Harry nevěděl, jak se mu podařilo dostat nabalený ve svetru, bundě a neviditelném plášti přes dav studentů vracející se z večeře, ale byl přeci nejlepších chytačem, a manévrování mezi studenty mu trochu připomínalo vyhýbání se potloukům. Nakonec se však se srdcem téměř v krku a vzrušením brnícím mu pod kůží, dostal k Severusovým dveřím. Vevnitř stáhl plášť, složil ho pod paží a zaklepal. Dveře se sami otevřely a Harry vešel do slabě osvětlené místnosti s rozsvícenými svícemi a zapáleným krbem. Severus seděl v křesle s nohou přes nohu a sklenkou whisky v ruce.
„Dobrý večer, Severusi,“ pověděl Harry a usmál se. Přes opěradlo křesla viděl přehozený dlouhý černý plášť a rukavice bez prstů stejné barvy.
„Viděl tě někdo?“ Zeptal se rychle Snape a probodl Harryho pohledem.
„Ee… ne, asi ne,“ odpověděl Harry a divil se náhlé otázce.
„Asi?“
„Ne, určitě ne. Přeci jsem vždycky opatrný.“ Harry protočil očima. Opravdu, co si Severus myslí? Že je to jeho první tajná výprava?
„Co jsi řekl přátelům?“ Snape se zřejmě rozhodl pokračovat ve vyslýchání.
„Že strávím večer v Komnatě nejvyšší potřeby,“ odpověděl trochu nejistě Harry. „Pro jistotu jsem řekl Ronovi, že se nevrátím na noc, aby se nebál, kdyby jsem… no, myslel jsem si, že je lepší se ujistit.“
Muž si odfrkl. Zřejmě se mu Harryho odpověď nelíbila.
Chlapec se zamračil. V Severusově chování bylo něco divného. Něco… pohlédl na muže, který rytmicky podupával nohou… nervózního.
No, Severus občas míval své nálady. Možná měl právě jednu z nich.
„Už půjdeme?“ Zeptal se Harry a vzdychl si. Ve svetru a bundě mu začínalo být horko.
„Později. Prozatím se svlékni a posaď,“ pověděl Snape a ukázal na křeslo naproti sobě. „Ještě máme trochu času.“
Harry pokrčil rameny a sundal si bundu, pak přetáhl přes hlavu svetr a odložil je na opěradlo křesla spolu s pláštěm. Snape něco očividně zamýšlel, a Harry byl zvědavý, co to bylo.
„Chceš se něčeho napít?“ Zeptal se náhle Severus a podíval se na stolek mezi nimi.
Harry se zachmuřil. Chvíli měl nejasný pocit, že mu Snape řekl, aby se posadil, protože mu chtěl něco říct… a on mu nabídl pití! Skvělé.
„Ee… možná to sladké víno, které jsme pili posledně? To jasně růžové, nepamatuji si název. Něco jako Av…“
„Ne,“ přerušil ho náhle Snape. Harry se na něj zaskočeně podíval. Dlaň muže se stiskla kolem sklenky s viditelnou intenzitou a ukazováček bez přestání nervózně klepal o sklenku. „Nedostaneš alkohol. Ale můžeš se napít čaje.“
Harry vyvalil oči.
„Č… čaje?“ Co to mělo být? Od kdy se Severus rozhodl chovat jako učitel? „No dobře. Fajn,“ hlesl a byl úplně zaskočený.
A poskočil, když Severus s hlasitou ránou odstavil sklenici, bleskově se zvedl z křesla a přesunul se k baru ke stěně. Harry pohlédl na whisky, která se tím rychlým pohybem rozlila po stole.
Snape mu svým chováním připomínal Hermionu před nějakou těžkou a důležitou zkouškou. Taky všechno tehdy rozlila a občas měl pocit, že hodlá zevnitř explodovat nebo se v ní něco rozpadne. Ale kvůli čemu byl tak nervózní? Kvůli jejich…. hmm... rande? Možná byl Severus naštvaný, že ho na něj pozval? Možná, když mu to navrhl, byl to impuls, a pak si všechno promyslel a uvědomil si, že s ním nikam nechce jít, ale teď už nemůže vycouvat?
„Víš…“ Ozval se tiše a díval se do Severusových zad, který připravoval čaj. „Jestli nechceš… nemusíme vůbec do Prasinek chodit. Můžeme zůstat tady a… něco dělat.“
Zdálo se mu, jako by sebou muž na okamžik cukl, jako by byl tím návrhem zaskočený.
„Proč si myslíš, že nechci?“ Zeptal se tiše.
„No…“
„To já jsem ti navrhl jít do Prasinek, tak proč si myslíš, že jsem náhle změnil názor?“
„Ale já ne…“
„Nejprve se něčeho napijeme… Myslel jsem si, že semnou budeš chtít strávit trochu času, než…“
„Jasně, že chci!“ Merline! Občas byla rozmluva se Snapem jako tanec na laně nad bazénem plným krokodýlů.
„Znamenitě,“ řekl Snape, otočil se k Harrymu s šálkem čaje. Pomalu s ním kráčel ke stolku. „Protože mám pro tebe něco lepšího než alkohol.“ Položil čaj před Harryho, usadil se na kraj svého křesla a sáhl do kapsy šatů, aby z ní vytáhl malou černou lahvičku. Harry si jí zamračeně prohlížel.
„Co to je?“ Zeptal se, zatím co ji Severus odzátkoval palcem.
„Moje překvapení,“ odpověděl tiše muž a sklonil dlaň asi deset centimetrů nad šálek. Nedíval se na Harryho. Sledoval jen štíhlé hrdlo lahvičky. „Něco, bez čeho nemůžeš jít do Prasinek.“
Harry se podíval na Severusovu zamyšlenou tvář. Byla úplně kontrolovaná. Neviděl na ní žádné známky nervozity. Jen v černých očích se něco hýbalo. Ale když se to snažil postřehnout, zmizelo to za odrazem plamenů z krbu. Nicméně věděl, co to bylo. Něco neklidného. Něco, co způsobilo, že jeho magické smysly křičely a snažily se odtáhnout.
„Ale… co? Nějaký... ochranný lektvar?“ Zeptal se a nejistě hleděl na černou lahvičku.
„Jak jsem řekl. Něco, bez čeho nemůžeš jít do Prasinek.“ Hlas, který vyšel ze Snapeových úst, se zdál být velmi, velmi vzdálený. Muž si olízl rty, zvedl zrak a podíval se přímo na Harryho. „Musíš mi věřit.“
Harry ty oči znal. Za ty měsíce v nich viděl tolik věcí. Pohrdání, strach, touhu a dokonce… něhu. Znal jejich hloubku, tvar, všechny odstíny a barvy, které mohly mít, věděl, jak moc a jak rychle se dokázaly změnit, uměl v nich přečíst to, co žádná jiná Severusova část neukázala. Důvěřoval jim. A protože jim důvěřoval, důvěřoval i Severusovi.
Přikývl a spatřil, jak se mužova dlaň s lahvičkou nahnula a vlila veškerý její obsah do šálku. Z toho, co si Harry stačil všimnout, měl lektvar temně zelenou barvu. Rychle se rozplynul v bylinkovém nápoji, a nenechal po sobě ani stopu.
Ne, musely to být jen nějaké hloupé, iracionální… obavy. Snape by mu mohl dát lektvar tajně, ale neudělal to. Chtěl, aby o něm Harry věděl. Chtěl, aby s ním souhlasil a vypil ho o vlastní vůli. V tom případě nemohlo jít o nic… Tedy myslel si, že to nemohlo být nic… ale… no tak! Nejdůležitější bylo, že se Snape choval uctivě. Harry mu mohl věřit.
Lehce se usmál, ale Severus se na něj už nedíval. Schoval lahvičku do kapsy šatů a sáhl po své sklenici s whisky.
Harry si povzdechl a opřel se v křesle, dívajíc se na muže.
„Musím ti něco říct…“ Začal trochu nejistě. Chtěl mu to přiznat. Obtěžovalo ho to celou noc. „Večer, když jsem se vrátil do ložnice a lehl jsem si na postel… napadla mě taková idiotská myšlenka.“ Zarazil se. Severus na něj zíral přes okraj sklenice a zvedl obočí. „Pomyslel jsem si, že když jsem byl v Komnatě nejvyšší potřeby, to všechno, co se stalo, bylo jen… mým přáním. Iluzí. Že se to doopravdy nestalo. Vím, že je to hloupé…“ Dodal, když viděl mužovo zamračené čelo. „Ale tak strašně jsem tě chtěl zpátky, že se mi jeden čas zdálo, že jsem si to všechno jen představoval. Ale pak... jsem sáhl do kapsy a našel jsem kámen. A věděl jsem, že to bylo skutečné. Že jsi byl skutečný. A že ses opravdu vrátil.“ Usmál se jasně a nemohl zastavit radost ve svém hlase.
Severus zavřel oči. Jedním rychlým pohybem k sobě naklonil sklenici a celou ji vypil, a pak ji odstavil s třeskem na stolek, a aniž by se podíval na Harryho, nalil si další.
Harry se kousl do rtu. No, nečekal, že Severus zareaguje nějak příliš nadšeně, ale doufal, že možná… no nic. Sáhl po svém šálku, a v tu chvíli se mužovi oči okamžitě stočily k němu a k jeho ruce, a zíraly na ni takovou intenzitou, až to pálilo. Harry přisunul šálek blíž k době, ale zastavil se v polovině cesty, když slyšel ze Snapeových úst vycházet slova:
„Víš… v celém svém životě jsem nepotkal většího zbabělce, než byl tvůj milovaný kmotr. Nikdy se na mě neodvažoval zaútočit o samotě. Vždycky musel mít kolem sebe co nejvíce diváků, aby všichni mohly sledovat jeho hrdinské činy a zvednutý nos.“
Harry se zarazil a podíval se na Snapea široce otevřenýma očima.
Co to mělo znamenat? Co si Snape myslel, když tak najednou urážel Siriuse? Co ho to najednou popadlo?
„Mohli bychom o tom nemluvit?“ Zeptal se a přisunul si šálek k ústům. Viděl, jak mužovi oči sledovaly každý jeho pohyb a dívaly se na něj s planoucí intenzitou. „Nechci poslouchat o tom, jak moc nenávidíš Siriuse.“ Když se Harry dotkl rty okraje šálku, Snape vystřelil ostrým, kousavým tónem:
„Tvůj otec byl ještě horší. Arogantní až k hranici možností. Miloval sám sebe. Trvale obklopený skupinou stejných idiotů, kterým imponoval svými nebezpečnými, idiotskými nápady. Chodil po škole, choval se jako pán a vládce, a myslel si, že je mu všechno dovoleno, ale pravdou bylo, že byl jen nafoukaným, patetickým idiotem.“
Harry odtáhl šálek od úst a cítil, jak se v něm zvedá hněv. Jak se Snape odvažuje říkat takové věci o jeho otci? Jak se opovažuje? Přeci dokonale ví, jaké je to dráždivé téma! Jak se může, teď, před jejich společným výletem, chovat tak… tak… egoisticky?
„Můj otec nebyl idiot,“ zasyčel, a vbíjel vyzývavý pohled na muže sedícího naproti němu, který se na něj díval s úšklebkem na tenkých rtech. „Nechci, abys o něm takhle mluvil! Co tě náhle tak popadlo?“ Položil šálek na kolena a mávnul rukou neurčitým směrem. „Ještě před chvíli bylo všechno v pořádku a teď najednou vytáhneš něco takového. Nehodlám poslouchat tvoje bídné řeči.“ Spatřil, jak se po těch slovech zablýskl v Severusových očích oheň, ale nezajímalo ho to. Nedovolí mu hrát takovéhle hry. Proto sem nepřišel! „Chtěl jsem s tebou jen strávit nějaký čas. Chtěl jsi to i ty sám, tak o co ti teď jde?“
Severus sevřel rty. Harry si povzdychl.
„Někdy ti vůbec nerozumím. Je tak zatraceně… těžké být kolem tebe.“ Zakroutil hlavou a opět zvedl šálek k ústům, a v tu chvíli uslyšel ten jedovatý, výsměšný hlas:
„Nebyl jen patetickým idiotem,“ pokračoval Snape, a úplně ignoroval Harryho slova. „Ale také byl nejhorší parchant, jakého jsem kdy potkal. Spolu s Blackem se smáli svým ubohým vtipům a v těch svých mikroskopických mozcích si vymysleli, že pro ně neplatí žádné zákazy ani pravidla, že jsou o tolik lepší než ostatní… a teď jsou oba mrtvý. Jak smutné…“ Lehké odfrknutí, které následovalo, způsobilo, že v Harrymu cosi puklo. Celou silou položil šálek, rozlil tekutinu po stole a vyskočil na nohy.
„Dost! Odvolej to! Okamžitě to odvolej! O mém otci nic nevíš! Ty jsi ten nejhorší parchant, ne on!“ Křičel, kypěl hněvem a sevřel dlaně v pěsti. Obešel stolek a stál před mužem, který se na něj nedíval. Díval se na čaj rozlitý po stole a v jeho očích planulo něco nebezpečného. „Říkáš všechny ty věci až teď, když je pryč a nemůže se bránit. Proč ses mu nepostavil tehdy? Proč si ho nevyzval k duelu, když jsi ho tak nenáviděl?“
Snape zvedl zrak od rozlitého čaje, zvedl se z křesla a pohlédl na Harryho shůry. Vypadal naprosto rozzuřeně, jako by ho náhle něco rozběsnilo.
„Protože byl zbabělcem,“ zasyčel Harrymu přímo do tváře. „Nikdy by nepřijmul moji výzvu jen sám. Vždy se obklopoval hloupými přáteli, odvážný byl jen vedle svého fanklubu. Bez nich byl jako mrzák, který by netrefil cíl, ani kdyby mu dali mapu. Bez nich byl nikým!“
„Říkáš to, protože si mu záviděl!“
PRÁSK!
Harryho hlava se otočila, brýle mu sklouzly na špičku nosu, a on sám couvnul o několik kroků, odhozený silou úderu. Tvář mu plála živým ohněm. Reflexivně si přitiskl dlaň k rozpálené kůži.
Oh, bože. Snape ho udeřil. Severus ho udeřil. Ještě nikdy… nikdy neudělal…
Harry znal ten pocit. Pocit, kdy se mu v hrdle objevil nepříjemný knedlík. Kyselý a hořký zároveň, a nedovoloval mu polknout. Oči ho začínaly štípat a jediné co cítil, byla všude pronikající bolest.
Pomalu otočil hlavu a podíval se na Snapea s neuvěřením. Muž se ohromeně díval na svou zvednutou dlaň, jako by nemohl uvěřit, že patří jemu. Ostražitě pohnul prsty a přenesl zrak na Harryho, držící si zrudlou tvář. Pak znovu na svou dlaň a pak na Harryho. Harry už to nemohl snést. Cítil, jak se mu do očí tlačí slzy. Slzy zrady a zklamání. Ještě včera se mu Severus omlouval, říkal všechny ty věci, ukázal mu něhu a choval se tak, jak Harry vždycky snil... a dnes na něj znovu zaútočil, úplně bez důvodu, což ukázalo, že se vůbec nezměnil. Že to všechno, co řekl včera, byla… byla jen lež!
Spustil ruku a rozmazaným pohledem sledoval, jak se Snapeovi oči rozšiřují, když muž uviděl celé zrudnutí na Harryho tváři. Po jeho obličeji stekly první slzy a otočil se. Stál bez pohybu, a snažil se dodat si dost síly na to, aby se pohnul z místa a došel ke dveřím. Nevěděl, co má dělat, protože jeho nohy se třásly tak silně, že stěží stál. Narovnal si brýle, a doufal, že díky nim cokoliv uvidí.
A v tu chvíli za sebou uslyšel slova řečená roztřeseným hlasem:
„Podívej se na mě.“
V Severusově tónu bylo něco, co Harry ještě nikdy ve svém životě neslyšel. Jako by se s mužem dělo něco špatného. Ale teď ho to nezajímalo. Zamířil přímo ke dveřím.
„Slyšíš?“
Harry neslyšel. Nechtěl slyšet. Chtěl odsud jen odejít. Teď mu bylo zcela jasné, o co tady šlo… Jak mohl být tak hloupý, a znovu mu uvěřit?
Nedokázal zastavit slzy splývající mu po tváři. Tvář natékala a pulzovala. Byla živou korunou té porážky.
Došel k východu. Natáhl ruku a chytil kliku, ale dveře byly zamčené. Na chvíli zavřel oči a opřel se čelem o chladný povrch. Slyšel tlukot vlastního srdce. Zdálo se mu to, nebo jeho srdce opravdu tlouklo tak pomalu? Jako by se vzdalo. Snažil se zastavit vzlyk unikajícímu před stažené hrdlo a bojoval s ním.
Severus ho udeřil.
V tu chvíli ucítil na rameni jemný, opatrný dotek. Zachvěl se. Chtěl tu ruku setřást, ale neudělal to.
„Chci, aby ses na mě podíval.“ Severusův hlas byl ještě více roztřesený, ještě více naplněný tím zvláštním pocitem, který Harry nepoznával. Jako by v něm něco planulo, pálilo se, a vydalo ze sebe poslední výdech.
Muž mu zaťal obě ruce do paží a pomalu ho k sobě začal obracet. Harry se nedokázal bránit. Měl pocit, že z něj zbyla jen prázdná skořápka.
Snape ho otočil k sobě, ale Harry se na něj nedokázal podívat. Díval se kamsi stranou, daleko od černé postavy před sebou. Slzy mu splývaly přes rty, cítil je na jazyku. Byly slané a horké současně. Chutnaly zklamáním a hořkostí, a byla to ta nejhorší chuť, jakou kdy poznal.
Harry na sobě cítil mužův pohled. Cítil, jak sleduje jeho tvář, jak se zastavuje na jeho pootevřených rtech a jak se vrací, aby pohltil zeleň ve vlhkých duhovkách.
„Nech mě,“ zašeptal tiše, a nenáviděl svůj hlas za to, jak moc se zlomil, že nedokázal vyslovit ani ty dvě prostá slova. Pohnul rameny a snažil se je osvobodit ze silného stisku bledých dlaní. „Ublížils mi.“
A Severus ho pustil. Ale pak se jemně dotknul jeho tváře dlaní a zvedl mu ji nahoru. Harry neměl na výběr. Podíval se přímo do tváře vzdálené jen na několik centimetrů od jeho a v té chvíli zapomněl, jak se dýchá.
Na Severusově tváři spatřil bolest. Jako by byl muž uprostřed smrtelného boje a prohrával. Jakoby bojoval s démony, o kterých Harry nevěděl, a neměl o jejich existenci ani ponětí. Ten pohled byl děsivý. A ještě horší bylo to, co spatřil v těch černých očích… Něco se v nich rozpadlo a rozsypalo. A zdálo se to čím dál slabší s každou slzou splývající po Harryho tváři.
„Severusi?“ Zamumlal téměř neslyšeně a v té samé chvíli uviděl ve Snapeových očích něco, co nikdy nečekal, že spatří. Utrpení. Tak velké, tak beznadějné, tak… hluboké, a věděl, že ten pohled nikdy nezapomene. Jakoby se v Severusovi něco zlomilo. Jakoby se ta, mnohokrát podepřená, chvějící se konstrukce nakonec zhroutila a celou svou vahou spadla do propasti. A jediné co zůstalo, bylo utrpení. Tak intenzivní, až mu to vzalo dech.
Ale najednou se objevilo ještě něco. Harry to spatřil na Severusově měnícím se obličeji. Emoce. Tolik emocí, měnící se téměř s mrknutím oka, a tak silných, že se zdálo nemožné cítit je ještě intenzivněji.
A pak se stalo něco, co převrátilo svět vzhůru nohama.
Severus se náhle sklonil a přitiskl své tenké, tvrdé rty k Harryho ústům, a přitisknul se k nim takovou silou, jako by je chtěl pohltit. Harry neměl čas ani nabrat dech, když ten vlhký, horký jazyk vklouzl do jeho úst jako svíjející se had a okamžitě pronikl dovnitř, tak chamtivý a hladový, jako by hledal potravu. Hledal po tvářích, laskal patro, otíral se o zuby. A byla tak horký a měkký a chutnal tak… sladce.
Bylinkově.
Harrymu zvonilo v uších. Merline, skutečně se to dělo! Tak dlouho na to čekal, tak zatraceně dlouho… Cítil v celém těle třes. Cítil tu touhu, cítil jí v síle, s jakou Severus pohlcoval jeho rty, téměř je znásilňoval. S jakou se na něj tisknul a přitlačil ho na dveře. S jakou ho tahal za vlasy, vpletl do nich své dlouhé prsty a přitáhl si Harryho tvář ještě blíže.
Oh, ano! Přesně tak! To bylo všechno, po čem toužil, o čem snil…
Harryho myšlenky se rozplynuly, když se vrhl dopředu, obtočil paže okolo Snapeova krku a vášnivě mu oplatil polibek. Utopil se v Severusových ústech, topil se v té potřebě, která tak dlouho nebyla uspokojená. Jejich jazyky se propletly navzájem, přesouvaly se po sobě, tlačily a posunovaly se ve vlhkém, teplém nitru. Harry cítil, jak se mu po celém těle rozlévají vlny tepla, měl závrať, napjaly se mu všechny svaly a třásly se mu nohy. Bylo to víc než příjemné. Bylo to… neuvěřitelné!
Napjal se, toužil se dostat do Snapeových úst, ochutnat je, pocítit jejich strukturu, jejich okouzlující teplo a bylinkovou příchuť, smíchanou s bledou chutí alkoholu. Už neměl dech, ale nezáleželo mu na tom. Toužil jen po Severusovi. Toužil dobít tu propast. Natiskl se na něj ještě pevněji, zuby zavadil o mužovi tenké rty a vsunul mu do úst svůj chamtivý jazyk. Ano! Byl tam! Okamžitě klouzal po hladkém patře a lehce zdrsnělých stranách tváří. Cítil na jazyku Severusovu chuť. A chtěl ještě víc. Chtěl se dostat hlouběji. Kousl Snapeovi rty, otevřel mu ústa ještě víc a sahal mu jazykem téměř do hrdla, ale v tu chvíli Severus zavrčel a odtáhl ho od sebe, přetrhnul polibek, Harry udeřil zády o dveře, na které ho muž tiskl a na zlomek vteřiny zvedl víčka.
Severus se na něho díval, jakoby zešílel. Jako by se nacházel už daleko za hranicemi jakékoliv kontroly. A jako by se mu nelíbilo to, co se Harry pokusil udělat.
Ale v té samé chvíli všechno zmizelo v chuti těch rozevřených úst a zvuku, jak o sebe udeřily zuby, když Severus uzamkl jeho ústa v ještě brutálnějším polibku, bleskově vklouzl jazykem do jeho nitra a zároveň ho popadl rukou za čelist a ještě více mu otevřel ústa. Jako by mu to bylo málo. Jako by se ho pokoušel pohltit.
Harry si nemyslel, že kdykoliv zažije… že by ho Severus takhle políbil. S takovou vášní, vehementností… Vzpomněl si na vánoční večírek a na hořkost, když si myslel, že nic takového nikdy nezažije.
Teď na tom nezáleželo. Na ničem nezáleželo. Dokonce i pálící tvář, která se stala jedině mlhavou vzpomínkou. Existovaly pouze Severusovy rty. Oooch, ano!
Harry nedokázal zastavit sten, když Severus začal sát jeho jazyk, kousat ho a tahat ho do svých úst. Ale Severus také sténal, což si Harry uvědomil až teď. Severus sténal do jeho úst, a on cítil žár těch šeptů, jak mu vibrovaly o tváře, jak laskaly jeho patro. Zvedl ruce výše, a rovněž vnořil prsty do mužových vlasů. Severus zamručel, trochu uvolnil ten divoký stisk na Harryho vlasech a projel je dlaní. Och, Harrymu se teď dokonce zkroutily prsty u nohou!
Nakonec Snape pustil jeho jazyk, odtrhl rty a nabral vzduch.
„Oh bože!“ To, co vyšlo ze Severusových úst, připomínalo přidušený, ochraptělý výkřik, vydaný s posledním výdechem.
Harrymu se tak moc motala hlava, že neměl ponětí, jak dokáže ještě stále stát na nohou. Měl pocit, že byl na poslední chvíli zachráněn od udušení. Jeho brýle byly zapařené a nakřivo, ale nezměnilo to pohled na Severuse. Muž měl bledé tváře zčervenalé, rty byly vlhké a oteklé, a v očích sálalo něco nebezpečného a vzrušujícího. Díval se na Harryho jako vyhladovělé zvíře na svou oběť, ale neměl sílu ji sežrat. Teď, když upokojil svůj prvotní hlad, mohl si začít vychutnávat.
Sklonil se a jemně olízl Harryho oteklé rty. Harry si povzdechl a rozdělil ústa, nechat Severuse zachytit jeho spodní ret mezi zuby a jemně zatáhnout. V tu chvíli pocítil příjemné šimrání v bedrech. Slyšel, že je dolní ret jaksi nezvykle spojený s dolními partiemi, ale nikdy to nepocítil na vlastní kůži…
Tiše zamručel, kdy se Severusovi rozehřáté rty dotkly jeho vlastních a Harry pocítil, jak mu do úst vklouzl vlhký jazyk. S touhou se k němu přidal, nechal se Severusovým jazykem vést v jejich malém tanci. Muž tvořil pomalé, rytmické kruhy, choval se jako učitel, který učí začátečníka základní kroky. Harry se snažil nejpečlivěji napodobit ty pohyby, a už nechtěl získat nadvládu. Už to nebyla válka, bylo to usmíření. Hladil ho po vlasech a mezi prsty mu protékaly temné prameny. Jejich oteklé, vlhké rty se tak příjemně tiskly k sobě, a občas vytvořily mlaskavý zvuk, když změnily úhel nebo se natočily.
Severus ho dokonale líbal a Harry nedokázal snést myšlenku, že musel čekat tak dlouho, aby něco takového zažil. Proč to nedělali dříve? Bylo to tak zatraceně příjemné, tak… intimní.
Ale stálo to za to čekání. Rozhodně to stálo za to, aby zažil něco tak nadpozemského. Měl pocit, jakoby rty a jazykem ochutnával samotnou Severusovu esenci. Jako by přes ústa mohl poznat celou složitost toho muže. A Severus chutnal… chutnal sladce, horce a bylinkově. Chutnal něhou, jízlivostí a nadvládou. Chutnal jemností, brutálností a profesionalitou. Chutnal Severusem, profesorem Snapem a Mistrem Lektvarů. A jen Harry mohl kdy poznat každou z těch chutí v jedné osobě. A věděl, že na ně nikdy nezapomene.
Na jeho tvářích se znovu objevily slzy. Nevěděl, odkud se tam vzaly, ale cítil, jak mu stékají po kůži a zastavují se v místě, kde byly jejich tváře k sobě přitisknuté. A Severus je také ucítil. Přerušil jemné a současně závratné pronikání do vnitřku Harryho úst, položil poslední polibek na jeho pohmožděné rty a odsunul se, aby pohlédl na ty neúprosné slzy, které nechtěly přestat téct.
Harry se za ně styděl. A tak sklonil před Severusovým pohledem hlavu a pokusil se je skrýt. Nevěděl, proč se to děje, ale tušil, že to bude mít něco společného s štěstím rozpínajícím se mu v hrudi.
Přemýšlel, co by měl dělat, ale v tu chvíli se Severus přisunul ještě blíž a Harry na své tváři ucítil horké rty. Rty, které zachytily jednu z těch neúprosných slz a zamknuly se okolo ní v polibku.
Harryho srdce, které mu do té doby bilo skoro v krku, se nyní zastavilo s bolestným trhnutím.
Severus odtrhl ústa a chytil mezi prsty Harryho brýle. Zvedl mu je na čelo, a následně vysunul jazyk a přejel cestu, kterou vytvořily slzy, začal na bradě a pokračoval nahoru, slízával každou slzu, se kterou se na své cestě setkal. Špičkou jazyka se dotkl chvějících se řas a drobně přesunul tvář, aby zopakoval přesně to samé na druhé tváři.
Harry stál jako paralyzovaný, nebyl schopen žádného pohybu. Nikdy, nikdy by ho nenapadlo, že by Severus mohl být… že by se kdy zachoval tak… nedokázal to ani nazvat.
Severus se odsunul a položil mu brýle zpět, a pak se sklonil a ještě jednou přitiskly rty na Harryho tvář. Pak je přesunul na bradu a na odhalenou šíji. Harry měl pocit, že je Severus s každým polibkem čím dál níže. Harry zavřel oči, a užíval si dotyky mužových rtů, ale ty rty náhle zmizely. Otevřel oči a spatřil… spatřil, jak Severus udělal krok dozadu a klesá před ním na kolena, přesouvajíc dlaně po jeho bocích a zastavil je na opasku kalhot.
Oh, bože! Severus… to Severus... to on opravdu… opravdu hodlá… chtěl… ne… oh bože… to ne…
Harryho myšlenky se změnily v jedno obrovské mumlání, když uviděl tu tmavou postavu na kolenou… před ním. Když spatřil dlouhý černý plášť rozložený na podlaze jako ohromnou černou skvrnu… A cítil se, jako by náhle dostal vysokou horečku, protože mu Severusovi ruce bleskově sundaly kalhoty i slipy a Harry zadržel dech, když se jeho tvrdý, zčervenalý penis narovnal přitahován gravitací. Kousl se do rtu, když pocítil chladný vánek na horké špičce, ale po chvíli se kolem něj svět otočil a rozplynul se, protože Severus… protože Severus ovinul své dlouhé pavoučí prsty okolo jeho kořenu a… oh, bože!... a naklonil se ještě víc, olízl si rty a pak…
„Aaaaaach…“ Harry ucítil, jak se ten neuvěřitelně horký, mokrý jazyk dotýká špičky jeho penisu a chtěl jen zavřít oči a nechat se unášet pocity, ale nemohl to udělat. Chtěl to vidět!
Spatřil, jak se ten dlouhý jazyk lenivě obtáčí okolo jeho hlavičky, a pak putuje níže po délce, podél tenkých, pulzujících žil, nechávajíc za sebou vlhkou stopu. Sledoval, jak se vrací zpět a vybírá jinou cestu, přesouvajíc se k samé špičce. Jak obratně klouže po měkké kůži, tlačíc na některých místech silněji, a v jiných se jí jen lehce dotýkal, díky čemuž Harry pokaždé, když chtěl víc a víc, dostal přesně to, co chtěl. Severus použil svůj jazyk způsobem, který byl nenasytný a současně ukojil každou touhu.
A Merline… to bylo… víc, víc, víc!
V Harryho mysli zněl jen monotónní výkřik, který se jen třásl. Boky vyrážely kupředu, úplně mimo jeho kontrolu a on měl pocit, jako by se v něm všechno rozpadalo. V bedrech cítil tekutý oheň, a penis mu pulzoval tak moc, až se obával, že každou chvíli exploduje. Z hrdla mu plynuly neustálé vlny vibrujících, ochraptělých stenů, které se změnily v kňourání, když Severus nadzvedl jeho penis a vsunul jazyk mezi varlata, lízal je, a následně je obalil svými horkými rty a sál je a laskal jazykem. Harry si byl téměř jistý, že brzy omdlí. Rychlým pohybem zaklonil hlavu a oči se mu obrátily hluboko do hlavy.
„Ooooghhhrrrrrr...!“ Z jeho úst vyšla řada neartikulovaných zvuků, které se mísily se zrychleným dechem, jenž mu zněl v uších. Severus couvnul, když Harryho bedra vystřelila a pevně je chytil rukama, znehybnil je v železném sevření a přitlačil k dřevěnému povrchu dveří, a pak se vrátil ke své činnosti, pomalu klouzal jazykem po jeho délce až k samé špičce.
Harrymu se podařilo otevřít oči. Cítil se tak, jako by právě vystoupil z kolotoče, který se otáčel závratnou rychlostí. Oči mu zastřela mlha, ale skrz přimhouřené oči viděl Severuse a jeho zamračené čelo. Ale to, co bylo nejúžasnější, byl mužův výraz. Jako by Severus cítil ještě více potěšení než Harry. Ale to se zdálo téměř nemožné, protože to bylo… to bylo… Nikdy si nemyslel, že by mohl cítit takovou rozkoš. Teď už věděl, už chápal, proč to Severus tak miloval, když to Harry dělal jemu. Teď už věděl... a byl to takový pocit. Jako úder blesku. Jako zemětřesení. Nikdy si nemyslel… neměl ponětí, že… že by mohl zemřít potěšením.
Byla to jeho poslední myšlenka, protože v té samé chvíli Severus objal svými tenkými rty jeho špičku penisu a… otevřel oči a podíval se přímo nahoru, přímo na něj, jako by se chtěl ujistit, že se Harry dívá. A Harry se díval. Díval se do těch černých, zamlžených očí, díval se na jemné, tmavé vlasy na ramenou, na dlouhé šaty rozložené na zemi, na hlubokou vrásku mezi obočím a na rty které objímaly špičku jeho penisu. Nic víc spatřit nestihl, protože Severus náhlým pohybem spolkl jeho penis a Harry se utopil v té horké vlhkosti. Jeho oči se pevně sevřely, hlava udeřila o dveře, a dlaně mimovolně vystřelily dopředu, noříc se do těch měkkých pramenů a chytily je s agresivní chamtivostí. Křičel, sténal a kňoural, vydával ze sebe kakofonii neurčitých zvuků.
Vlhkost. Žár. Hloubka. Obklopovala ho vlhkost, žár a zdály se nekonečné. A těsné rty přesouvající se podél jeho erekce nahoru a dolů. Nahoru. A dolů. Nořily ho do té vlhkosti. Nahoru. A dolů. A měkký, mrštný jazyk. Mučil ho rychlým olizováním. Cítil pod prsty, jak se Severusova hlava pohybuje. Dozadu a dopředu. Čím dál rychleji. Držel ho za vlasy a tlačil ho, když se odsouval, toužíc se utopit v tom smysly pohlcujícím horku úst.
Zapomněl kdo je, jak se jmenuje, zapomněl na celý svět, ponořený do extáze, do požitků nesrovnatelných s ničím, co dosud znal. Existovala jen vlhkost. A horko. A těsně obalená ústa. A jazyk… Zalykal se, když špička jeho erekce udeřila do kluzkého, neuvěřitelně těsného tunelu. Instinktivně přitáhl Severusovu hlavu ještě víc a ještě silněji. Tak silně, že se špička jeho penisu přitlačila k tomu úzkému tunelu a pak… všechno vzplanulo ohněm! Udělal se s takovou silou, jako by prožíval první orgasmus v životě. Jeho záda se prohnula, všechny svaly se napjaly jako struny, a penis sebou škubal a stříkal ze sebe sperma přímo do Severusova hrdla, který mu pevněji zatínal prsty do boků. Jeho tělo pohltila horečka, oční víčka mu hořela, a v koutcích očí se držely slzy. Cítil se tak, jako by padal dolů přímo do propasti a byl to nejnádhernější a nedokonalejší pád v jeho životě.
Na konci toho dlouhého, nepřetržitého přívalu orgasmu, se objevily jednotlivé vlny, které se neustále přelévaly přes jeho tělo, vyplňovaly každý jeho kousek rozkoší a křik vycházející z Harryho hrdla, se přeměnil na sténání.
„A-a-a-a-a...“
Vlny se pomalu zjemňovaly, steny slábly, stejně jako Harryho stisk v Severusových vlasech. Muž využil té příležitosti, aby se odsunul a nabral dech. Harryho erekce se vysunula z horkého nitra úst a srazila se s chladným vnějším prostorem. Rychle zvedl víčka, nasál vzduch a podíval se dolů. Severus se opíral rukama o kolena a dýchal s hlavou skloněnou, olizoval si zrudlé rty.
Teď, když silný stisk rukou Harryho už nepřidržoval na dveřích, a když se jeho orgasmem napjaté svaly začaly měnit v kaši, Harry zjistil, že už není schopen dál stát na nohou, a že se sesouvá na podlahu. Ten zážitek byl příliš silný a doprovázelo ho motání hlavy, a měl skvrny před očima. Takže je zavřel, a nechal gravitaci dělat svoji práci, ale v tu chvíli pocítil, jak ho ruce pevně uchopily za ramena a na dveře ho natisklo štíhlé tělo. Zvedl víčka a díval se přímo do Severusovi tváře. Mužovi zorničky byly nepřirozeně rozšířené, tváře stále zčervenalé a on sám vypadal tak, jako by byl jen napůl při vědomí. Jako by se ztratil natolik, že zapomněl na celý svět a nic, absolutně nic mimo Harryho pro něj teď neexistovalo.
Harry si myslel, že by měl něco říct, ale žádná slova ho teď nenapadala. Měl pocit, že by mohl porušit tu magickou atmosféru. Takže se rozhodl učinit gesto. Naklonil se a složil na Snapeova ústa jemný polibek. Mužovi rty byly vlhké a horké a chutnaly… čímsi hořkým a slaným najednou. Harryho srdce náhle poskočilo, když si uvědomil, co to je…
Odtrhly rty a cítil, jak mu hoří tváře. Bože, to on opravdu před chvílí… se udělal v Severusových ústech?
Ale než mohl tu myšlenku zpracovat, Severus mu vsunul ruce pod zadek, rychle ho zvedl, a držel ho s takovou lehkostí, jako by Harry nic nevážil. Harry i přes své zaskočení rychle obtočil ruce kolem jeho krku a obtočil mu nohy okolo pasu, a Severus zamířil k ložnici, aniž by i jen na chvíli odtrhl pohled od Harryho tváře. Jeho oči byly zamlžené a planulo v nich cosi nepolapitelného.
Dveře byly lehce pootevřené, takže když do nich muž silně kopnul, udeřily o stěnu. Následně přešel k lůžku a položil na něj Harryho. Postel byla hladká a chladná, a Harry se do ní zhroutil s potěšením, na chvíli zavřel oči, ale okamžitě je otevřel, když cítil, jak mu Severus zouvá boty a odhazuje je na zem. Opřel se na loktech a zvedl boky, aby mu Snape mohl sundat kalhoty a slipy. Něco v tom výjevu bylo vzrušující, jak se ten vysoký muž nad ním naklonil a netrpělivými pohyby z něj strhával části jeho oblečení. Zvedl se do sedu, a dovolil, aby mu Severus sundal košili z ramen a odhodil ji na podlahu, a následně spadl na záda, podepřel se na loktech a podíval se nahoru.
Severus se narovnal. A udělal krok vzad. Harry se zamračil, a přemýšlel, co zamýšlí. A pochopil to ve chvíli, ve které muž zvedl ruce, zamířil ke svým knoflíkům a… začal je rozepínat.
Severus… on se… on se před ním svlékal! Opravdu to dělal! Rozepínal ty malé, černé, lesklé knoflíky, podél dlouhého hábitu a s každým rozepnutým knoflíkem Harryho srdce bilo čím dál rychleji. Pod tunikou se objevila černá košile. Severus sáhl k bradě a odepnul svůj dlouhý plášť, který lehce spadl na podlahu. Teď zůstal jedině v černé košili a kalhotách, a stačilo to, aby od něj Harry nedokázal odtrhnout pohled. Ale to ještě nebyl konec. Harry s fascinací sledoval, jak Severus zvedl ruce a začal rozepínat košili. Zpod temného materiálu se vynořila bledá kůže. Čím dál více kůže a Harryho oči se pohybovaly dolů až k temné linii chloupků od pupíku a mizejících za opaskem kalhot. Severus spustil ruce a dovolil, aby mu košile pomalu sklouzla po ramenou. Harry konečně viděl to, co před ním muž ukrýval všechny ty měsíce…
Severus nebyl štíhlý. Byl hubený. Harry mohl jasně vidět, jak se mu pod kůží rýsují kosti, zejména na ramenou a lehce vystupujících žebrech. Kůže byla tak bledá, jako by nikdy nebyla vystavena slunečnímu svitu, a v tlumeném světle se zdála téměř šedá. Ale to nebylo to, co přitáhlo jeho pohled. To, co téměř okamžitě přilákalo jeho oči, byly… jizvy. Temné šrámy narušující kůži v tolika viditelných místech. Jedna z nich začínala na klíční kosti a směřovala dolů, procházela okolo malé, tmavé bradavky a mizela někde na zádech v okolí pasu. Jiná se nacházela na břiše. Další, krátká, ale velmi hluboká, byla těsně pod hrudníkem, na žebrech, další na rameni a poslední, nejhlubší a nejvýraznější se táhla v místě, kde se nacházelo Temné Znamení.
Temné Znamení… Harry ho poprvé viděl tak zblízka. Bylo tmavé a výrazné proti bledé kůži. Lebka a had vyčnívající jí z úst. Symbol zotročení. Věrnosti. Tajemství. Malý fragment Severuse, který nikdy nebude náležet Harrymu. Který nepatří ani Severusovi. Jizva. Ale nebyla to právě tahle jizva, která ho k němu tak… přitahovala?
Když košile spadla na podlahu, Severus se naklonil dopředu a rychle sundal boty a pak ponožky. Narovnal se a sáhl po kalhotách, rozepnul je několika uspěchanými pohyby, a následně je pomalu stáhl z boků. Harryho oči se ještě víc rozšířily, když ty kalhoty odhalily další části mužova těla, a když se z nich vynořil tvrdý, masivní penis, obklopený černými chloupky, Harry ucítil, jako by ho někdo polil vařící vodou. Zaťal pěsti na hladké posteli a dál sledoval, jak kalhoty padají až ke kotníkům, a Severus z nich vychází a stojí před Harrym nahý a jasný, s důvěrou a divokou dravostí. Harry věděl, že zírá, ale nemohl si pomoct.
Severus měl neuvěřitelně dlouhé a štíhlé nohy, a na jeho pravém stehně byla vidět další jizva, která se táhla až k lýtku. Harry se na ni díval, a putoval očima k tomu výraznému penisu, přes boky a vystouplé Znamení Zla, přes bradavky na hladké hrudi, až po tvář obklopenou černými vlasy, tvář s hlubokou vráskou mezi obočím a věděl, že je to ten nejkrásnější pohled, jaký kdy viděl. Všechno na Severusovi, každá kost, každá jizva, každý šrám, dokonce i Znamení Zla… to všechno se mu zdálo tak krásné, tak neuvěřitelně krásné, že se mu zasekl dech v hrudi.
Harry se toužil dotýkat té kůže, cítit ji pod prsty, cítit každou z těch jizev, ale než stačil udělat jakýkoliv pohyb, Severus ho předešel. Přešel k posteli a vylezl na ni, přesouval se nad Harrym po rukou a kolenou. Harry spadl na záda, díval se přímo do těch zorniček naplněných touhou a nechal se jimi pohltit. A když se na něj Severus položil, jeho rty našly Harryho rty a zamknuly se na nich v žádostivém polibku.
Och, jak to bylo jiné… kůže na kůži, jeho vlastní teplo a Severusův chlad, společně, přitisknuti na sebe, otírající se o sebe, hladké, kluzké… Merline!
Harry jemně ovinul paže okolo mužova krku, a přitiskl ho k sobě ještě blíž. Tak blízko, až se mu kosti tlačily do těla. A stejně tak Severusova tvrdá erekce, která ležela sevřená mezi jejich bedry. Harryho penis se zachvěl, otíral se o pevné chloupky na mužově břichu a to všechno bylo… bylo...
Severusův jazyk mu netrpělivě pronikl do úst, ovinul se okolo jeho jazyka, a vlnil se v kruzích, laskal ho, a zuby dráždil dolní ret, a Harry cítil čím dál větší napjetí v podbřišku. V jedné chvíli Severus odtrhl ústa, těžce dýchal a pozoroval Harryho nenasytným pohledem. Zvedl dlaň a jemně přesunul prsty po jeho tváři.
„Tak citlivý…“ zašeptal hlasem plným úžasu a obdivu současně. „Neuvěřitelné.“
Po těch slovech složil na Harryho ústa další dlouhý, smyslný polibek a současně ho hladil dlaní po tváři, tak jemně, jako by se dotýkal pokladu, o kterém se bál, že vzplane.
„Proč se ke mně vracíš?“ Zašeptal mu do ucha.
Harry zvedl pohled a podíval se to těch hlubokých, temných tůní, které ho pohltily…
„Vždycky se k tobě vrátím,“ odpověděl téměř neslyšně a rty se dotýkal mužových úst.
Severus zvedl Harrymu brýle a v odpověď ho políbil na jeho zavřená víčka.
„A proč mě nikdy nenecháš odejít?“ Zeptal se tiše Harry, když Severus políbil koutek jeho oka.
Chvíli bylo ticho. Severusovi rty se zastavily několik centimetrů nad Harryho tváří. A po chvíli se k němu dostal třesoucí se šepot:
„To ty mi nedovoluješ odejít.“
Než se nad těmi slovy Harry mohl zamyslet, Severus ho opět pohltil rty, prsty se probíral jeho černými vlasy a tlačil ho do matrace takovou silou, jako by ho do sebe chtěl vstřebat. Harry přesunul dlaně po jeho zádech, cítíc pod prsty další jizvy. Dotýkal se a hladil chladnou kůži špičkami prstů, a v tu chvíli se Severus zachvěl a zasténal do jeho úst, a bylo to tak zatraceně příjemné! Hladově hledal další místa, kterých když se dotknul, ozvala se mužova živější reakce, ale když přesunul ruce na boky a sevřel prsty místo nacházející se pod pravým ramenem, několik centimetrů pod paží, Severus ze sebe vydal dlouhý, hrdelní sten a celý se napjal, odtrhnul se od Harryho úst a lehce se zvedl na rukou. V jeho očích sálal oheň a na obličeji se objevilo překvapení.
To bylo… úžasné odhalení. Bylo to jako kouzelné tlačítko. Stačilo lehce stisknout, aby se Severus začal svíjet. Harry se kousl do rtu a snažil se skrýt úsměv. Och, to místo si bude pamatovat…
Severus se nad ním sklonil a chtěl se vrátit k polibku. Jeho rty byly vlhké a zrudlé a Harry věděl, že teď… patří jen jemu. Nadzvedl se, opřel se na loktech a zastavil tvář jen pár centimetrů od Severusovi tváře, a pak vysunul jazyk a dráždivě jím přejel milimetr od mužových rtů. Severus se zamračil a bleskovým pohybem chytil Harryho jazyk, vtáhl ho do svých úst, stiskl ho lehce zuby a začal sát. Harry zasténal a jeho penis sebou zaškubal. Měl pocit, že brzy zešílí, že se ve Snapeových ústech rozpustí, že ho pohltí. Když už mu docházel dech, muž ho pustil, Harry dychtivě zalapal po vzduchu a spadl na postel. Na Severusových rtech se objevil ten nádherný, rozpustilý úsměv a Harry opět pocítil ten nával obdivu. Přesunul ruce zpět za mužův krk a zvedl se, políbil ty zkroucené rty a následně bradu a krk. Zavřel oči a přitiskl ústa k jizvě na klíční kosti, cítíc její jinou, lehce hrubou texturu. Toužil Severuse líbat, toužil políbit každou jizvu, každý kousek jeho těla.
„Chtěl bych… políbit každý centimetr tvé kůže,“ zašeptal ochraptělým hlasem a přitiskl rty k bledé kůži. „Dals mi… dovedl si mě k… bylo to úžasné. Málem jsem omdlel. Chci… chci tě líbat. Dovol mi to.“
Ze Severusových úst se ozvalo neurčité zamručení. Harry nevěděl, zda to znamenalo svolení nebo ne, ale příliš mu na tom nezáleželo. I tak to hodlal udělat. Musel to udělat.
Zvedl se a mírně zatlačil na tělo, nutil muže se přetočit na bok a lehnout si na záda, a pak se podepřel na lokti a začal zkoumat tu neprobádanou půdu, kterou byl Severus Snape.
Na začátku zaútočil na ramena a hladký hrudník, zatímco mu Severus vklouzl prsty do vlasů, a snažil se tím udržet si jakousi kontrolu nad situací, čímž si vsugerovával, že když Harry zajde daleko, může ho rychle odtáhnout a dát vše do pořádku. Ale Harry tomu nevěnoval pozornost, byl příliš zaujatý prozkoumáváním Severusova těla. Pomalu putoval rty po bledé kůži, centimetr po centimetru, skládal na ni krátké, vlhké polibky, až se dostal k bradavkám. Objal ji jemně ústy a několikrát přes ni přejel šičkou jazyka. Och, Severusovi se to zřejmě líbilo, protože ze sebe vydal hlasité souhlasné zasténání. Harry začal líbat kůži kolem bradavek, a občas jazykem zakroužil kolem v mokrých kruzích a Severus sebe pokaždé vydal sérii stenů a mručení. Pak se Harry vydal níž. Cestou od hrudi až k pupíku a na boky, toužil dotknout se ústy každého kousku kůže. Největší pozornost věnoval jizvám. Zvláště té hluboké, nacházející se pod žebry. Byla hladká a připomínala malou drážku, objal ji rty a samovolně zvedl pohled.
Severus se na něj díval s pootevřenými ústy. Jeho oči byly tak černé, tak krásné... a nyní se leskly jakýmsi nezvyklým leskem, který způsobil, že něco v jeho žaludku se převrátilo. Zavřel oči a pokračoval v odhalování Severusova těla. Byl už u pupíku a nedokázal odolat, aby nevysunul jazyk a neolíznul to teplé nitro.
„Ach!“ Muž se zachvěl a lehce sebou trhl, svaly na břiše se mu napjaly a Harry díky tomu ucítil radost, když zjistil, že odhalil další dráždivý bod. Nemohl ztratit takovou příležitost. Olízl ho ještě jednou, což vyvolalo ještě silnější reakci. Prsty ve vlasech sebou prudce škubly a Severusovy rty vydechly:
„Přestaň…“
Harry se v duchu usmál a přešel níž, políbil krátké, pevné chloupky na podbřišku, pak svaly a Severusova bedra. Cítil, jak ho muž drží čím dál pevněji, když se přiblížil k penisu trčícímu z temných chloupků. Merline, vypadal tak úžasně. Jak by mu mohl odolat? Dráždil ho, vyzíval ho, aby se ho dotknul, aby ho ochutnal. Harry přesunul hlavu na stranu a políbil místo vedle kořenu tvrdého penisu. Do nosu ho udeřila mužova ostrá vůně touhy. Vysunul jazyk a začal ho přesouvat po celé délce penisu naběhlého krví a pulzujícího touhou, ale když se dostal ke špičce a objal ji rty, mezi Severusovými pootevřenými rty unikl chraptivý sten:
„To stačí!“
Harry pustil z úst horkou, slanou špičku a podíval se do mužovy tváře. Severus měl zavřené oči a těžce dýchal. Zjevně byl teď ve stavu, kdy by nevydržel příliš mnoho…
Harry pokračoval dál. Políbil stehna, a cítil, jak se pod jeho rty chvějí, políbil dlouhou jizvu, kolena pokrytá jemnými chloupky, až k chodidlům. Kůže na nich byla hrubá a tvrdá, ale Harry políbil i ji. Patřila Severusovi a byla přesně taková, jaká měla být. Dokonalá.
„Posuň se… chci… záda…“ Zašeptal mezi jedním a druhým polibkem. Severus mu věnoval zamlžený pohled, po čemž se přetočil na bok a Harry poprvé uviděl jeho záda. Pokrývaly je tři dlouhé jizvy, které se různě křižovaly. Jemně přejel prstem po jedné z nich, přejel přes vystouplou lopatku a dosáhl až ke kostrči, a pak se naklonil a začal je líbat. Nevěděl, odkud pocházely, mohl si jedině domýšlet, ale byly Severusovou částí. Byly pěkné.
Jeho rty putovaly po znetvořené kůži a snažily se dotknout každého jejího kousku, a když od ní odtrhl ústa, uslyšel hvizd vypuštěného dechu, jako by ho do této chvíle Severus zadržoval. Přejel rty po linii boku a hladil ho polibky, od beder, nahoru, až do podpaží, a když si uvědomil, že se nalezl na tom místě, nemohl odolat. Bylo to neuvěřitelné. Jemným dotykem dokázal toho muže přivést k tak silné reakci… Musel to znovu vidět! Přesunul nehty po citlivém místě a s fascinací sledoval, jak se Severus napnul a zachvěl! A Harry uslyšel sten potěšení:
„Aaaaa…“
Och, bylo to tak úžasné! Chtěl to slyšet ještě jednou! Pomalu přesunul nehty po kůži. Štíhlé tělo se pod ním napjalo tak intenzivně, jako ho zasáhl blesk a ze Snapeových úst se vydral další hlasitý sten, a než to mohl Harry udělat po třetí, byl odtlačen a přišpendlen do matrace, Severus ležel na něm, a divoce a rozvášněně se na něj díval.
„Ještě jsem neskon…“ Začal Harry, ale zbytek už zmizel v Severusových ústech.
Och, bože! Ano, to bylo nejlepší! Absolutně nejlepší! Ten horký, kluzký jazyk a jemné dotyky rtů. Jejich nosy se navzájem dotýkaly. Malý a jednoduchý, patřil Harrymu a dlouhý, ostrý, připomínající zobák dravého ptáka, patřil Severusovi. Dvě nahá těla, přitisknutá k sobě tak silně, že mezi sebou neměli ani milimetr. A… zvuk padajících lahviček?
Harry na zlomek vteřiny otevřel oči, aby spatřil, co se děje. Severus natahoval ruku k bokem stojícímu nočnímu stolku a evidentně něco hledal.
Och…
Harry znovu zavřel oči, poddal se tomu polibku a ovinul nohy a ruce kolem muže. Věděl, co Severus hledal a jen ta myšlenka stačila, aby se jeho penis opět zajímal o situaci, a znovu byl tak neuvěřitelně tvrdý.
Harry uslyšel odzátkovávání lahvičky a po chvíli se Severus, aniž by přerušil polibek, drobně nadzvedl, vsunul ruku mezi jejich těla a pečlivě namazal svou erekci. Harry se třásl netrpělivostí, jemně nadzvedl boky, a ještě pevně objal nohama mužova záda a… zasténal do jeho úst, když ucítil, jak do něj vstupuje jedním, pomalým přírazem. Severusův penis byl tak horký, že mu připomínal rozpálenou železnou tyč. Pulzoval v jeho nitru, protahoval se přes těsný tunel jeho svalů, topil se v něm, a vyplňoval ho tekutým štěstím. A Harry chtěl víc. Ještě víc Severuse. V sobě.
Vpletl vlastní jazyk se Severusovým jazykem a začal ho sát. Muž se naklonil a… ne, ležel na něm, podpíral se na loktech a jednou rukou hladil Harryho po vlasech, a druhou se vsunul mezi ně, vzal Harryho ruku ze svého krku, chytil ji za dlaň, položil ji na postel a pevně s ní spletl prsty. Na chvíli přerušil polibek a zašeptal přímo do Harryho oteklých rtů:
„Jsi jen můj. A ostatní ať jdou k čertu.“
Ve stejném okamžiku se neznatelně odtáhl a vstoupil do něj pomalým, hlubokým přírazem, jako by po této chvíli toužil tak dlouho, že ji chtěl co nejvíce prodloužit, vychutnat si ji, mučil je oba nejpříjemnějším způsobem. Severus hrdelně zasténal při každém přírazu, tisknul zuby Harryho ret, zatím co Harry lapal po vzduchu a pomalu se topil v Severusových ústech.
A mezi všemi těmi steny, mumláním, polibky, přírazy a vzdechy, se v Harryho zamlženém, opojeném mozku objevila myšlenka. Že si nikdy on a Severus… nebyli tak blízko, jako byli teď. Spojeni tělem, ústy, chutí, vůní… byli jednotní. Harry to cítil v každém přírazu, v každé explozi potěšení vybuchující v jeho bedrech, v každém pohlazení jazyka, v každém Severusově výdechu, v každém pohlazení ve vlasech, v každém stisku dlaně, když musel Severus na chvíli zastavit, aby zchladl, protože toužil být v Harrym co nejdéle… ale nakonec to nedokázal vydržet. A přirážel do něj znovu, čím dál rychleji, hladověji a Harryho penis se otíral o chloupky na jeho břichu a pulzoval, tak moc pulzoval… Každý úder byl jako dotyk elektrického biče a ta horká ústa… byla všude, kousala jeho rty, sála jazyk, laskala tváře, patro, hladila zuby a ochutnávala bylinky a sladkost… nahá kůže se otírala o jeho kůži, tak blízko, tak velmi, velmi blízko... a cítil rychlý tlukot srdce, přímo naproti svému srdci, bilo čím dál rychleji a rychleji a rychleji a… ano, oh bože, ano, ano, ano!
Dvě tlumená zasténání se ozvala z navzájem propojených úst. Dvě zpocená těla se napjala, uvízla v sobě a zaklesla se v objetí tak silném, jako by tak toužily zůstat navždy. A chvěly se. Chvěly se tak dlouho, dokud se v jejich napjatých varlatech nezůstalo už nic, co by mohly dát, a vlny plamenného orgasmu neodplynuly a nenechaly po sobě jen ticho, vyplněné jedině dvěma mělkými dechy, ovívající navzájem své rty horkým vzduchem.
Harry s obtížemi otevřel oči. Všechno okolo se točilo závratnou rychlostí, takže měl potíže se zaostřením, ale naplňovalo ho takové… štěstí! Kroutilo se mu v žilách, pulzovalo ve vyčerpaných svalech, šumělo v uších, protékalo nervovým systémem.
Severusovi oči se také otevřely. Byly ještě stále lehce zamlžené, jako by muž ještě úplně nepřišel k sobě, ale Harry v nich viděl tu stejnou teplou záři, tentokrát ještě silnější. Podíval se do té hluboké nekončící černi a věděl, že ještě nikdy, nikdy… necítil něco takového. Něco tak… neuvěřitelně… návykového. Pohlcujícího. Božského. Nádherného.
„Miluju tě,“ zašeptal tiše. Severusovi oči se najednou rozšířily a potemněly.
Oh, bože, řekl mu to! Opravdu mu to řekl! Nechtěl, ale… bylo to silnější. Tak silné, až téměř ochromující.
„Tak moc tě miluju, Severusi…“ Nemohl to zastavit. Slova plynula sama.
S šíleně bijícím srdcem se díval na muže, čekal na nějakou reakci a pak… nevěřil tomu… spatřil na jeho tváři smutek. Nemohl se mýlit. Byl příliš jasný. Příliš šokující. Severusova tvář posmutněla.
Harry neměl ponětí, co si o tom myslet. Neočekával takovou reakci… Vlastně sám nevěděl, co očekávat… protože to vyřkl tak náhle, že neměl ani čas přemýšlet nad pravděpodobnou mužovou reakcí, ale tohle… to bylo přinejmenším… divné.
Severus zavřel oči a olízl si rty. Vypadal, jako by se pokoušel ovládnout. A zřejmě se mu to povedlo, protože když potom otevřel oči, po smutku už nebylo stopy. Zvedl ruku, uvolnil jejich spletené dlaně a jemně odhrnul z Harryho čela zpocené pramínky, a Harry se nedokázal zbavit dojmu, že to gesto… že cosi znamenalo. Než se nad tím však stačil zamyslet, Severus se přetočil na bok a položil se na záda.
Harry zadržel dech. Možná to neměl říkat… Možná že… to bylo brzy. Příliš brzy. Příliš… sakra!
Ale náhle pocítil, jak se mu pod záda zasunula paže. Severus ho objal, přitáhl ho k sobě, a Harry s úlevou vypustil vzduch. Muž mu sundal brýle z nosu a odložil je na noční stolek. Harry se přetočil na bok a položil se na Severusovo rameno, tulíc tvář do prohlubně jeho šíje a obejmul ho rukou v pase. Slyšel jeho dech a pomalu uklidňující se tlukot srdce.
„Dipsas,“ pověděl náhle Snape a přerušil sametové ticho. Harry zamrkal, zvedl hlavu a překvapeně se podíval na muže.
„Co?“
„Dipsas. Heslo do mých komnat,“ dodal Severus a díval se na strop. „Abys mohl kdykoliv přijít, i když tam nebudu. Kdysi jsi o něj prosil.“
Harryho ústa se roztáhla do širokého úsměvu.
„Děkuji,“ zašeptal a ani nevěděl, jak vyjádřit to, co mu planulo v srdci. „Já... chci říct… děkuji.“
„Možná, že tu příštích pár dní nebudu,“ pokračoval muž, aniž by se na Harryho podíval. „Proto bych chtěl, abys mohl kdykoliv přijít. Zvláště tehdy, když pocítíš potřebu, řekněme, zajít do Oddělení s omezeným přístupem.“
Harry tu poznámku ignoroval. Dokud měl Severuse, Zakázaná sekce ho vůbec nezajímala.
„Proč tu nebudeš?“ Zeptal se a kreslil prstem kroužky na Severusově bledém těle.
„Musím udělat několik věcí,“ odpověděl muž a Harry z jeho tónu vyčetl, že víc z něho nevytáhne.
„Takže nepůjdeme do Prasinek?“ Zeptal se. Severus sevřel ústa, a Harry si všiml, jak přes jeho tvář přeběhl stín, ačkoliv to trvalo velmi krátce a zaniklo to tak rychle, jako se to objevilo.
„Odložíme to na… někdy jindy. Teď o tom nepřemýšlej,“ odpověděl Severus a Harry v jeho slovech slyšel jakousi hořkost.
„Všechno v pořádku?“ Zeptal se a díval se na muže se znepokojením. Severus otočil hlavu a podíval se na něho.
„Vše vynikající,“ odpověděl, i když v jeho hlase dál slyšel něco divného. „Jsem prostě jen unavený.“
„Och.“ Harry pomalu položil hlavu zpátky na Severusovo rameno. „V tom případě… můžeme jít spát. Chci jen, abys věděl, že to… že já… že to bylo úžasné a… dal jsi mi tolik štěstí a… byl to ten nejkrásnější večer v mém životě a… děkuju.“ Kousl se do rtu. Nechtěl blábolit, ale nedokázal se zastavit. Byl tak šťastný, že to ze sebe musel dostat.
Severus se pohnul a v odpovědi přitiskl ústa k Harryho čelu, skládajíc na něj neuvěřitelně dlouhý a jemný polibek. Potom se odtáhl, přitáhl ho k sobě ještě blíže a zavřel oči. Harry vtulil tvář do jeho šíje a rovněž zavřel oči.
„Dobrou noc, Severusi,“ zašeptal tiše. „A omlouvám se, že jsem vylil ten čaj.“
Ucítil, jak se Severusova ruka na jeho zádech zaťala.
„Na tom nezáleží. Dobrou noc.“
Harry si povzdechl a ještě pevněji se k muži přitulil. Severusova kůže voněla potem smíchaným s bylinami a čímsi sladkým. Skořicí. Slyšel nad sebou klidný dech. Cítil ho každou buňkou těla, tak blízko, tak velmi, velmi blízko…
Nakonec to udělal. Nakonec udělal to, co se zdálo téměř nemožné… Dobil Severusovo srdce.
Byla to dlouhá, těžká a nerovná cesta. Tolikrát se chtěl otočit a na poslední chvíli to neudělal, a teď byl vděčný, že vytrval. Nezměnil by nic, žádné rozhodnutí, které udělal, žádný výběr, i když se na začátku zdál nevhodný, protože ho dovedly až sem. Do této chvíle. Nejkrásnější chvíle jeho života. Chvíle, ve které se všechno, po čem toužil, o čem snil a co mu chybělo… nakonec patřilo jemu. Jen jemu!
I když to chtěl vzdát… i když ho všechny znamení na nebi i na zemi vyzývaly k útěku… vždy v hloubi srdce věděl, že uspěje. Protože to viděl v každém dalším Severusově pohledu. Viděl, že k němu není lhostejný, a že ta stěna, kterou kolem sebe muž měl… že ta stěna, je čím dál slabší. Pamatoval si všechny pocity, které mu Snape ukázal… byly příliš skutečné, aby je předstíral. Pamatoval si všechny drobnosti, rozhovory, úsměvy, které ho přesvědčily, že se čím dál víc přibližuje, že možná za dalším rohem…
A navzdory skutečnosti, že musel vydržet mnoho úderů, vydržet mnoho pádů, se teď po čase zdálo, že to za to stálo. Protože dnes v noci Severus… se mu celý oddal. Úplně se mu odhalil. Jako kdyby se proti tomu snažil bojovat, ale když se ta stěna zhroutila… to, co bylo na druhé straně, to co na něho čekalo, uvězněné a kontrolované, to všechno, co mu Severus nikdy nechtěl dát, bylo propuštěno a bylo to jako vodopád. A Harry prostě nemohl uvěřit, že ještě před půl rokem ho Severus nemohl ani obejmout. Zdálo se mu, že od té doby minuli celé staletí. Celé tisíciletí mezi tím krutým, nemilosrdným Mistrem Lektvarů a… tím něžným, smyslným mužem.
Severusův dech se stal hlubší a rovnoměrný.
Harry opatrně zvedl hlavu a pohlédl na jeho uvolněnou tvář.
Lapil jsem tě. A už nikdy tě nepustím.
Položil hlavu zpátky, zavřel oči a přitiskl rty k Severusově šíji v místě, kde pulzovala krev. Cítil její teplo. A věděl, že patřila jemu. Že teď všechno v tom chladném muži patřilo jemu.
Nemýlil se. Byl to ten nejúžasnější den jeho života.
Když odplouval do země snů, v jeho hlavě kroužila jen jedna myšlenka…
Získal svou největší touhu. Získal své Desiderium Intimum.