Chránil ho.
Celou tu dobu.
Všechno, co udělal, co řekl… každé gesto, pohled... to všechno, co Harry bral jako náznak bezohledné, choré nenávisti. Nenávisti tak velké, až se zdálo nemožné, že by ji jakákoliv lidská bytost v sobě mohla ukrývat tak dlouho.
Jak to jen mohl vědět? Jak mohl nevidět, co se skrývalo za těmi jedovatými trny a obnaženými zuby?
Jak mu mohl nevěřit?
Pamatoval si na svou chladnokrevnost, svoje palčivé opovržení, slova, kterými udeřil tak, jako by ho chtěl co nejvíce zranit, zničit ho, rozdrtit.
Jako pes, který vztekle pokouše ruku veterináře.
Nedokázal to snést. Nedokázal udržet tu zátěž. Měl pocit, jako by ho zatlačila až na podlahu, drtila mu plíce, nedovolovala mu chytit dech. A jen ta chladná dlaň vpletená do jeho vlasů… hladící… jen ona ho ještě držela na povrchu, a nedovolovala mu se poddat a utonout v bažině hořkosti.
„Omlouvám se,“ zašeptal mezi rozpraskanými rty, a cítil na jazyku slanou chuť slz. S obtížemi polkl, a měl pocit, že mu hoří hrdlo.
Kolik by dal za to, aby mohl vrátit čas, aby věci vypadaly jinak… tak moc…
Jeho tělo přešlo do nekontrolovatelného chvění, když ucítil, jak se Severusova dlaň pomalu přesouvá po jeho tváři a hladí ho s tak neuvěřitelnou něžností, jako by se muž obával, že se Harry může každou chvíli rozplynout do nicoty, a zmizí z jeho života navždy. A... ne, to nebyl pocit. Ta dlaň se opravdu chvěla. Chvěla se tak moc, stejně jako se Harry třásl vevnitř a v této situaci mohl udělat jen jedno. Chytit ji, sevřít a uklidnit. A přitulit se k ní, jako by byla tou jedinou reálnou věcí ve světě tajemství a lží.
Harrymu připadalo, že bolest v jeho hrudi ještě zesílila. Jako kdyby se na místo jeho srdce objevila rána, každý úder ji podráždil, a bolest se rozlévala ve vlnách po celém těle. Pomalu zvedl hlavu, a přesunul rozmazaný pohled po černých šatech a dlouhé řadě malých knoflíčků, čím dál výš a výš, až se zastavil na Severusově tváři ukryté za stínem vlasů. A náhle pocítil, jako by mu zmizel veškerý vzduch z plic, srdce se zastavilo a vyvolalo tak nezastavitelnou explozi bolesti.
Severus vypadal úplně zlomený. Jakoby úplně ztratil půdu pod nohama, po které předtím chodil, a teď se nebezpečně kýval na okraji, nemajíc ponětí, kam šlápnout, aby nespadl do propasti. A díval se na Harryho tak, jako ještě nikdo… nikdy.
„Musel jsem tě opustit.“ Šepot, který vyšel přes Severusovi rty, byl tak tichý, tak tlumený hořkostí, že mu Harry sotva rozuměl. „Nebyl jsi semnou v bezpečí.“
Ta tichá slova... to, co se skrývalo za nimi… jako bezedná propast až po okraj naplněná čímsi tak intenzivním, že vzduch kolem Severuse téměř vibroval a chvěl se. Něco tak neuvěřitelně silného, že Harry cítil, jak se jeho tělo pokrývá husí kůží.
Jeho dlaně naprosto bez zásahu vědomí vystřelily dopředu a sevřely se na černých šatech. A Harry už šplhal na Severusovu hruď, toužil dostat se k té tváři, ústům, vlasům…
A dosáhl. Uchopil dlaní jeho tvář, aby mu nedovolil se odsunout a s něžností políbil dlouhou, hlubokou jizvu na jeho tváři. Jediný viditelný důkaz mluvící o tom, jak moc mu ten muž obětoval, aby ho ochránil. Jediná puknutí v jeho skořápce, které stvořilo světlo. Ne tmu.
K Harryho uším se dostalo dlouhé, hluboké povzdechnutí. Severus ho objal a přitáhl si ho blíže, tisknul ho k sobě takovou silou, že Harry na chvíli ztratil dech. Ale i přes uvíznutí v horkém objetí, neodtrhl rty od Severusovi kůže, toužíc si zapamatovat její chuť a vůni.
„Mohl jsi mi říct… nemusel jsi…“ Zašeptal, políbil tmavé obočí a mužovi skráně. Cítil, jak ho Severusovi ruce uvolnily a pak se přesunuly na jeho obličej, opatrně mu sundaly brýle a odložily je na podlahu. Těžký, zrychlený dech polechtal jeho nos těsně před tím, než se horké rty přitiskly k jeho víčkům.
„Nemohl jsem. Jsi příliš…“ Odpověděl slabě mu, putoval ústy přes Harryho oči a skráně. „Nedokázal bys... On by se dozvěděl…“
Ta vlně… Harry cítil, jak se mu motá hlava, když mu vnikla do chřípí vůně bylinek, zatímco bojoval se Severusovými dlaněmi, snažíc se převzít iniciativu a políbit každou část jeho tváře. Vyplnit tu prázdnotu, kterou cítil přes poslední dva týdny. Tu ledovou, děsivou prázdnotu. Naplnit ji Severusovou kůží, jeho hlasem a vůní, jeho pohledem, dotykem a blízkostí. Vyplnit ji tak, aby nezůstalo místo pro nic jiného.
„Tak moc jsi mi chyběl…“ Zamumlal, vpletl dlaně do černých vlasů a skládal na bradu polibky. „Tak strašně si mi chyběl… Severusi.“
Položil rty na jeho šíji, ochutnával slanost kůže. Cítil Severusovi ruce, putující po jeho tváři, vlasech, krku, ramena… snažíc se ho odsunout, ale místo toho ho jedině přisunuly blíž k vyprahlým ústům.
„To zakletí…“ Severusův šepot byl tak těžký, až téměř vibroval. Zdálo se, že každé slovo přichází s nepopsatelnými obtížemi. „Jak ty… jak se ti povedlo…?“
„Nevím. Prostě jsem se to musel dozvědět.“ Odpověděl nevýrazně Harry, aniž by odtrhl rty od mužovy šíje. „Proč jsi mi to neřekl? Mohli jsme… tolik dní… ztracených…“
„Ne,“ Severusův šepot se stal hlubší. Více ochraptělý. „Nerozumíš.“ Harry cítil jeho silné dlaně. Cítil, jak ho chytily za ramena a snažily se ho odtáhnout. Severus bojoval. Zdálo se, že se ho snaží zastavit a ukončit tento šílený pád do propasti. Ale zároveň nedokázal přestat líbat jeho tvář a Harry si byl jistý, že cítí, jak se Severusovi rty chvějí při každém polibku. „Nemělo by se to podařit. Nikdy. Neměl bys…“
Dlaně ho zatlačily silněji, ale Harry se držel mužových šatů s takovou silou, až byl téměř připraven Severuse kousnout, kdyby se ho pokusil odstrčit.
„Obětoval jsi všechno… pro mě,“ zašeptal, a zhluboka se nadechl Severusovi vůně. Cítil závrať a pulzování na spáncích, a vlny tepla, které už dávno rozpustily jeho sebeovládání. „Celou dobu… celou tu zatracenou dobu… záleželo ti na mě…“
Zdálo se, že Severus na chvíli přestal dýchat. Snažil se vstát, uvolnit se z Harryho blízkosti, od jeho dlaní a horkých úst, ale nemohl. Harry sáhl po jeho dlaních a zvedl je ke své tváři.
„Děkuji,“ zašeptal a políbil chladné prsty. „Děkuji. Za to, co jsi udělal. Pro mě. Ještě nikdo, nikdy…“ Musel se zhluboka nadechnout, protože se jeho hrdlo bolestně sevřelo. Ale jak mohl, po tom co viděl… vyjádřit co cítil? Jak mu měl poděkovat, když neexistovala slova, která by byla správná? „Měl jsem si to domyslet.“ Políbil vnitřní stranu dlaní a přiložil si je k tvářím. „Když jsem vyšel z ošetřovny… všechno se mi vrátilo a já tomu nerozuměl, něco se mi nezdálo… ale mé chování bylo neodpustitelné a měl jsem…“
„Přestaň,“ přerušil ho Severus ochraptělým hlasem. „Zachoval se tak, jak jsem po tobě očekával a…“ složil mu polibek pod oko. „…budeš se tak chovat dál.“ Tentokrát se jeho rty přitiskly k Harryho skráni, jako kdyby vůbec nekontroloval své rty a dovolil jim tvořit bláznivé cestičky po Harryho kůži, ochutnávat a nacházet to, co ztratily. „Nic to nemění,“ zakončil tiše a ovál horkým dechem jeho tvář.
Jak to nic nemění? Mění to všechno. Všechno!
Jak se teď měl setkat se smrtí, vědíc kolik toho pro něj Severus obětoval? Jak má teď vypít lektvar, vědíc, kolik Severuse stálo ho ochránit? Jak ho měl nyní opustit, vědíc… vědíc…
Och bože!
„Měl jsi mi to říct. Ztratili jsme tolik času.“
„Nemůžeme.“ Severusova ústa byla nyní na bradě. „Musíš se vrátit… Nemůžeme. Priority…“ řekl nevýrazně.
Ale Harry ho neposlouchal. Teď už ho to nezajímalo. Ne, když věděl, že… je to naposledy. Když věděl, že minulo příliš času, a že už nikdy víc nebude moct…
Snažil se zadusit pronikavý výkřik, který se vydobyl z jeho duše, přesunul hlavu, nosem odsunul ty jemné, tmavé prameny vlasů a olízl mu ucho.
Sten, který se ozval ze Severusových úst, způsobil, že se celé Harryho tělo pokrylo husí kůží, a dlaně, kterými mu muž svíral ramena, se zaťaly do jeho těla jako drápy. A Harry uslyšel tlumený šepot:
„Harry, poslouchej mě…“
V Harryho hlavě nastala prudká reakce srovnatelná s nárazem koštěte do jedoucího Bradavického expresu.
On právě slyšel…? To mu Severus opravdu řekl... řekl…
„Řekl jsi mi ‚Harry‘…“ zašeptal a díval se na Severuse se směsicí nevíry a vzrušení.
A než se stačil zorientovat, muž využil jeho chvilkového šoku, bleskově uvolnit své ruce z jeho stisku a s obtížemi se zvedl ze země. Upravil si šaty, přimhouřil oči a odstoupil ještě krok, tak jako by se od Harryho chtěl nalézat co nejdále.
„A teď mluvme vážně,“ řekl vyrovnaným tónem. Jeho hlas byl kontrolovaný, tak jako celá jeho postava, jedině oči ho zrazovaly. Stále divně svítily, když se na Harryho díval. „Nezajímá mě, co si nalháváš, ale musíš pochopit, že to nemůžeme udělat. To není zábava. Každý, dokonce i ten nejnevinnější pohled nás přivede do problémů. Je to příliš nebezpečné, a ty nikdy nedokážeš skrývat své emoce. Očekávám, že se budeš chovat stejně jako předtím. Nemůže se nic nezměnit. Rozuměl jsi? Nic.“
Harry se na něj díval široce otevřenýma očima. Uvědomoval si, že Severus cosi říkal, ale všechno bylo neurčité, protože v jeho hlavě vibrovalo echo jen jednoho, jediného slova.
„Řekl jsi mi ‚Harry‘…“
Severus si tiše povzdychl a na chvíli zavřel oči.
„To, co ses dozvěděl, nic neulehčí,“ zavrčel Severus, a netrpělivě se na Harryho podíval. „Naopak. Teď bude o mnoho těžší, protože já nehodlám přestat hrát svou roli. Svou všetečností jsi zničil všechno, čeho jsem se snažil dosáhnout, a opět se nacházíme v nebezpečí. Ale ujišťuji tě, že se ode mě budeš držet dál. A jestli to neuděláš z vlastní vůle, víš, že znám několik kouzel, které ti to usnadní.“
Harry nevěděl kdy ani jakým způsobem, ale ve zlomku vteřiny vyskočil a nacházel se u Severuse, objal ho pažemi v pase s takovou silou, jako by ho chtěl rozdrtit v objetí.
„Přesně proto jsem ti nemohl říct pravdu,“ Severusův hlas se zdál vzdálený a unavený. „Nedokážeš se ovládat. Nikdy jsi nebyl schopen ovládat své emoce.“
„Severusi…“ zašeptal tiše Harry, zvedl hlavu a podíval se nad sebe, na zamračenou tvář a zúžené černé oči. Viděl v nich plameny. Viděl, jak se je Severus snaží zadusit, ale nepovedlo se mu to, protože tam stále byly. Pokaždé, když se na něj podíval, pokaždé když se nacházel poblíž, příliš blízko…
„Musíš to pochopit.“ Severusův hlas se zdál těžší, jako by byl opět obtěžkán pocity, které muž za každou cenu nechce vypustit ven, ale Harryho vliv byl silnější. Silnější než jakákoliv maska, kterou se snažil nasadit. „Měl bys okamžitě odejít. A nikdy se nevracet.“ Severusova dlaň už byla na Harryho šíji, už hnětla tak jemným neuvěřitelným způsobem jeho krk a proplétala se temnými prameny vlasů. „Zapomeň na to všechno.“ Ale jeho gesta byla v rozporu se slovy. Oči rovněž. Přesouvaly se po Harryho tváři hořečnatým pohledem a jeho spodní ret se nebezpečně chvěl. „To je jediný způsob, jak…“
„Severusi…“ Přerušil ho Harry, aniž by odtrhl pohled od černých pozorujících očí a sledoval, jak plameny narůstají a vyplňují věčný chlad horkem. Přitáhl si černě oděné tělo ještě blíž, aniž by nechal chvějící se dlaně znovu vzdálit.
„Nemůžeme.“ Zdálo se, že každé slovo vypovězené přes Severusovi rty přicházejí s velkými obtíži. Jeho ruce se zaťaly do Harryho paží jako drápy. „Poslouchej mě. Nemůžeme se vrátit k tomu, co bylo. Je to příliš nebezpečné. Musíš mě nenávidět, musíš… Pusť.“
„Severusi… miluju tě.“
Byl to jen zlomek sekundy. Chvíli naprostého ticha a po ní… exploze.
„K čertu!“ Zavrčení, které vyšlo ze Severusových úst, připomínalo poslední výdech poraženého před tím, než se jeho ústa přitiskla k Harryho rtům, a horký jazyk do nich vnikl s takovou chamtivostí, jako by umíral touhou a tohle byl jediný způsob jak ji uhasit. Harry ho obalil svým vlastním jazykem, nořil se do té zoufalosti a v té jedné chvíli všechno zaniklo. Zítřejší ráno. Každé nedorozumění mezi nimi. Tajemství, která oba ještě skrývali.
Zůstali jen oni. Nic jiného. Jen Severus a jeho dech. A jeho ústa. A dlaň vpletená do Harryho vlasů. A druhá, tisknoucí ho k jeho bedrům takovou silou, že mu jistě zůstanou modřiny.
Měl mu to říct. Měl ho skrýt ve svých komnatách a nedovolit, aby z nich Harry kdykoliv vyšel. Měl ho zavřít ve své náruči a nikdy ho nepustit. Měl ho obalit svým pláštěm a skrýt před celým světem.
Aby už navždy byli spolu. V bezpečí. Aby už nikdo z nich nemusel bojovat. Aby se k nim nikdo nemohl dostat.
Harry uslyšel tupý, hrubý zvuk a náhle Severusova ústa zmizela, na jeho pozadí se objevily dlaně a když se mu povedlo zvednout víčka, spatřil dvě tmavé štěrbiny, přes které Harry viděl až do hlouby Severusovi duše. A to, co tam spatřil… to co viděl…
Hlas mu uvízl v hrdle a mysl se mu vyplnila mlhou, když si muž opřel své čelo o jeho a ovál ho těžkým, touhou nasáklým dechem.
„Co to semnou děláš…“ Severusův ochraptělý šepot byl sotva slyšitelný, ale stačil, aby Harryho ledviny zaplnil tekutou lávou. Tiše zakvílel, postavil se na špičky a sevřel mezi prsty mužův hrubý materiál šatů. A v tu chvíli to pocítil. Tvrdou vybouleninu v Severusových kalhotách. A uslyšel přidušené syknutí, když nedokázal ovládnout reakce svého těla, a opřel se o něj bedry, cítíc jak roste ještě víc, jak začíná pulzovat pod vlivem jeho doteku a jak se Severusovi nehty zatínají do jeho těla s takovou silou, jako by ho toužily roztrhat na kousky.
„Přestaň…“ Vydechl Severus, a sevřel ruku na jeho boku. Harry prudce nasál vzduch nasycený Severusovým horkým dechem a musel zavřít oči, když se jeho bedra třásla pod vlivem žáru.
„Och bože…“ Zasténal. „Jsem tak tvrdý.“
„Harry…!“ Severus zasténal jeho jméno takovým způsobem, jako by cítil nesmírné utrpení.
Harry měl pocit, že ho zasáhl blesk. Omráčeně pozoroval Severuse široce otevřenýma očima a rozevřel ústa... a v té chvíli pocítil mužovu dlaň, jak ho chytila za rozkrok a bez ohledu na to, jak nečekaný ten dotyk byl, stačilo to, aby se všechno v něm zvětšilo a přeteklo. A měl jen vteřinu na to, aby nabral dech, přitiskl se k Severusovi, natlačil se na něj a otevřel ústa předtím, než z něj nahromaděná vlna orgasmu udeřila takovou silou, že se pod ním nohy podlomily a téměř spadl, i když měl tušení, že by se rozplynul ve vzduchu. Jako by ho něco neuvěřitelně vyhladovělého drželo ve svých drápech a drtilo ho v sevření, trhalo ho na kousky a byl to ten nejúžasnější pocit na světě. Pocit, který mu tlačil boky dopředu, a dlaň dolů, téměř nevědomky se vsouvající do mužových kalhot, a Harry se toužil dotknout jedině Snapeova tvrdého, chvějícího se mužství.
Ale to nestačilo.
Uslyšel dlouhé, hrdelní zavrčení. Severus sebou trhl tak prudce, a natlačil se na něj s takovou silou, že ho téměř rozdrtil. Harry ovinul dlaň okolo jako vulkán horké, pulzující erekce a sevřel. Cítil, jak se Severus třese, jak se jeho bedra křečovitě chvějí a z úst mu plyne hlasitý, přerývavý sten. A cítil, jak se o něj opírá rameny, aby k němu byl ještě blíž a nakonec se stali jedním, tavící se společně. Chvějící se stejným rytmem. Dýchající jedním dechem. Sdílející společně bijící srdce. Spojeni touhou. Silnější než jakýkoliv zdravý rozum.
Harry znovu získal své smysly. Vynořit se z oceánu pocitů bylo téměř bolestivé. Jeho srdce se mu v hrudi šíleně třepotalo s takovou vášní, jako by se z něj toužilo vytrhnout, osvobodit se z klece a ocitnout se v těle naproti. A nikdy, nikdy ho neopustit.
„Vezmi si mě,“ zašeptal, aniž by se byť jen na okamžik odtáhl od Severuse. Cítil jeho svaly, třesoucí se pod materiálem černých šatů. „Tak jako naposledy.“
Muž prudce vtáhl vzduch. Harry otevřel oči. Severusovi oči byly stále zamlžené a Harry viděl, jak v něm pomalu zhasíná orgasmus, ale místo něj vyrůstaly ještě větší plameny, ještě vyhladovělejší. Nejúžasnější však bylo, když spatřil jeho tvář. Jako kdyby se Severus naprosto ztratil v touze a ani se s ní nepokoušel bojovat.
„Už nikdy víc tě o to nepožádám,“ šeptal dál Harry, a odevzdal se Severusově pohlcujícím pohledu. „Odejdu a bude se držet dál.“
Viděl, jak mu mužovi zorničky zkoumají tvář, jak se zastavily v jeho očích a snaží se nalézt jedinou lež – jedinou, které by se mohly chytit, aby neskočily do propasti, ze které se už nevrátí.
Ale nenašly ji.
Přeci opravdu…
…odejde.
Když Severus nakonec promluvil, jeho hlas se zdál trhaný, jako by se ústa hýbala bez jeho vůle.
„Už se ke mně nikdy nepřiblížíš?“
Harry zoufale zatřásl hlavou, a ještě pevněji zaťal prsty do Severusova těla.
„Ne.“
„Slibuješ?“
Ještě před dvěma týdny se s ním Severus rozloučil a věnoval mu nejnádhernější noc ze všech. Teď se s ním Harry loučí podobný způsobem.
„Slibuji.“
To slovo bylo jako stisknutí spouště.
Severus se vrhl dopředu, jako zvíře puštěné z vodítka, které se příliš dlouho potýkalo s provazy, a nemohlo dosáhnout na to, co před sebou celou dobu mělo a dráždilo všechny jeho smysly.
Ale teď… konečně… bylo propuštěno.
A mohlo to pozřít.
Z Harryho úst se ozval krátký výkřik překvapení, když ucítil ve svých vlasech silné zatáhnutí, které mu zvrátilo vlasy dozadu, a horká ústa se mu přitiskla k šíji. Severus zaútočil na jeho kůži rychlými, téměř bolestnými polibky, přesouval se nahoru, až k bradě, a pak k ústům, které jemně olízl a pak dál klesal dolů a vydával vyhladovělé vrčení.
Útok byl tak prudký a chamtivý, že Harry neměl žádnou šanci ho odstrčit a mohl se jedině poddat jiskrám, které se v něm pálily pokaždé, když se Severusovi rty dotkly jeho kůže. Teprve, když se mužovi rty přesunuly zpět na jeho šíji, přišel k sobě natolik, aby se alespoň pokusil převzít iniciativu.
Odtrhl dlaně, kterými křečovitě svíral mužovo roucho, a po slepu nahmatal malé knoflíčky na límečku, snažíc se je rozepnout, vklouznout rukama pod materiál a dotknout se té chladné kůže, ale než to dokázal, uslyšel podrážděné zavrčení, jeho hlava byla propuštěna a Snapeovi prsty se mu utáhly kolem zápěstí, brutálně je odtáhly stranou a nedovolily mu rozepnout ani jeden knoflík. Harry bleskově narovnal hlavu a na chvíli zapomněl, jak se dýchá, když pohlédl na mužovu tvář…
Severus vypadal, jako posedlý. Jako by ho dělil krok od šílenství. Jeho oči divoce plály, nozdry se chvěly, jak pohlcovaly Harryho vůni a jeho pootevřené rty vypadaly jako vyprahlé, jako by žadonily o Harryho kůži.
Něco v Harryho nitru sebou trhlo, když viděl tak silné… tak čisté…
Naklonil se dopředu, toužíc políbit ta ústa, tu tvář, ten nos…
„Ne!“ Uslyšel ostré, ochraptělé zavrčení a cítil, jak ho Severusovi ruce odtlačují. Zaskočený, couvnul o několik kroků, ale než se stačil zorientovat, co se děje, Severus byl znovu u něj. Chytil ho za košili a škubnul s ní nekontrolovatelnou silou, až Harry uslyšel zvuk trhaného materiálu a v té samé chvíli mužovi horké rty zaútočily na jeho obnažená ramena, a tlačil se na něj, až Harry musel couvat, aby se mohl nadechnout při útoku na jeho ústa, a dlaně a celé jeho vibrující tělo.
Kousnutí na spodní části krku způsobilo, že se pod ním nohy téměř podlomily, z úst unikl nekontrolovatelný sten a jeho dlaně se samovolně chytily Severuse, chvějíc se potřebou po dotýkání. A dokonce, i když slyšel mužovo varování, nepřestal válčit s knoflíky na jeho límečku a snažil se je rozepnout… Povedlo se!
Sebral celou svou sílu, aby se zapřel o Severuse a dostal se k jeho odhalené šíji, vpil se k ní ústy a hučel potěšením, když pocítil hořko sladkou chuť jeho chladné kůže. Ale naneštěstí ne na dlouho.
Tentokrát Severus zareagoval rychleji. Odtáhl ho od sebe s takovou silou, že se Harry udeřil zády o knihovnu. Na zlomek vteřiny mu unikl vzduch z plic, a ještě než se stačil znovu nadechnout, pocítil na sobě přitisknuté štíhlé tělo a ústa, která útočí na jeho tvář, krk a ramena.
Nedokázal zastavit ty dlouhé steny, které unikaly zas a znovu z jeho hrdla. Snažil se bojovat dál, ale muž byl příliš silný.
„Dovol mi,“ podařilo se mu nakonec zašeptat, a sotva popadal dech. „Prosím, dovol…“
Nedokázal to ale dokončit, když Severus uzavřel jeho ústa v brutálním polibku, tisknul se na jeho rty a téměř je kousal. Harry zanořil nehty do jeho ramen, zavřel oči a viděl před nimi explodující hvězdy. Nedokázal popadnout dech. Mohl jen vstřebávat Severusova ústa, uvězněný pod jeho rty, dlaněmi a celým tělem.
Měl pocit, že minula celá věčnost, než od nějak nakonec muž odtrhl ústa, a dovolil tak, aby se do jeho bolavých plic dostalo trochu chladného vzduchu.
„Tak dlouho jsem tě nemohl mít…“ Severusův hlas byl tak ochraptělý, že Harry stěží rozpoznal slova. Cítil na tváři jeho zrychlený, těžký dech. „Tolik nocí jsem přemýšlel, jaké by to bylo znovu se tě dotknout, ucítit tě… vnořit se do tebe… alespoň jednou, jedinkrát… nebo jsem už úplně zešílel?“
Harry si nemyslel, že je možné dál žít, když se srdce rozsypalo na prach a duše se roztříštila na kousky.
Rozbil se nad propastí ticha, bez dechu a naprosto ohromen, tonouc v třpytivých hloubkách černých očí, a dokázal říct jen jediné:
„Říkal jsem, že se k tobě vždycky vrátím.“
„Ne.“ Severusův dech se stal ještě těžší a šepot mrazivější. „Vracíš se, protože tě nedokážu nechat odejít.“
Po těchto slovech Severusovy rty znovu napadly Harryho tvář, zasypaly jeho tváře a spánky krupobitím chamtivých polibků. Harry cítil silné ruce, jak tisknou jeho ramena, odtahují ho od knihovny a směřují na opačnou stranu. Začal pod vlivem síly couvat, zatím co Severus putoval rty po jeho tváři a čele a rozepínal mu zbytek knoflíků na košili. Harry se chytil jeho paží, jak se snažil udržet rovnováhu, ale bylo to nezvykle obtížné, zvlášť když se zároveň snažil dostat ústy na mužův krk. Anebo ucho. Nebo cokoliv.
Ale Severus mu to nedovolil. Rozevřel jeho košili, naklonil se dopředu a ve chvíli, kdy se jeho horký jazyk dotkl Harryho bradavky, chlapec se téměř sesunul na podlahu. Naštěstí ho Severus v tom okamžiku přitiskl ke zdi a Harry mohl jedině bezradně kňučet, zatím co jeho vzdálená část vědomí zaznamenala, že se Severus nejpravděpodobněji snaží otevřít dveře do ložnice, což se ukázalo být obtížnou výzvou, jelikož se jeho ruce nedokázaly odtrhnout od Harryho ani na zlomek vteřiny.
„Nepouštěj mě,“ zašeptal chraplivě Harry, když se muž na chvíli odsunul, aby se dostal ke klice. „Chci tě cítit… na sobě. V Sobě. Všude.“
Severus ze sebe vydal chamtivé zavrčení a vrhl se na něj ještě hladověji, jako kdyby Harryho slova jen zvýšila neukojitelný hlad, který ho požíral zevnitř. Jeho polibky byly tak prudké, až byly téměř bolestivé. Harry zavřel oči, a měl pocit, že se všechno okolo točí, topí v záplavě žáru, a zůstaly jedině ty neústupné rty, vpíjící se mu k obličeji, kousající ho do tváří, tisknoucí se k čelu, očím a spánku, sající mu kůži na krku a ramenou, svírající se na bradavkách a cestující jazykem a bylo to tak… nemohl to vydržet… už nemohl…
Jako tonoucí, který lapá po dechu než se ponoří do temné hloubky, zaryl své prsty do šatů na Severusovi hrudi, zatáhl posledními silami a snažil se je z něj stáhnout, ale v tu chvíli Severus propustil bradavku ze svých úst, chytil ho za zápěstí a udeřil jeho rukou o stěnu nekontrolovatelnou, hněvivou silou, až mu ji téměř rozdrtil. Harry zasténal a ještě pevněji zavřel oči, a v tu chvíli pocítil, jak ho mužova druhá ruka chytila za bradu, sevřela jeho čelist a zvedla mu tvář nahoru. A uslyšel nad sebou Severusův horký, ochraptělý šepot:
„Podívej se na mě.“
Harry zvedl rozpálená víčka, ale jeho zrak byl příliš zamlžený touhou, než aby mohl detailně vidět Severusovu tvář. Cítil jen, jak se mužovi prsty ještě bolestivěji zatínají do čelisti a uslyšel nad sebou tlumený sten, plný nevýslovného potěšení, jakoby Severus spatřil v Harryho očích cosi, co tam nikdy nečekal.
Velmi pomalu se železné uchopení na Harryho zápěstí začalo uvolňovat, jako by se bestie v Severusovi o něco uklidnila. A Harry cítil, že Severus přesouvá svoji dlaň nahoru, chytil jeho dlaň, spletl jejich prsty a pak je mírně odtáhl od stěny, aby si je přitáhl ke svým ústům a políbil je.
A pak znovu zaútočil, drtil Harryho zuby a prsty, jako zvíře, které jen na chvíli přerušilo jídlo a teď to zamýšlelo dohonit, po čemž je oba se zavrčením odtrhl od stěny.
Harry najednou zjistil, že už nic nevidí. Že jeho smysly jsou tak pohlcené Severusem, že všechno ostatní se zdá jen iluzí plnou neviditelných překážek.
Neviděl ani jak, ale náhle byli v ložnici, po cestě se udeřil bolestivě rukou o kliku, a znovu pocítil ten horký, kluzký jazyk jak proniká jeho ústy a chladné dlaně masírující jeho tělo a… a náhle pocítil za zády chladnou stěnu. Udeřil se o ní celou silou, jako by ho do ní Severus chtěl zamáčknout, ale po chvíli od ní byl ostře odtrhnut a Harry byl otočen zády a znovu na ní přiražen. Zasténal, jak se udeřil tváří o chladné kameny a v tu samou chvíli ucítil Severusovi dlaně na svých zádech, jak stáhly jeho košili a… a horký jazyk toulající se po jeho páteři a rty vpíjící se na kůži na lopatkách a měl pocit, že ta ústa jsou všude… na kříži, bocích, ramenou, na lopatkách a čím dál víš, na krku, šíji… a najednou uslyšel ten horký šepot u svého ucha:
„Chtěl jsem… se tě dotknout. Byl jsi tak blízko… celou tu dobu… Stačilo natáhnout ruku... ale nemohl jsem.“
„Severusi…“ Z Harryho úst unikl zoufalý sten. Poslouchat mužovo šeptání bylo jako mučení. Severus sesunul rozervanou košili z jeho paží a odhodil ji na podlahu a Harry ucítil, jak se muž tiskne na jeho holá záda, svírá jednu dlaň na boku a druhou přitiskl na břicho a přesouvá ji nahoru, čím dál víš, až na hruď. Hnětl jeho kůži s takovou silou, jako by ho chtěl roztrhat, jako by chtěl, aby jeho dlaň vnikla do Harryho těla. Ale bylo to téměř bolestivé, ale ne tak bolestivé, jako pocity, které vyvolával ten hluboký, ochraptělý šepot:
„Mohl jsem tě jen sledovat z dálky… a ve svých představách… pohltit tě… celého… dokud z tebe nezůstalo vůbec nic, co by mi nepatřilo.“ Dlaň se přesunula na jeho šíji a tvář. „Jen mě.“ Harryho tvář byla otočena na stranu. „Navždy.“
Po těch slovech se tvrdé, horké rty přisály na jeho ústa s takovou silou a chamtivostí, jako by Severus chtěl učinit přesně to, co řekl. Jako by ho chtěl absorbovat, pohltit, rozdrtit. Polibek byl hluboký, prudký a téměř bolestivý. Připomínal spíše potřebu než něhu, jako by byl Severus dravcem, který rdousí svou oběť, a touží ji vzít život a dech. Harry sténal do jeho úst, cítil Severusův jazyk ochutnávající jeho tváře, patro, jeho vlastní jazyk a snažil se mu dostat téměř až do hrdla.
Harry se s ním snažil držet krok, snažil se odpovědět, snažil se převzít iniciativu… ale prohrál. Utopil se v hořko sladké Severusovi chuti, v jeho opojné vůni, v jeho neochvějné síle, v jeho závratné blízkosti, která způsobila, že cítil mravenčení dokonce i u prstů na nohou.
A teprve až když se mu začala motat hlava nedostatkem kyslíku, a rty hořely živým ohněm… teprve tehdy pocítil, že ho Severus pouští a téměř se zadusil chladným vzduchem, který mu pronikl do plic, ale než stačil otevřít oči, Severusovi dlouhé dlaně ho odtrhly od stěny a netrpělivě ho navedly na postel.
A když padal na měkkou postel, měl Harry pocit, jako by byl ponořený v husté mlze, vyplněné jedině tichem, klidem a tlukotem srdce. V mlze, ve které existoval jedině on a Severus. Nebyl žádný Voldemort, lektvar ani zítřejší ráno. Neexistoval žádný svět.
Pro Harryho… na těch pár krátkých chvil… se celý svět ztratil v dotyku jednoho muže. A dovolil mu…
…zapomenout.
***
Harry přistál na měkké matraci, tváři dolů, a téměř ve stejný okamžik na kůži ucítil dotek hrubého pláště, padající na lůžko kolem něco, a jeho záda a lopatky zasypalo krupobití polibků. Tiše sténal potěšením, tvář zanořenou do polštáře, ale zážitek se brzy stal příliš intenzivním, když Severus začal střídavě sát a olizovat jeho kůži, a Harry se musel nadechnout, aby neomdlel. Stěží se zvedl na loktech, zatímco ta vlhká ústa klouzala čím dál níže, až dosáhly kříže, a dravé prsty vklouzly pod něj a pak…
Merline!
Harry prudce otevřel oči a lapal po dechu, když pocítil Severusova ústa tisknoucí se k jeho obnaženým půlkám.
Oh bože, ty rty… tak horké… a ty chladné prsty… tak jemně hladící jeho kůži…
Ale ukázalo se, že to byl jen začátek, protože Severusovi prsty prudce sevřely jeho hýždě, zaťaly do nich nehty, hnětly je, a pak je začaly pomalu roztahovat a…
Harry zabořil tvář do postele, a zatnul zuby, aby potlačil výkřik, když pocítil horký, mokrý jazyk přesouvající se mezi jeho půlkami, nejprve dolů až k varlatům, a pak zpět nahoru. Ale sladké mučení teprve začalo, když se Severusův jazyk zastavil na jeho vchodě, dráždíc ho rychlým, vlhkým lízáním a to bylo tak moc… nemohl… oh bože!
„Aaaa… prosím… ochhhhh…!“
Snažil se od toho jazyka utéct, ale Severusovi dlaně ho přidržovaly za zadek, a nedovolovaly mu se pohnout, a tak mohl jedině kňučet zoufalstvím, s tváří vtisknutou do postele, cítíc jak ten rozeklaný jazyk tančí kolem jeho vlhkého vstupu, s každou chvílí pulzující víc a víc… a jak jeho tělo vibruje pod vlivem mužova spokojeného mručení… a už nemohl, nemohl…
Už neodkázal kontrolovat vlastní reakce, začal se svíjet a vzlykat, otíral svou bolestivě tvrdou erekci o prostěradlo, a musel rychle zvednout boky, aby žár planoucí v jeho ledvinách nemohl vyrazit ven a vytrysknout. Prudce nabral vzduch, snažil se ovládnout nebezpečně rychle narůstající napětí, ale Severus ani na chvíli nepřestal mučit jeho smysly.
Naštěstí si pravděpodobně uvědomil, že jeho činnost dovedla Harryho téměř k samé hranici prasknutí, protože se přestal věnovat jeho hýždím a sjel níže, sesouval mu kalhoty až ke kolenům a políbil třesoucí se stehna.
„To bylo…“ vydechl Harry, snažil se ovládnout dech a ochraptělý hlas. „To bylo… zatraceně!“
„Budu to považovat za kompliment,“ uslyšel odpověď vydechnutou ztěžklým hlasem, zatím co ho dráždil dalšími polibky přinášející potěšení.
Severusova ústa byla všude. Dráždila Harryho kůži v šíleném tanci, hladil dlaněmi jeho prostor pod koleny, a lýtka a Harry nedokázal udělat nic, kromě tisknutí tváře do matrace a sténáním. Byl jen emocemi pulzující pochodní, vnímajíc každý Severusův dotyk stále intenzivněji.
A když už se mu zdálo, že víc nesnese, že se Severusova ústa dostala už všude, navlhčila každý kousek jeho kůže, pocítil, jak se muž přesouvá zpět nahoru, vznášejíc se nad ním a šeptajíc mu přímo do ucha:
„Mohl bych to dělat celou noc… slízávat pot z tvé kůže… opájet se jím jako whisky, dokud mi nezamotá hlavu… ale co kdybych později vystřízlivěl?“
Ale dříve než se Harryho srdce po tomto vyznání vrátilo na své místo, jeho tělo zachvátila vlna horké zimnice, když pocítil Severusův jazyk na svém krku, přesouvající se pomalu dolů, mezi lopatkami, přes páteř a kříž, dokud nedosáhl rozsedliny mezi jeho hýžděmi a zakončil tam svou teplou, vlhkou cestu.
Z Harryho úst unikl nekontrolovatelný sten, a bedra se opět naplnila žárem. Nedokázal ovládat své tělo. Svíjel se tak silně, jako by ho Severus neskutečně mučil místo potěšení, i když to v podstatě bylo to samé. Dech, který nevědomky zadržoval, mu unikl z plic, když se od něj Severus odtáhl a přetočil ho na záda, ale téměř ve stejné chvíli Harry pocítil jeho horké rty na svých stehnech a vlhký jazyk, přesouvající se ke špičce jeho penisu. Čím dál blíž a blíž…
Otevřel pálící víčka ve chvíli, kdy mužova ústa dosáhla vrcholu jeho erekce, a chladné prsty se vsunuly pod jeho rozpálená varlata, sevřely je a hnětly. A i když vše, co viděl, bylo rozmazané, tak i přesto… to, co spatřil… ten pocit… Merline…
Severusova hlava mezi jeho nohama, černé, dlouhé vlasy rozsypané po jeho stehnech a podbřišku, přivřené oči, dlaň s dlouhými prsty omotaná kolem jeho kořene, držící jeho penis, a jazyk… tak horký a mokrý… vysouvající se mezi tenkými rty a přesouvající se po celé délce erekce, od kořene až po…
Harryho víčka se zavřela, uvěznila ho ve světě popele a ohně, jeho hlava udeřila o matraci, a z úst unikl výkřik.
Ale Severus nepřestával. Jezdil jazykem nahoru a dolů, jako by si ani neuvědomoval, jaké mučení Harrymu způsobuje. Nebo spíš, jako kdyby ani nechtěl přestat.
Harry se vypjal do luku, zaťal prsty do matrace, když hlavičku jeho penisu pohltila Severusova ústa, a nořil se do horka a vlhkosti, a pocítil sání tak silné, až se mu oči obrátily v sloup. A než se z něj Severusovi podařilo vysát neočekávaný, bolestivý orgasmus, podařilo se mu ochraptěle zakřičet:
„Nevydržím…! Zadrž…“
Fungovalo to.
Ústa zmizela, a jeho rozpálenou, vlhkou erekci ovanul chladný vzduch a Harry téměř zavzlykal úlevou.
Matrace se prohnula, jak se muž přemístil a po chvilce ohlušujícího ticha, během kterého se Harry snažil chytit dech, se nakonec se rozhodnul otevřít oči. A podíval se přímo do tváře nad ním se naklánějícího Severuse.
Jeho tváře byly červené. Polootevřené, vlhké rty vypadaly opuchlé. Oči – tak černé, až se zdálo, jako by byly jen malými štěrbinami, za nimiž se nacházely bezedné, nekonečné hloubky – pohlcovaly ho do své nebezpečné propasti a Harry od nich nedokázal odtrhnout pohled.
Prahnul jen po jednom. Utonout v nich.
„Jsi tak křehký…“ Uslyšel nad sebou těžký, ohněm spalovaný Severusův šepot. „Stačí jeden dotyk a rozpadáš se mi v dlaních.“ Jeho tváře se dotknuly chladné prsty, jemně ho hladíc, a ty nádherné oči se přesunuly po jeho tváři, hladíc ho pohledem.
„Vždy ses mě tak dotýkal,“ odpověděl tiše Harry, stěží ze sebe vydal hlásku. Rozdělil suché rty, a dovolil, aby se mu Severusovi dlouhé prsty vsunuly do úst. Olízl je, cítil na jazyku jejich trpkou chuť a stěží ovládl třes, který projel jeho tělem.
Severusovi oči ho sledovaly s tak ohromnou chamtivostí, až se téměř leskly.
„Tak dokonalý…“ zašeptal, vysouvajíc chladné prsty z teplého nitra Harryho úst.
V té chvíli Harryho dlaně vystřelily nahoru, sevřely se kolem mužovy šíje, a přitáhly ho ještě blíže, až se jejich tváře nacházely jen několik centimetrů od sebe.
„Vezmi si mě,“ vydechl, ovál jeho tvář svým horkým dechem. „Chci cítit tvou kůži.“
Spatřil, jak přes Severusovu tvář přeběhl ten známý, křivý úsměv.
„A stále tak netrpělivý…“ Zašeptal muž a přimhouřil oči.
Och, miloval to. Odjakživa, co si Harry pamatoval. Vždy ho miloval mučit.
Ale už toho bylo dost.
Harry sebou škubl, přitáhl si ho ještě blíž, přitiskl rty k jizvě na Severusově tváři a následně k jeho spánku.
Cítil, jak se Severus snaží uvolnit, ale nedovolil mu to. Posunul hlavu, objal rty plátek Severusova ucha, uzamkl ho svými ústy a střídavě ho lízal a sál.
Uslyšel mužův hrdelní sten. Tělo nad ním se napjalo a Severus se prudce odrhl, a přetočil Harryho na sebe do pozice sedu.
Aniž by odtrhl rty od Severusova ucha, Harry začal rozepínat knoflíky na jeho šatech, a bojoval s dlaněmi, které se ho současně snažily zastavit.
„Prosím, chci se tě dotknout,“ zašeptal, útočil ústy na šíji a mužova čím dál odhalenější ramena. „Prosím. Chci tě celého.“
Varovně zavrčel, když ho Severusovi dlaně chytly za ruce a odtáhly ho od knoflíků.
„Za chvíli,“ uslyšel mužův hlas ztěžklý touhou. „Ještě jsem s tebou neskončil.“
„Ne!“ Harry vytrhl dlaně a popadl šaty, snažíc se je rozervat, aby se dostal k Severusově kůži. „Teď je řada na mě.“ Naklonil se dopředu, vpil se rty k mužově klíční kosti a natlačil se na něj takovou silou, že se Severus musel zapřít rukou, aby se nepřevrátil dozadu.
„Jsi tak tvrdohlavý…“ Uslyšel tiché povzdechnutí a pocítil mužovu dlaň, jak se mu vpletla do vlasů a sevřela se v nich.
Severusova kůže voněla tak lákavě… Harry cítil byliny a skořici a něco trpkého a… a všechna ta vůně, která obklopovala Severuse stejně jako plášť v něm vyvolávala vzpomínky… tak mnoho vzpomínek.
„Vždycky dostanu to, co chci,“ zašeptal s ústy přitisknutými na mužovu šíji, přičemž rozepínal další knoflíky.
Dlaň v pletená do jeho vlasů se sevřela pevněji a Harry tiše zamručel, když pocítil bolest.
„Ale jen když ti to dovolím,“ odpověděl Snape.
‚Jen si to mysli,‘ pomyslel si Harry, ale neřekl to nahlas.
Odtrhl rty o mužovi šíje a pomalu se přesunul k jeho uchu.
Věděl jaký Severus je. Nedostupný. Tajemný. Obklopený pláštěm jako bariérou, kterou nikdo neodkáže překročit. Nikdy se neobnažil. Neukázal. Ani kousek. Ani duši, ani tělo.
A jen Harry… jen on ho poznal celého. Jen on ho spatřil bez masky, bez pláště, bez úkrytu. Jen on spatřil skutečného Severuse Snapea.
A jen on věděl, jak ho odkrýt.
„Chci cítit tvá nahá stehna na svém zadku, když si mě budeš brát…“ zašeptal žádostivě do jeho ucha. A v té chvíli uslyšel prudký nádech. „Chci cítit tvé tělo, tvou kůži… všude na sobě… jak se o mě otírá při každém přírazu…“ Jemně olizoval plátek Severusova ucha a cítil, že se muž začíná nekontrolovatelně chvět. „Chci ochutnat tvou vůní, tvůj pot… tak hluboko, až bych ji ze sebe nedokázal smýt…“
Ze Severusova hrdla unikl nízký, ochraptělý sten. Harry využil svou chvilkovou převahu, jemně vsunul dlaň pod mužovy polorozepnuté šaty a sevřel mezi prsty tvrdou bradavku.
Och, reakce byla téměř okamžitá.
Severus hlasitě zasténal, jeho tělo na okamžik ztuhlo a Harry ucítil, jak mužova ruka pouští jeho vlasy a přesouvá se dolů, po jeho krku a zádech a pak zmizela. Odsunul se a podíval se dolů.
Severus rozepínal své šaty. A když Harry přesunul svůj pohled na jeho tvář, pocítil tak silný a prudký úder horka, až se mu zatočila hlava.
Severus těžce dýchal a díval se na něj nepřirozeně širokýma očima. Harry si olízl rty a přesunul pohled na jeho hruď. Vysunul ruku zpod šatů, dotknul se hluboké jizvy přetínající hrudní kost, končící na žebrech. Nedokázal ovládnout třes ruky. Tak moc po něm toužil… Po každé z těch jizev, po té jasné, lehce zářivé kůži, po temných bradavkách schovaných pod černým materiálem, po tom hubeném, štíhlém tělu…
Skousl si ret, opatrně obkroužil prstem bradavku a stisknul ji. Severus začal dýchat ještě hlouběji, jakoby mu každý nádech přinášel jen bolest. Ale Harry nedokázal přestat. Objal prsty druhou bradavku a lehce ji sevřel, cítil, jak tvrdne pod vlivem jeho dotyku, a jak Severusův dech zaniká, aby ho po chvíli znovu udeřil do tváře svým horkem.
Nemohl už déle čekat. Chtěl ho co nejrychleji. Teď!
Přesunul ruce dolů a začal rozepínat dolní knoflíky šatů. Nevěděl, čí ruce se chvěly víc, ale měl pocit, že s každým knoflíkem se teplota zvýšila, a atmosféra zhoustla tolik, že i on začal mít vážné problémy s dýcháním. Pomohl Severusovi sesunout z ramen hábit a košili nacházející se pod ním, a nečekajíc na nic se vrhnul dopředu, útočíc ústy na chladnou kůži.
Merline, jak straně mu ta chuť chyběla! Lehce slaná, trochu hořká, ale s nádechem sladkosti, která začala být cítit po několika polibcích, tak jakoby byla ukrytá hluboko pod kůží a jen kontakt s Harryho ústy ji dokázal přinutit vyplynout k povrchu.
Políbil jeho hruď a jizvy, vrníc blahem a přesouval dlaně po Severusových ramenou a lopatkách, nedokázal zastavit své ruce od bádání a zapamatování si jejich textury a struktury, každé kosti vyčnívající pod kůží a každé nerovnosti, na kterou narazily jeho prsty. Obejmul rty kůži a sál, čím dál více a více, jak Severusovi steny přibývaly na síle, a dokud dlaň, která se pomalu zanořila zpět do jeho vlasů, se v nich nesevřela a neodtáhla jeho hlavu, aby si dopřál trochu oddechu. Aby se na chvíli mohl uvolnit od jeho vyhladovělých úst a chamtivých dlaní.
Ale Harry bojoval. Pokaždé, když ho Severus odtáhnul, vrhl se dopředu ještě agresivněji, přilnul k jeho kůži a tělu a nedokázal se zbavit pocitu, že je to stále málo, že chce ještě víc, že to stále nestačí, ale nedokáže se fyzicky víc přiblížit a nikdy se nedokáže nasytit.
Odtrhl se od něj jen tehdy, když mu došel dech a z nedostatku kyslíku se mu začala motat hlava. Dýchal těžko, se zčervenalými tvářemi a bolavými, vlhkými rty, položil si hlavu na jeho rameno, obtočil ho pažemi a přitiskl se k němu takovou silou, jako by toužil, aby se jejich těla vzájemně prolnula a nezůstalo už nic, co by je mohlo rozdělit. Cítil, že Severusovi paže ho též obklopují, a dlaně se přesouvají po jeho zádech a šíji v netrpělivém tanci a po chvíli si uvědomil, že uslyšel s obtížemi artikulované slabiky vycházející se Severusových úst:
„Pusť mě.“
„Uhm,“ zamumlal nepřítomně, a snažil se uvolnit ze Severusova objetí. „Jen když mě pustíš ty.“
Uslyšel tiché zasyčení a Severusovi paže zmizely, a po chvíli i celé jeho tělo, když se muž přesunul na bok, aby mohl Harry slézt z lůžka, spustit nohy na podlahu a dosáhnout na své boty, přičemž se zbavil bleskově i kalhot a spodního prádla, a dbal na to, aby mu lahvička skrytá v nohavicích nevypadla na podlahu.
Severus se také sesunul z postele, aby si zul boty, a když se narovnal a Harry se podíval na jeho nahou hruď a přesunul zrak níže, přes temné chloupky, přes pupík až k pruhu černých kalhot a zastavil svůj pohled na jeho rozkroku… na okamžik si myslel, že se udusí.
Merline… viděl to tak výrazně. Obrovská boule v Severusových kalhotách, jejichž materiál byl napjatý téměř k prasknutí.
Netrpělivě k němu natáhl obě ruce, prahnul ho co nejrychleji uvolnit ho z kalhot.
Jeho ruce se tak třásly, že téměř nekontroloval své pohyby. Povedlo se mu rozepnout knoflík, ale když sáhl po zipu a snažil se ho rozepnout, uslyšel Severusův hlasitý sykot:
„Opatrně.“
Podíval se nahoru. Severus ho sledoval svýma očima černýma jak smola. Vlasy mu padaly na tvář, skrývaly ho ve stínu a Harrymu se zdálo, že zpoza nich vidí jen divný lesk, který plál hluboko na dně jeho zorniček.
Pod vlivem toho pohledu, jeho žaludek vykonal několik solidních salt, než se nakonec uklidnil natolik, aby mohl Harry široce rozevřenýma očima sledovat, jak Snape odstrkuje jeho ruce a sám sahá po zipu. Rozepínal ho pomalu, jako kdyby mu každý pohyb působil bolest… A když ho Harry uviděl… jak se pružně narovnává jeho směrem, zrudlý na špičce, oteklý, masivní, pokrytý drobnou sítí žilek, vyrůstající z černých chloupků… vlna žáru, která zaplavila jeho mysl a ledviny, byla tak drtivá, že se chvíli nedokázal ani pohnout, a nechal jen své ruce, aby se samovolně sevřely na mužových kalhotách, sesouvajíc je dolů po jeho nohou, až ke kolenům a nevěděl, kdy se to stalo, ale Severus před ním najednou stál úplně nahý.
A Harry mohl… konečně mohl…
Chvěl se jako při horečce, zvedl dlaň a pečlivě ji ovinul kolem kořene Severusova penisu. Cítil, jak mu pulzuje pod prsty, tak horký, až téměř hořel…
„Tak horký…“ Zašeptal, a oblízl si náhle vyschlé rty. „Tak tvrdý… dychtivý…“
Vzduch se vyplnil hlubokým, hrdelním zavrčením a Harry měl pocit, že mu ten zvuk proniká pod kůži, dráždí všechna nervová zakončení a plní mysl mlhou.
Bože, tak moc ho toužil ochutnat… jen trochu…
Naklonil se dopředu, otevřel ústa, ale náhle pocítil, jak ho ruka chytila za vlasy a odtáhla jeho hlavu dozadu.
„Nedělej to…“ Severusův šepot spíš připomínal ochraptělý sten. „Já…“
Severus to nemusel dokončit, aby Harry pochopil.
Aniž by z dlaně pustil jeho penis, klekl si na postel a zvedl druhou dlaň k jeho tváři, dotkl se chladné tváře a jemně ji pohladil prsty. Severusův pohled byl divně vzdálený a lehce zamračený, něco se odráželo v jeho očích a Harry měl pocit, jakoby Severus padal… přímo do něho, nořil se do jeho duše celým svým já… bez zábran, jakoby mu bylo už jedno, jestli se dostane ven, nebo ne… jakoby byl Harry to jediné, co potřeboval ke své existenci.
Jeho tvář se nečekaně přibližovala a Harry pocítil jeho teplé rty na svých, jemně je zakryly a jazyk se mu vbil do úst a on náhle klesal s ním. Dolů, dolů, tam kde je nikdo nenajde.
Jeho záda se dotkla chladné postele, Severus ho přikryl svým tělem a na nějaký čas svět přestal existovat, dokud rty hladící jeho ústa nezmizely, a Severus se nepřesunul na bok, natahujíc pro něco ruku a po zvuku otevírajícího se stolku, Harry pochopil pro co. Tiše si povzdychl, když pocítil Severusovu vlhkou dlaň, jak mu roztahuje nohy, vklouzává mu dlaní pod krk a zvedá mu hlavu.
Otevřel oči.
Severus. Byl tady. U něho. Tak blízko, jako nikdy předtím. A díval se na něho těma mimořádnýma očima. A Harry věděl, co se za nimi skrývá. Něco tak neuvěřitelně silného, neskutečného, tak… krásného…
Nikdy se na něj takovým způsobem nedíval. A Harry věděl… že už se nepodívá…
V tom okamžiku se všechny myšlenky rozplynuly, protože se mužova erekce přitiskla k jeho vchodu a Severus do něj vstoupil. Pomalu a jemně. A Harry cítil, jak ho Severus vyplňuje svým penisem a svou touhou, vyplňuje celou tu děsivou prázdnotu, kterou v sobě cítil poslední dva týdny… vyplňuje ho tak, jako by pro něj byl stvořený… jakoby celý život čekal na to, aby nakonec nalezl místo, do kterého dokonale pasoval… a tím místem byl Harry.
Ovinul paže okolo Severusovi šíje a dovolil, aby se do něj muž zasunul, a vydal ze sebe hlasité povzdechnutí… a Harry viděl, jak se mu po tváři rozlévá potěšení a ještě… emoce. Silné, měnící se emoce, které muž už nedokázal skrýt, a které vyplynuly na jeho tvář ve vlnách, a Harry se je snažil zachytit, ale bylo jich příliš mnoho…
A spatřil jich ještě víc, když se z něj Severus opatrně vysunul, aniž by z něj spustil oči, a znovu se do něj zanořil, a vydal ze sebe něco mezi stenem a povzdechnutím, a dovolil, aby se jeho oči přivřely rozkoší.
Bože, byl tak horký… a byl v něm, hluboko v něm… a to potěšení bylo příliš silné, příliš… očekávané. Harry zavřel oči, těšil se z toho úžasného pocitu naplnění a způsobu, jakým se to chladné, kostnaté tělo třelo o jeho kůži, a jak mu Severusův těžký, vlhký dech laskal ramena… a jak se ty pevné rty sevřely, když se z něj Severus na chvíli vysunul a opět se zanořil, tak hluboko, jak bylo možné, a Harry ho přijal celého, zvedajíc boky a chvějíc se.
Severus byl u něho, nad ním a v něm, ale bylo to stále příliš málo. Harry jím toužil vyplnit své dlaně, svá ústa. Začal bloudit prsty po jeho zádech, vzpomínal na ty citlivá místa na jeho kůži, zatímco se Severusovi přírazy zrychlovaly a Harry měl čím dál větší problémy s udržením všech smyslů v realitě.
Ale uspěl. Našel ta místa. Přímo pod pravou lopatkou. A stačilo, že ho lehce prohnětl, aby se Severus napjal, zachvěl, vydal ze sebe hrdelní sten, a stisknul zuby na Harryho rameni. Och, i ta bolest byla příjemná… protože sebou přinesla pocit uspokojení… že jen on, Harry, měl nad tím mužem tak velkou moc…
Další citlivé místo nalezl na levém boku, těsně pod podpažím. A tentokrát byla Severusova reakce ještě prudší… jeho tělem otřáslo silné zachvění, až Harry cítil, jak přechází do něj a Severus se opět napjal, snažil se chytit dech. A Harry uslyšel ohněm naplněný šepot, který mu ohříval kůži na rameni:
„Ty malý prevíte…“
A Severus přirazil. Ale už vůbec ne jemně. Harry zasténal, a prudce se vypjal do luku, když ucítil jak ho špička mužovi erekce, horká jak láva, udeřila do toho nejcitlivějšího místa v jeho nitru.
Merline, jak Severus tak dokonale věděl, kde ho nalézt? Jak věděl, jak do něj přirazit, aby mu roztavil všechny svaly v těle?
Harryho sten utonul v Severusových ústech, které se mu uzamkly na rtech v krátkém, vášnivém polibku. A Harry nechtěl, aby Severus přestal, protože věděl, že když odtáhne ústa, znovu udělá…
Oh bože! Další příraz byl jako švihnutí bičem. Jakoby jeho ledvinami projel proud, tak bolestivý, až bylo neuvěřitelné, že mu nepropálil kůži. A Harry znovu pocítil, jak mu Severus zvedl hlavu, a přitáhl si ho k ještě horlivějšímu polibku.
A znovu přirazil. Ještě prudčeji, ještě silněji.
Harry křičel, zaťal nehty do jeho zad. Měl pocit, jako by byl na kolotoči. A jeho ústa tonula pod náporem Severusových úst. Příraz. A znovu cítil, jako by ho Severus toužil pohltit rty.
Harry se snažil chytit dech, ale Severus mu to nedovolil. Vzduch byl střídavě naplněný jeho křikem a tlumivými steny, když se snažil křičet přes mužova mocně přitisknutá ústa. Jeho stehna se třásla, a celé jeho tělo se chvělo vysílením a to nekonečné mučení přerušil Severusův přidušený šepot:
„Zdá se mi to, nebo už máš dost?“
Harry polkl sliny, a aniž by se snažil otevřít své silně sevřené oči, přikývl.
Oh bože…!
„Budeš se mě ještě snažit dráždit?“
Harry drobně rozevřel oči, díval se přímo do rozpáleného pohledu a trochu roztřeseným hlasem odpověděl:
„Víš, že ano.“
Nemyslel si, že je to možné, aby se Severusovi oči mohly rozpálit ještě víc, ale nedokázal spatřit víc, protože do něj Severus vstoupil jedním plynulým přírazem, objal ho a zvedl nahoru, seděl na posteli a posadil Harryho obkročmo na svá stehna. Teprve teď Harry pocítil, jak moc vlhká a zpocená byla mužova kůže, ale po jeho zádech rovněž splývaly kapky potu. Severus ho k sobě přitáhl ještě blíž a v tu chvíli Harry znovu uslyšel ten hluboký, žádostivý šepot, pronikající mu téměř pod kůži:
„Teď ukaž, co dokážeš.“
Harryho oči se zablýskly. Vpletl jednu ruku do Severusových vlhkých vlasů, přitáhl se k němu ještě pevněji, druhou ho objal kolem krku a pomalu se zvedal na kolenou, cítíc jak se z něj ten rozpálený penis vysunuje, a zanechával po sobě prázdno, které Harry toužil okamžitě zaplnit tou tvrdou, pulzující lávou. Padl na něj takovou silou, že jeho vlasy ovál sykot plný zuřivého potěšení.
Och, Harry věděl, jak to dělat. Dokonale věděl, jak uspokojit Severuse a všechny jeho perverzní potřeby… věděl, jak se vysunout a narazit, s jakou rychlostí, s jakou silou a intenzitou, jakým způsobem zvednout boky, mírně měnit jejich postoj v cestě k mužově tvrdé erekci.
A miloval sledovat Severusovu tvář… způsob, jak otevíral ústa, nakláněl hlavu dozadu, jak lapal po vzduchu… chvíle, ve kterých se jeho víčka zvedla, aby se nakrmil pohledem na Harryho a pak opět pomalu padaly, když bylo příliš těžké vydržet nápor potěšení.
Ale nejhezčí ze všeho byl způsob, jakým se jejich zpocená, kluzká těla o sebe otírala. Jeho penis – uvězněný mezi dvěma rozpálenými těly, vtisknutý mezi Harryho podbřiškem pokrytým jemnými chloupky a mezi Severusovým s hrubými – téměř kňučel potěšením, pulzujíc víc a víc, jako by mohl každou chvíli explodovat a jen krátké přestávky Harryho chránili před žárem v jeho bedrech. Dovolil si prodloužit, ten dokonalý okamžik ještě o chvíli, přibližujíc se s každou minutou, každou sekundou…
Ale nakonec nadešla chvíle, kdy Harry musel přestat, ve které se jeho nohy třísla vysílením, a po těle splýval pot a byl příliš unavený, aby mohl pokračovat, i když jeho tělo křičelo potřebou a prahnulo po víc, ještě a ještě….
„Chceš víc…?“ Zašeptal Severusovi do ucha, nosem se nořil do vlhkých černých vlasů a snažil se chytit ukradený dech. „Už máš dost?“
Muž přesunul tvář a Harryho pohled se střetl s rozpáleným pohledem černých očí. Postřehl v nich chamtivý záblesk.
„A ty?“ Zeptal se tiše Severus, chytil jeho hýždě, zvedl je nahoru a přirazil do Harryho takovou silou, že úder, který cítil ve svém nitru, mu poslal jiskřičky i do prstů u nohou, vyvolávajíc tak silné chvění, že mohl skončit pouze jedním. Zemětřesením.
Harry zavřel oči, a cítil, jak z nich proudí slzy. Jeho tělo se změnilo na reaktor pocitů a už sám nevěděl, kde končí potěšení, a začíná on, kde následuje exploze, a kde ho pohlcuje oheň. Kde se jeho smysly roztříštily na střepy, a kde ho svaly drží pohromadě. Zdálo se mu, že slyší Severusův vzdálený šepot, ale obklopoval ho šum výbuchů a vlastního křiku, které mu zabraňovaly rozumět. Měl pocit, že se dělá a dělá, a že to potěšení nikdy neskončí, dokud poslední kapka spermatu nevytryskla na jejich těla.
Minulo několik dlouhých chvil, než jeho k hranicím napjaté svaly povolily, z jeho hrudi uniklo hluboké povzdechnutí, a hlava mu bezvládně spadla na Severusovo rameno. Chvěl se tak moc, jako by celé jeho tělo stravovala vysoká horečka. Když se po chvíli zorientoval, zjistil, že ho Severusova dlaň hladí po zádech a vlasech.
Musel několikrát polknout sliny, aby se mu sebe nakonec podařilo dostat tichý, ochraptělý šepot:
„Přál bych si, aby ráno nikdy nenadešlo. Nechci tě opustit. Moje místo je tady, u tebe…“
„Ššš…“ Severusova dlaň se vpletla do jeho vlasů a druhá se přesunula na krk, jemně ho hladíc konečky prstů. „Nemysli na to. Ještě jsme tady. Ještě nikam neodcházíš.“ Severusův šepot byl tichý a uklidňující, ale i tak nebyl schopen zastavit slzy, které se nepozorovatelně hrnuly zpod Harryho víček a padaly na mužova nahá ramena. Na zlomek vteřiny se rozprostřelo ticho. Ale téměř okamžitě ho přerušil Severusův ochraptělý šepot. „Pojď ke mně.“
Harry pocítil, jak Severusovi dlaně obejmuly jeho tvář a přitiskly ho k jeho vlastní... a po chvíli horké rty uzamkly jeho ústa jemným polibkem. A Harry nevěděl, jak nazvat pocit, který se v ně vzedmul… ale byl tak teplý, tak… jasný… že by ho nedokázala uhasit ani největší temnota.
Povzdechl si, když se Severusovi rty na chvíli odtáhly od jeho a muž mu zašeptal do úst:
„Navzdory všem maskám, které budeme muset nosit… vždy budeš můj.“
A Harry znovu ucítil, jak ho pevně objímají paže. Přitisklo se na něj tělo a nasměrovalo je oba směrem do postele. Jeho nahá ramena se dotkla chladné postele, a Severus se na něj položil, přimáčkl ho do matrace a vysunul se z něj tak pomalu, jako by mu každý centimetr, který byl mimo Harryho horké nitro, přinášel jen utrpení.
„Můj!“ S tím posledním slovem, jež bylo něco mezi zavrčením a křikem bez dechu, vstoupil do Harryho ostrým, hladkým přírazem, nořil se do něj s tak bezmeznou potřebou, jako by v něm navždy toužil zanechat svou značku, vypálit ji do něj tak hluboko, aby nikdy nezmizela, a aby na něj Harry nikdy nezapomněl.
Severusovo tělo se napjalo, a z jeho úst unikl dlouhý, zoufalý sten, podobný raněnému zvířeti a Harry ucítil, jak se v jeho nitru rozlévá vlna horka, jedna a druhá a další… a zdálo se, že Severus nikdy nepřestane přicházet a bude ho drtit ve svých pažích, chvějíc se tak moc, jak by se měl rozsypat na kousky a jen Harryho stisk ho udržel celého. Jeho bedra sebou křečovitě trhala, a ústa lapala po vzduchu a až za velmi dlouhou chvíli se jeho tělo uvolnilo a Severus padl na Harryho, tlačíc ho do matrace a přitiskl otevřená ústa do jeho nahých ramen takovou silou, jako by se ho snažil pozřít.
A náhle se vzduch vyplnil jen teplým tichem. Takovým, které nastane, když požár už utichne a náhle se ukázalo, že jeho síla byla tak ničivá, že už nezůstalo nic, co by se mohlo zachránit.
Všechno vzplanulo.