“
„Nevím, Rone, zdál se vážně upřímný…“
Ron chtěl odpovědět, když ho přerušila Lenka.
„Možná to byly škrkny,“ navrhla. „Občas dokážou člověku pěkně zamotat hlavu, víš.“
Harry trapně přikývl, stále nebyl zvyklý na Lenčiny poznámky.
„Pravděpodobně to tak bylo, Lenko, máš naprostou pravdu,“ řekl Neville a zbožně se na ni díval.
Ron a Hermiona zírali na Nevilla s nevírou, šokovaní, že by souhlasil s něčím tak směšným, ale Harry byl na podobné komentáře zvyklý. Neville byl do Lenky tak zamilovaný, až to téměř bolelo.
Harry do sebe hodil panáka whisky a ignoroval pálení. Byl příliš střízlivý, aby se s něčím takovým dokázal vypořádat. Nedokázal si pomoct, ale cítil se jako páté kolo u vozu, když tu mezi všemi seděl.
Zatím co Neville a Lenka spolu ještě technicky nebyli, bylo jasné, že ji má Neville rád. Dají se pravděpodobně dohromady každým dnem.
„Takže, Harry,“ začala Hermiona. „Už ses rozhodl, jestli na podzim vstoupíš do bystrozorského výcviku?“
Ron se otočil na Harryho, široký úsměv na tváři.
„Samozřejmě, že ano! Budeme navždycky partneři, že jo, kámo.“
„Um, vlastně…“ Zamumlal Harry trapně. „Nemyslím, že už chci být bystrozorem.“
Hermiona tiše zadržela dech, a Ron se odtáhl s ublíženým výrazem na tváři.
„Ale, plánovali jsme to od našeho prvního ročníku! Ty a já, bojující proti zlu. Co se změnilo?“
„Promiň, Rone. To jen… všichni ode mě vždycky očekávali, že budu hrdina. Lidé prostě předpokládají, že velký Harry Potter tu vždycky bude, aby je zachránil. Už to nechci dělat. Jsem z bojování unavený.“
Ron mu věnoval pohled nesouhlasu, ale než mohl odpovědět, Hermiona začala znovu mluvit.
„Oh, Harry. Chápeme. Už jsi myslel na to, co bys chtěl dělat místo toho?“
„Byl bys dobrý profesor Obrany,“ poznamenala Lenka zasněně.
Harry zaváhal, a přemýšlel, jestli by měl své myšlenky vyslovit nahlas.
„Rád bych začal studovat lektvary,“ přiznal tiše.
Ron se začal smát.
„Harry, bez urážky, ale byl jsi v lektvarech druhý nejhorší z ročníku,“ poukázal.
„Já vím, já vím. Ale chci to. Stavím s Malfoyem chodby u Lektvarové učebny, a cítím, že je to dobrá příležitost. Můžu s ním studovat, sehnat práci, kde se dá. Ne, že bych potřeboval práci, nebo tak něco.“
Neville na něj zíral, jako by mu narostly tři hlavy.
„No, Harry, jsem si jistý, že bys byl vítán studovat semnou a profesorkou Prýtovou, kdybys změnil názor.“
Harry se usmál, vděčný za Nevillovu nabídku.
„Cením si nabídky, Neville, ale nemyslím si, že by to bylo něco pro mě.“
Neville přikývl.
„Chápu.“
„Takže, Lenko, co se chystáš dělat po Bradavicích?“ Zeptal se Harry a záměrně tím změnil téma.
Lenka se usmála.
„Oh, myslím, že bych chtěla studovat na léčitele.“
„To je skvělé! Myslím, že budeš úžasný léčitel.“
„Díky, Harry.“
Po několika dalších hodinách se Harry rozhodl, že půjde domů.
„Myslím, že zamířím domů. Dneska jsem se bavil. Zase to někdy zopakujeme, jo?“
„Samozřejmě!“ Odpověděla Hermiona. „Uvidíme se zítra.“
Všichni se rozloučili, a poprvé za dlouhou dobu, se Harry opravdu těšil na zítřek.
*****