Skrytý pod neviditelným pláštěm tiše procházel bradavickými chodbami a mířil ke sklepení. Hlavou mu vířilo mnoho vzpomínek a myšlenek.
Ve čtvrtek, když psali s přáteli v knihovně eseje do dějin čar a kouzel a do lektvarů, objevila Hermiona velkou, zaprášenou knihu, ze které se vyklubala školní kronika se seznamem všech studentů, kteří školu v uplynulých stoletích navštěvovali. Mohli si prohlédnout fotky mladého Toma Riddlea, Luciuse Malfoye, Ronových a Harryho rodičů. Dokonce i Brumbála a McGonagallové z doby, kdy byli teenagery. Ron si při pohledu na fotku své ředitelky koleje nemohl pomoci a dokonce obdivně zapískal. "Byla to pěkná kočka!" Hermiona ho za to sjela povýšeným, vražedným pohledem. Ale pro Harryho byly nejzajímavější fotky mladého Snapea, na které Ron bez váhání vychrlil proud zlomyslných poznámek a urážek. Harry si ho pamatoval z myslánky, ale možnost prohlédnout si ho znovu a pořádně znamenala, že zcela zapomněl na učení a zjistil, že přes mastnotu neupravených vlasů, které mu padaly přes oči - doopravdy byly i tehdy mastné, pomyslel si, nebo tak alespoň vypadaly - a přes rozmrzelý výraz, byl Severus velmi pohledný mladý muž. Oči mu zářily zvláštním záhadným jasem a posměšný úšklebek měl všem sdělovat: "Všechny vás nesnáším."
Harry se usmál. Severus byl pravděpodobně vždycky takový… Ale co ho nejvíce zaujalo, bylo datum narození. Překvapeně si uvědomil, že Snape bude mít za dva týdny narozeniny, bude mu třicet sedm.
Srce se mu rozbušilo, když ho najednou zasáhl obrovský věkový rozdíl. Nikdy předtím o tom neuvažoval, vůbec nic to pro něj neznamenalo. Ale v tu chvíli ho vědomí, že je jeho milenec starší o dvacet jedna let, přinutilo pozastavit se nad tím. S pocitem zasmušilosti, zahanbení a… vzrušení. Severus byl zkušený, dospělý muž a Harry… byl jenom puberťák před branami dospělosti. A navíc byl Severus jeho učitel. Ale necítil se kvůli tomu divně. Ne, to jenom přiživovalo jeho touhu. Dělal něco zakázaného a bylo to… vzrušující.
Ale to nebylo to nejdůležitější. Harry často uvažoval, co ho k mistrovi lektvarů tak přitahovalo. Několikrát mu přišlo, že objevil pravdu, ale později to jeho city opět popřely a po tom všem stále ještě nevěděl, proč na něj nedokáže přestat myslet. Severus byl chladná osoba bez citů, neoblomná, silná, záhadná a nepředvídatelná. Nemyslel si o Harrym to samé, co zbytek kouzelnického světa; nehleděl na něj jako na hrdinu, nezveličoval ho ani mu nepodlézal. A přesto to vypadalo, že mu rozumí. Moc spolu nemluvili, ale Harry věřil, že by mu mohl říct cokoli - o svých slabostech, obavách. A Severus by to pochopil. A na rozdíl od ostatních by ho nepoplácal po zádech a nepronesl ta prázdná, bezvýznamná slova "Všechno bude v pořádku, neboj se." Poslal by ho ke všem čertům, možná by k tomu měl i nějaký svůj typicky zlomyslný, sarkastický komentář, nebo by na něj štěkl, ať se přestane litovat a konečně dospěje, ale… rozuměl by mu.
Navíc, Severus byl… byl… Harry nevěděl, jak to popsat. Ten muž mu unikal, odstrkoval ho a vyklouzával mu. Něco mu dával, a když si to Harry začal užívat, bral si to zpět. A Harry, vyhladovělý a nenasytný, ho následoval, aby to získal zpět. Jako žíznivý člověk na poušti, kterému někdo nabídl sklenici křišťálově čisté vody a po jednom doušku mu ji vzal. Jako dítě přitahované cukrovinkou, které zakusí sladkost a chce víc, a tak následuje toho, kdo mu ji dal v naději, že ji bude moci ochutnat zvonu a možná ji jednoho dne nakonec získá celou. A pak bude šťastné.
Ale teď, aby získalo cukrovinku, se dítě začalo bouřit, začalo si klást podmínky, bojovat, odmlouvat, protože zjistilo, že cukrovinka patří jemu… a má na ni právo.
Takže dnes nehodlal ustoupit. Byl naplněný sebejistotou. Jestli se Snape nepoučil z minulé lekce, nezaváhá a zopakuje ji.
Usmál se, potěšen vlastním plánem.
Když dorazil ke dveřím, zaklepal a dveře se před ním otevřely a vpustily ho do soukromých komnat mistra lektvarů. Místnost se topila v tichu, osvětlená pouze několika svíčkami a plápolavým jasem ohně. Snape seděl ve svém oblíbeném křesle a čekal na něj. Na stole před ním stálo několik lahví, a když Harry přišel blíž, mohl si přečíst: whisky, gin, rum, Martini.
Obočí mu vyletělo k vlasům. "Chceš mě opít, Severusi?" zeptal se pobaveně. "A pak si se mnou dělat, co se ti zlíbí?"
"Oba dobře víme, že k tomu bych alkohol nepotřeboval," odpověděl muž klidně a upřeně na Harryho zíral. Harry, přes všechnu snahu, nedokázal zabránit tomu, aby mu zčervenaly tváře. V duchu však zaklel. Ne, on bude tím, kdo dnes zvítězí!
Odhodil stranou svůj neviditelný plášť s rozhodnutím, že pokud teď nedostane, co chce, odejde. Věděl, že to ohrozí příjemný večer strávený ve dvou, a že toho bude sakra litovat, ale nemohl se teď zlomit a ustoupit. Protože v tom případě by nikdy nedostal to, o co usiluje, po čem touží. Věděl, že existuje mnoho věcí, které s ním Snape nemůže sdílet, ale ta, kterou chtěl nyní, mu mohla být poskytnuta a on se ji rozhodl dostat dnes.
S nevinným výrazem došel ke Snapeovi, objal ho kolem krku a bokem se mu usadil na klín. Poznal, že Snape zadržel dech, a cítil ho na chvilku ztuhnout jako prkno, ale nezmínil se o tom. Viděl v jeho obličeji podráždění, ale rozhodl se mu nevěnovat pozornost.
Přitulil se k mužově klíční kosti a povzdechl si: "Chyběl jsi mi, Severusi."
Věděl, že na to nedostane žádnou odpověď, takže po chvíli ticha, kdy jedinými zvuky v místnosti bylo praskání ohně a jejich dýchání, zašeptal: "Mohl bys mě obejmout?"
Ztuhl, srdce mu divoce bušilo a čekal na reakci nebo odpověď. O chvíli později se dostavilo to druhé. "Přišel jste si sem ze mě dělat legraci?" Jasně rozpoznatelný sarkasmus ho přiměl těžce si povzdechnout, ale zkusil to ještě jednou. Přitiskl se k muži ještě víc a zopakoval svůj požadavek: "Obejmi mě, Severusi."
Tentokrát dostal odpověď trochu rychleji. "Co to s tebou je, Pottere?" zavrčel muž.
Harrymu se rozbušilo srdce. Začal být vzteklý. Poslední pokus. Nechtěl odejít, toužil tu s ním zůstat, ale nemůže to tak nechat pokračovat.
Odtrhl se od Snapea, s přimhouřenýma očima se mu podíval přímo do očí a pevným hlasem řekl: "Chci, abys mě objal."
V tváři mistra lektvarů se objevila zlost. "Přestaň s tím, Pottere! Okamžitě s tím nesmyslem přestaň!" zasyčel.
Harry cítil, že prohrál. Opět ho zaplavil pocit beznaděje. Podaří se mu někdy získat to, po čem touží? Začínal ztrácet víru, ale ani to nemohlo změnit jeho rozhodnutí. Musí udělat to, co si naplánoval. Snape zřejmě potřebuje další lekci…
Zahleděl se do klína a smutně zavrtěl hlavou, neschopný skrýt žal ve svém hlase. "Musím jít. Mám hodně učení…" pronesl tiše.
Chtěl slézt z mužova klína. Vrátí se do své ložnice a bude proklínat Snapea, sebe, své rozhodnutí a tvrdohlavost mistra lektvarů. Stráví večer osamocený s představou, jak úžasné by to bylo, kdyby nechtěl dosáhnout nemožného a přinutit Snapea, aby ho objal.
A pak ucítil, jak se kolem něj pevně ovinuly paže, přitáhly ho zpět a přitiskly k tělu v černém.
Překvapení bylo rychle vystřídáno obrovskou radostí a úlevou. Usmál se, přitiskl tvář ke Snapeově krku a hluboce si povzdechl. Severus ho doopravdy objal! Bylo to… neuvěřitelné! Ještě včera to mohlo vypadat nemožně, ale dnes si to dokázal vybojovat!
Schoulený v Severusově náruči uvažoval, co dalšího by byl schopný získat, kdyby byl umíněnější. Bylo možné, že možná, postupem času… vše. Najednou se cítil silný a sebevědomý a před očima se mu objevila záplava příležitostí. Byl to malý krůček a byla před ním ještě dlouhá cesta, ale stálo to za to! Možná že každý další krok bude větší a větší… A nakonec dosáhne svého cíle… Severusova srdce.
Opět si povzdechl, když ho Snapeovy paže pustily a mohl se narovnat. Mužův výraz se dal popsat jen jedním slovem - rozzlobený. Ale Harry přesto nedokázal zastavit vítězný usměv.
"Severusi, ty jsi mě objal," řekl s předstíraným překvapením. Sledoval, jak se mužův výraz změnil a v očích mu problikla touha vraždit. "Jestli se chystáš brečet, Pottere, neručím za sebe," zasyčel, jak se pokoušel zachránit si tvář. Tvář, která právě teď připomínala bouřkový mrak.
Harry si stěží zabránil v hihňání.
"Takže teď, slezeš konečně ze mě a sedneš si do křesla?" zavrčel Snape a probodával Nebelvíra příkrým pohledem.
Harry slezl z mužova klína a uvolněně se zabořil do křesla. Pokoušel se nedát na sobě znát uspokojení. Nechtěl Severuse naštvat, chtěl s ním strávit příjemný večer.
"Co chceš k pití?" zeptal se Snape, otevřel si whiskey a nalil si skleničku jantarové tekutiny.
"Ehm…" zamumlal Harry a rozpačitě se podíval na láhve. Nikdy nic takového nezkoušel a máslový ležák mohl být sotva považován za alkohol. "Něco mi vyber," řekl, zahanbený svou nezkušeností. Snape na něj pohrdavě pohlédl, ale zdržel se komentářů. Zvolil Martini a nalil průhledný perleťový alkohol do Harryho sklenky. Nebelvír si vzal nápoj do ruky, chvíli si ho zvědavě prohlížel, a pak ho ochutnal. Byl sladký, s nepatrným hořkým podtónem. Tělem se mu rozlilo teplo, bylo mu horko a zrudly mu tváře. Navyklý pít máslový ležák rychle, vyprázdnil najednou celou sklenku a lesknoucíma se očima se podíval na Snapea, tváře zrudlé.
"Je to dobréééé," prohlásil zasněným hlasem.
Snape si rychle přiložil sklenici k ústům, jako by se pokoušel zabránit výbuchu smíchu. Neprotestoval, když si Harry nalil další dávku, dál klidně upíjel svou whiskey a sledoval jeho počínání.
Harry se cítil čím dál uvolněnější. Vypadalo to, že žár rozlévající se dolů krkem a rozšiřující se do celého těla, odplavuje všechny jeho problémy, jeho strach a jeho rozpaky. Měl pocit, že dokáže cokoli, dokonce i něco úplně nemožného! Podíval se na svou druhou, poloprázdnou sklenku a usmál se. Připomněla mu lektvar, který před nedávnem vařili.
"Je to něco jako Felix Felicis?" zeptal se zvědavě a díval se na láhev stojící před ním na stole. "Mám pocit, jako bych měl mnohem lepší náladu."
"Ne," odpověděl Snape tiše, "tohle je mnohem lepší a mnohem efektivnější než Felix Felicis."
"Přál bych si, abych mohl mít láhev v ložnici," zasmál se Harry. "Upíjel bych každý večer."
"A jaké problémy tě v noci otravují, Pottere?" zeptal se Snape s jiskřičkami v očích.
"Ach, těch je, ale nemůžu ti to říct, protože jsou až příliš osobní," řekl Nebelvír a nalil si třetí skleničku. Snape klidně sledoval jeho postup, ale černé oči mu zářily stále víc.
"Rád bych o tobě něco věděl, Severusi," řekl Harry, opřel se v křesle a zabodl do muže horečnatý pohled. "Jenom šukáme. Nemůžeme si alespoň jednou promluvit?"
Snapeovi vylétlo obočí vzhůru. Když to Harry uviděl, chvíli se mračil a prohlížel si svoji sklenici. Proč to řekl? Dal mu Snape zase něco do pití? Než měl muž čas odpovědět, Harry vyhrkl: "Chci říct… nemyslel jsem, že by se mi to nelíbilo, ale někdy tě prostě chci znát lépe. Nic o tobě nevím. Řekni mi o sobě něco," opakoval se Harry, překvapený přívalem svých slov. Vždy byl celkem zdrženlivý, ale teď měl pocit, jako by mu někdo rozvázal jazyk a myšlenky, které ho sužovaly, mu bez jeho vědomí začaly splývat ze rtů a on je nedokázal zastavit!
"A co bys o mně rád věděl, Pottere?" odvětil Snape trpělivě a upil malý doušek své whiskey.
"No… třeba jaký jsi byl, když si byl mladší? Včera jsem viděl tvou fotku z doby, kdy jsi chodil do školy. Byl jsi doopravdy takový slídící, sarkastický bastard, jak si všichni myslí?"
Snape povytáhl obočí. "'Všichni', to znamená tvůj otec a jeho banda?"
Harry zaváhal. "A to… nejsou všichni?" zeptal se nejistě. Při pohledu na Severusův výraz mu došlo, že tohle téma je příliš ožehavé, ale nevěděl, jak se z něho vymotat.
"Jestli se chystáš znovu idealizovat si svého ubohého otce, Pottere, tak nemáme o čem mluvit," zavrčel muž hrozivě.
Harry od toho tématu rychle upustil, nechtěl totiž skončit hádkou.
"Učíš tu rád?" zeptal se bezstarostným tónem, kterým se mistra lektvarů snažil trochu uklidnit.
Snape ho vraždil pohledem, ale odpověděl: "Bylo by to ještě lepší, kdyby studenti měli mozky."
"To je proto, že se k nám chováš tak…" chtěl Harry odpálit potlouk, jak se v Nebelvíru říkalo, ale něco ve Snapeově výrazu ho přinutilo upustit i od tohoto předmětu. "To je… co děláš ve svém volném čase? Když nemusíš kontrolovat domácí úkoly nebo vymýšlet ty nejsložitější neohlášené testy?" Nemohl si pomoc.
Snape ho počastoval hrozivým pohledem. "Nemám volný čas, Pottere. A když se stane, že nejsem zaneprázdněný, tak mě obtěžuje velice rozčilující a neodbytný teenager."
Něco v Harrym vzkypělo. "Jestli se mnou nechceš mluvit, tak můžu jít," vyštěkl a vyskočil z křesla. V tu chvíli se mu zamotala hlava, zakymácel se a spadl zpět. Znovu se zadíval na skleničku v ruce. Bylo to to pití, co mu nedovolovalo normálně se pohybovat?
"Jestli jsi skončil s tím představením, mohli bychom se přesunout k něčemu důležitějšímu?" zeptal se Snape odměřeně.
"Neskončil," zaprotestoval Harry. Uvažoval o možných otázkách. Musí najít něco bezpečného. Podíval se na Snapea hledícího na něj zpoza své whiskey a zeptat se: "Je černá tvá oblíbená barva?"
Při pohledu na mužův obličej si okamžitě uvědomil, jak směšně to znělo, a ztichl. Ale na co se měl zeptat? Kdykoli se z něj pokusil vytáhnout nějakou odpověď, okamžitě litoval, že vůbec promluvil. A fakt, že ten člověk nejevil nejmenší ochotu spolupracovat, také nepomáhal.
"No, tak na co jiného se tě mám ptát?" vyprskl nakonec rozčileně.
"Nejlepší variantou by bylo na nic," odpověděl Snape tiše a v očích mu jiskřilo. "Čím míň o mně víš, tím líp."
"Ach, zapomněl jsem. Protože ty vlastně miluješ tu svoji záhadnost," odsekl Nebelvír, než se stihl kousnout do jazyka.
Ve Snapeových očích se zablesklo hněvem. Harry rychle dopil třetí skleničku a natáhl se pro láhev.
"Skonči s těmi nesmyslnými idiotskými otázkami," zavrčel Snape.
Harry se na něj sveřepě podíval a vzal si čtvrtou skleničku. "Nejsou nesem… nes… víš, co myslím! Potřebuji o tobě něco vědět, když chceme být pár."
Snapeovo obočí se téměř dotklo jeho vlasů. "Pár?" zeptal se překvapeně. "O čem to mluvíš, Pottere. My nejsme a nikdy nebudeme pár. Žádné "my" neexistuje. Jsem jenom já a nadržený, hormony ovládaný teenager, který za mnou běhá jak pes."
Harry zamrkal. To bylo příliš! Doutnák byl zapálen a k výbuchu chybělo jenom několik málo věcí.
"To je všechno tvoje chyba," prskal. "To tys mě přinutil vypít ten lektvar! Kvůli němu to všechno začalo!"
"Kdybych věděl, jak to skončí, nikdy bych to neudělal," odsekl Snape.
Exploze. Mocná exploze, která uvolnila všechnu frustraci nashromážděnou uvnitř Harryho.
"Ach! Ty toho lituješ?! No, tak teď už je pozdě! Možná, že pro tebe je to jenom hra, ale pro mě je to agónie! Ty ses nemusel schovávat před celou školou, trávit dny v posteli zabalený do neviditelného pláště, aby na tebe nikdo nezaútočil! Tys nemusel poslouchat odporné, zlomyslné komentáře o své osobě nebo vidět sprosté obrázky na každém možném povrchu ve společenské místnosti! Nemusel ses stydět, odpírat si věci nebo utíkat! Nebyl jsi ani zničený, ani vyděšený, když sis uvědomil, že je to všechno pravda, když jsi o mně snil a masturboval s myšlenkou na mě! Ne, jsem si jistý, že ne! Nesnil jsi o mém doteku, o mých očích, celou dobu jsi o mně nepřemýšlel. S vědomím, že se mě pravděpodobně nikdy nedotkneš, neucítíš mě, že mě nikdy nebudeš mít. A pak jsi tak náhle nedostal vše, o čem jsi snil, a tak náhle a bolestivě jsi o to nepřišel, když sis uvědomil, že pro mě nic neznamenáš! A pravděpodobně bys nikdy… Ne, ničím z toho sis neprošel! Nevíš, jaké to je…" hlas se mu zlomil. Na uklidněnou upil několik doušků ze své skleničky. Zalétl pohledem ke Snapeovi. Očekával, že uvidí posměch, ale nic takového se nestalo. Výraz mistra lektvarů byl vážný, možná dokonce trochu… otřesený. "No, proč se nesměješ?" zeptal se hořce. "Jen do toho. Vydržel jsem tolik věcí, že to už nebude takový rozdíl."
"Nic takového nemám v plánu," odvětil muž klidným, kontrolovaným hlasem. Vypadal, jako by o něčem uvažoval, a po dlouhé minutě ticha se zeptal: "To je to, co ti v noci nedá spát? Nebo je ještě něco jiného?"
Alkohol obíhající v těle mu pomohl uklidnit se. Nečekal, že v tom Snape bude chtít pokračovat, ale na druhou stranu byl rád. Ulevilo se mu, když vyložil všechny karty na stůl, ale byla to pravá Pandořina skříňka, která neměla být otevřena. Možná jednoho dne, kdy by byl schopen myslet jasně… Pro tuto chvíli se zdálo, jako by byl každým douškem víc a víc opilý. Hlava se mu točila i přes fakt, že nevstával. Svět, společně se Snapem se kolem něj točil. Harry několikrát zamrkal, sundal si brýle a promnul si oči.
"Na co ses mě ptal?" zeptal se, když si znovu nasadil brýle a s podezřením se zadíval na svou skleničku.
"Ach ano," zamumlal Harry. "Bylo to hrozné."
"Co bylo tak hrozné?" zeptal se muž naléhavě.
Harry mávl rukou.
"Ten sen o krvi a Smrtijedech." Zamračil se, když si vybavil detaily. Měl pocit, jako by se mu to zdálo před několika stoletími. "A byl v něm i Voldemort. Všichni stáli kolem mě, smáli se mi, a já byl nahý a všude byla krev. Zaplavovala mě, nemohl jsem dýchat. Voldemort říkal něco o… slavnosti? Alespoň myslím. Bál jsem se, nemohl jsem nic dělat. Chtěl jsem tě zavolat pomocí kamene, ale neměl jsem ho. Vzali mi ho společně s oblečením. A pak jsem slyšel… tvůj hlas. Řekl jsi…" Harry zaváhal a podíval se na Snapea. Byl překvapený, že se Snape předklonil a zíral na něj s takovým zaujetím, jako by Harryho sen byl tou nejzajímavější věcí na světě.
"Co jsem řekl?" zeptal se napjatě a jeho oči Harryho téměř probodávaly.
"Řekl jsi… že tentokrát mě nikdo nezachrání," dokončil Harry, trochu překvapený chováním Severuse, který po těch slovech zbledl. V očích mu probleskl… strach.
"Co se stalo?" zeptal se Nebelvír váhavě.
Muž odvrátil hlavu a zadíval se do ohně. "Měl jsi někdy podobné sny?" zeptal se místo odpovědi.
"Ne, jen tenhle. Každopádně… nemusíš se o mě bát, Severusi. Byl to jenom sen," řekl lehce, jako by zapomněl na své vlastní zděšení. Avšak teď mu všechny jeho obavy a problémy připadaly vzdálené a nicotné. Nechtěl se s nimi zatěžovat. Byl tady se Snapem. Přesněji řečeno pil tu alkohol se Snapem, příjemně si s ním povídal a všechno bylo v pořádku. Podíval se na svou prázdnou sklenku, a pak na tu Severusovu, naplněnou až po okraj. Uvažoval, jak jeho pití chutná. Kymácivě se zvedl ze židle a natáhl se pro láhev whiskey. Naneštěstí alkohol v jeho těle to znemožnil. Když se zvedl, hlava se mu zatočila takovým způsobem, že jeho ruka láhev minula, on se zakymácel a spadl na konferenční stolek. Při tom vše převrhl a nakonec skončil zadkem na podlaze. Otřásl se, zmatený, protože právě v tu chvíli uslyšel Severusovo naštvané zavrčení: "Vidím, že nemáš talent na pití, stejně tak jako nemáš talent na nic jiného, než rozsévání chaosu a zkázy."
Slyšel, jak Snape kouzlem narovnal všechny láhve a očistil si oblečení. Po kolenou dolezl ke křeslu a vyšplhal se na něj. Všechno mu přišlo zábavné. Se smíchem se podíval na rozzuřeného Snapea a vyhrkl: "To tys mi dal alkohol, takže je to tvoje vina. Navíc, mám spoustu skrytých talentů, o kterých nevíš." V očích mu hrály jiskřičky.
"Ano, talent porušovat pravidla, odmlouvat, strkat nos do cizích záležitostí, pokládat stupidní otázky, využívat ostatní…" začal Snape kousavě vyjmenovávat a Harry cítil, jak v něm s každým slovem stoupá vztek.
"Přestaň," přerušil ho. "Nenávidím, když se ke mně takhle chováš! Urážíš mě, ponižuješ a vysmíváš se mi. Proč to děláš? Občas se na mě díváš s touhou a pak, jen o minutu později, na mě ječíš a vysmíváš se mi. A když to děláš, mám pocit, jako bys mě nenáviděl… Proč jsi na mě tak hnusný?"
"Jestli sis toho nevšiml, Pottere, jsem hnusný na všechny," odvětil Snape klidně. "Fakt, že s tebou šukám, neznamená, že pro tebe udělám výjimku."
Harry se zamračil. Další sarkastická poznámka, která mu byla vhozena do obličeje. Bolelo to.
"Mohl bys být, alespoň někdy, trochu milejší…" zamumlal s pohledem upřeným na láhve na stole.
"Mohl bych být trochu milejší, kdybys byl trochu moudřejší," odpověděl Snape klidně.
Harry prudce trhl hlavou. "Hej! Nejsem tak blbej!"
"Hm, tahle odpověď mě doopravdy přesvědčila. Možná nakonec změním svůj názor na tvé mentální schopnosti." Vypadalo to, že se Snape skvěle baví. Na rtech mu hrál úšklebek.
"Děláš si ze mě srandu?" zeptal se Nebelvír nakrknutě.
"Výborně, Pottere! Lepšíš se. Možná tě brzy dokonce začnu považovat za myslitele."
Harry s sebou trhl, ale už v té hře nechtěl být dál zapletený. Tentokrát se nenechá vyprovokovat! "Můžeš se mi vysmívat, jak chceš, ale stejně si myslím, že bys mi měl ukázat víc citu. Někdy mám pocit, že jsi jen led…"
Snape okamžitě zvážněl a ve tváři se mu objevil výraz zlosti. "Jestli hledáš něhu, Pottere, u mě ji nenajdeš. A jestli se ti to nelíbí, navrhuji, aby sis našel někoho, kdo ti ji poskytne."
Ta slova v Harrym zapálila oheň vzpoury. "Možná bych to doopravdy měl udělat," zavrčel. "Určitě existuje několik lidí, kteří by mi ji rádi dali…"
Viděl překvapení ve Snapeově tváři, ale to bylo rychle překryto posměšnou maskou. "Jestli je to tak, co tu tedy děláš se mnou?"
Pravda. Co tu dělá?
Harry vyskočil z křesla s úmyslem odejít, ale než stihl najít rovnováhu v tom zvláštním rozhoupaném a vlnícím se světě, uslyšel ostrý rozkaz mistra lektvarů: "Okamžitě si sedni!"
Harry padl zpět do křesla - ne kvůli tomu, že mu to Snape řekl, ale kvůli tomu, že stále nebyl schopný nikam jít.
"Pojďme si vyjasnit jednu věc, Pottere," řekl Snape výhružně a zavrtával do něj ostrý pohled. "Jestli se jen na někoho podíváš, budu tě muset přísně potrestat."
Něco v Harryho hlavě zapadlo na správné místo. Podíval se Snapea s překvapením smíchaným s nevírou. "Ty žárlíš," zašeptal horečnatě, neschopný zastavit široký úsměv. "Jsi do mě blázen, Severusi."
Pohled, kterým ho muž počastoval, by mohl řezat sklo. "Ještě slovo, Pottere, a umlčím tě," procedil skrze zaťaté zuby.
Ale Harry již by v jiném světě. Ve světě, kde je do něj Severus blázen, kde oba šťastně žijí v míru, vášnivě se milují a říkají si jmény.
"Neoblafneš mě," řekl spiklenecky. "Když si mě bereš, vidím touhu ve tvých očích. A vím, že to miluješ," naklonil se k Severusovi a zabodl do něj vroucný pohled. "Už jsme to dělali v přístěnku na košťata, ve třídě na stole a v křesle ve tvých komnatách… Možná, že teď bychom to mohli zkusit na stole ve Velké síni? Nebo na Brumbálově stole? To by bylo…" Harry se zasmál při pomyšlení, jak by se Brumbál tvářil, kdyby chytil jednoho ze svých učitelů, jak ojíždí studenta v jeho vlastní kanceláři.
Avšak mistra lektvarů to nepobavilo. Zamyšleně pohlédl na Harryho, a pak řekl: "Myslím, že na to, co jsem měl v plánu, už jsi toho vypil dost…"
Harry se přestal smát a se zájmem na něj pohlédl. "A co jsi měl v plánu?" zeptal se.
Vypadalo to, jako by Snape chvíli zvažoval odpověď, pak přimhouřil oči, pozorně se na Harryho podíval a řekl: "Jestli to musíte vědět… plánuji vás zabít, pane Pottere."
Harry se na chvilku zamyslel a téměř okamžitě v jeho plánu viděl mezeru. "Nemůžeš to udělat. Pak bys neměl koho šukat!"
Tentokrát Snape vypadal, jako by se po prvním překvapení, sotva zadržel od výbuchu smíchu. "Jste si doopravdy jistý sám sebou, pane Pottere," zašeptal záhadně.
Harrymu se ten tón, ani lesk v očích nelíbil.
"Nespal bys s nikým jiným!" prskl. "Jsi jenom můj! Já byl ten, kdo tě našel! Jenom já splním všechny tvoje fantazie!"
Snape vypadal, jako by tu nabídku pečlivě zvažoval. "Moje fantazie? Hm… Všechny?" zeptal se a pozorně si Harryho prohlížel.
Do nebelvírovy mysli se vkradla děsivá myšlenka. Oči mu vylezly z důlků a rozpačitě vykoktal: "Chceš být oš…"
Snape ho počastoval takovým pohledem, že by květiny zvadly, Neville s řevem utekl a Harry by vzplanul v ohni pekelném. "Jestli si vážíš svého života, nedokonči to," zasyčel ledovým hlasem.
Harry nechápal, co tím myslí. Možná by bylo lepší, kdyby se znovu napil… Natáhl se pro láhev, ale Snape rychle vytáhl hůlku a poslal všechny láhve zpět do police. "Alkoholu již bylo dost, Pottere," řekl a ignoroval nebelvírův trucovitý výraz.
"Ale já ho mám rád… zaprotestoval Harry. "Mám rád tvé křeslo… taky tvé lektvary… tvůj hábit… líbí se mi, jak sténáš… a taky mám rád tebe, Severusi."
Slyšel jak si Snape pro sebe mumlá: "Opilý Potter… dostal jsem, co jsem chtěl." ale nevěnoval tomu pozornost. Usmál se na Snapea a řekl: "Severusi… říkej mi "Harry". Nikdy mi tak neříkáš."
"A nechystám se s tím začít," procedil Snape skrze sevřené zuby a vrhl po chlapci vražedný pohled.
"Ne?" zamračil se na chvíli Harry. "Tak možná bys to mohl říct ve větě: 'Harry Potter mě má rád?'"
"Pottere!" Snape vypadal, jako by konečně ztratil trpělivost. "Sklapni!" Zvedl se a vrhl po Harrym spalující pohled. "Pojď se mnou."
Nebelvír se zvedl a chvíli se pokoušel získat rovnováhu. Snape stál uprostřed místnosti a čekal na něj.
"Kam jdeme?" zeptal se Harry a dělal opatrné krůčky. Severus mu neodpověděl. Když se k němu Harry přiblížil, vyrazil ke dveřím vedoucím do ložnice. Chlapec ho následoval, pokoušeje se nevěnovat pozornost tomu, že se všechno kolem něj vlní, a že mu podlaha mizí pod nohami. Byl tak soustředěný na to, aby o nic nezakopl, že vůbec nevěnoval pozornost tomu, kam míří. Až když před sebou uviděl velkou postel s černým povlečením, uvědomil si, kam se dostal. Předtím, než stihl zareagovat, uslyšel, jak se dveře za ním zabouchly a Snapeův temný panovačný hlas: "Svleč se a lehni si."
Ruce se bez jeho vědomí pustily do košile a začaly lopotně rozepínat knoflíčky, které jako by unikaly zpod jeho prstů. Cítil, že je sledován, ale neznepokojovalo ho to. Jeho mysl byla vírem zamlžených neurčitých myšlenek, spletených a smotaných do sebe. Cítil se tak opilý, že by bez námitek splnil jakýkoli Snapeův požadavek. Dokonce by vylezl na stůl a začal tančit! Vše, co dělal, mu přišlo tak… jasné. Tak normální. Sedl si na postel a stáhl si kalhoty, boty a ponožky.
Místnost osvětlovalo jen měkké světlo několika svíček. Snape stál ve stínu a Harry ho sotva viděl. Vlastně mohl být stejně dobře sám. Ale když byl zcela nahý, s úsměvem se podíval na postavu číhající ve stínu a řekl: "Vlastně ano, zapomněl jsem, že jsme to ještě nedělali v posteli."
Zasmál se, ale byl okamžitě přerušen Severusovým ostrým hlasem: "Řekl jsem ti, ať si lehneš!"
Harry poslechl. Vytáhl se do středu postele a lehl si na záda, dívaje se na strop, který se jakoby divoce otáčel. Několikrát zamrkal. Přál si, aby to přestalo, ale strop neposlouchal.
"A teď, Pottere," Snapeův hlas byl mnohem temnější a zněl mnohem blíž, "mi ukaž, jak jsi masturboval s myšlenkou na mě."
Harryho ani nenapadlo, že by neudělal, co po něm Severus chtěl. Ani náznak nesouhlasu. V mysli se mu zjevila představa černých očí z jeho snů a věděl, že teď ho ty oči sledují, čekají, že jim bude poskytnuto něco, co je pro Harryho velmi osobní zkušenost. Proč tomu nemohl vzdorovat?
Dotkl se teplého penisu a vzal ho do ruky. Zavřel oči a ponořil se do vzpomínky, zatímco si uvědomoval, že ta vzpomínka je teď skutečná, že Severus stojí před ním a pozorně ho sleduje. Začal pohybovat rukou, nejprve pomalu, pozorně zkoumaje texturu svého penisu. Druhou rukou bolestivě zatahal za předkožku a dráždil varlata. Zpočátku měkký a ochablý penis rychle podlehl doteku a ztvrdl. Chlapec tiše zasténal. Cítil, jak mu vzrušení zaplavuje podbřišek, roste se stále rychlejšími pohyby ruky. Proč bylo tak jednoduché představit si, že ta ruka patří Severusovi? Aby zintenzivnil svůj prožitek, začal si třít špičku penisu - to nejcitlivější a nejchoulostivější místo. Pevně ji sevřel prsty, pak ostře trhl, zatáhl za předkožku. Za víčky mu vybuchlo tisíc jiskřiček. Nevěděl, kdy začal sténat. Jeho tělo bylo vyrváno zpod kontroly a napínající se svaly způsobovaly, že se ohýbal do všech směrů. Zapřel nohy proti posteli a přál si srazit horečku, která ho sužovala, uvolnit napětí hromadící se v jeho podbřišku. Tělem mu střídavě projížděly záchvěvy chladu a horka, začal mu docházet dech. Vtiskl hlavu a chodidla do matrace, vyklenul boky a jeho ruka se pohybovala závratnou rychlostí. Nyní nejen cítil oči zavrtávající se do něj, ale v jeho mysli ožil přísný hrdý obličej mistra lektvarů, na kterém pohrával sarkastický úšklebek. Temné oči se horečnatě leskly za tenkými pramínky černých vlasů, které přes ně spadaly. Oheň, který v nich plál, spaloval Harryho vůli a mysl v prach. Ruka, která ho uspokojovala, už mu nepatřila. Představoval si, že jsou to Severusovy dlouhé štíhlé prsty vyzařující příjemný chlad, když se kolem něj sevřela. Z úst mu unik dlouhý, žádostivý sten: "Aaaach, Severusi…"
Pak uslyšel zašustění a zapraskání, jako by někdo lezl na postel. Cítil, jak se matrace kolem jeho boků prohnula a poklesla jako by pod něčí vahou. Jeho sen se stal skutečností. Severus se vynořil přímo z jeho snů, byl s ním, nad ním a jeho oči hořely takovou touhou a hladem, že se Harrymu téměř zastavilo srdce.
"Nepřestávej," zašeptal Severus ochraptěle, když chlapcova ruka ztuhla. Harry polkl a začal s ní opět pohybovat, když ucítil, jak mu Severus nadzvedl nohy. A pak vše explodovalo ve výbuchu pocitů a emocí, když se do něj vtlačil ztopořený penis mistra lektvarů. Bolestí a překvapením vykřikl. Vypadalo to, že Snape nad sebou zcela ztratil kontrolu! Vnikal do Harryho rychle, bez ohledu na jeho výkřiky a zjevná touha v Severusově tváři se změnila ve výraz divokého chtíče, se kterým Severus podle všeho dlouho bojoval a omezoval ho, ale teď mu konečně podlehl.
Nebelvír zaťal nehty levé ruky do prostěradla a druhou dál dráždil svůj penis. Ne, že by to teď potřeboval, ale Snapeovi se to podle všeho líbilo, takže se Harry pokoušel nepřestávat. Severusova síla a divokost ho téměř nutily křičet, jeho vědomí se změnilo v roztavenou beztvarou masu žadonící o víc. Bolest také velmi rychle ustoupila všepohlcujícímu ohni těl otírajících se o sebe a pak zcela zmizela, nahrazena extází a touhou téměř hraničící s posedlostí, která je tlačila hloub a hloub do sebe. Severus těžce dýchal a celou svou vahou tlačil Harryho do matrace, zatímco do něj prudce vstupoval. Silně a hluboko, jako by v něm chtěl navždy zanechat svou značku. Skrze zamlžené brýle a hvězdičky vybuchující mu pod očními víčky sledoval Harry mužův obličej ztracený v slasti, zrudlý a ztuhlý námahou, orámovaný rozcuchanými, potem slepenými vlasy. Co Harryho na chvíli zarazilo, i přes zuřící bouři pocitů, byly divoké zamlžené agresivní oči, které se zabodávaly do Harryho obličeje s takovou intenzitou, jako by ho chtěly zničit, spálit ho na popel, proniknout do něj ještě hlouběji, vypálit mu značku, kterou by bylo nemožné vymazat.
Nicméně další výbuchy bolestivého potěšení otřásly Harryho tělem a rychle ten dojem zničily. Doprovázelo je Harryho sténání, které se mísilo s hekáním a sténáním, které vydával Severus. Snape do něj vstupoval tak hluboko, že téměř pokaždé udeřil do Harryho prostaty, takže chlapec se zmohl jen na výkřiky, zmítání sebou a naříkání. Toužící dostat víc a víc. A dostal!
Severusovy přírazy se stávaly čím dál agresivnější a prudší a z Harryho úst již vycházel jen dlouhý, monotónní sten. Všechny svaly v těle se mu napjaly jako struny. Tělo měl jako v ohni, který nikdo nemohl uhasit. Harry ke svému překvapení, náhle ucítil v podbřišku ochromující explozi slasti. Chytil Severuse za hábit, přitáhl si ho k sobě a udělal se za chraplavého sténání do jeho hrudi. Jeho tělo otřásané v křečích se nekontrolovatelně chvělo a svaly, napjaté k prasknutí, téměř bolely. Když dopadl zpět na postel, oslabený a ještě opojenější, hlava se mu točila tak, že téměř neviděl. Pustil Severusův hábit ze svého sevření a pokoušel se popadnout dech. V tu samou chvíli ucítil, jak z něj Severus vyklouzl a koleny se přesunul někam k jeho hlavě. Uslyšel táhlý sten a na obličeji ucítil něco horkého, mokrého a lepkavého. Překvapeně otevřel oči a uviděl penis mířící na něj - rudý a mokrý od spermatu, které z něj vystřelovalo, přistávalo Harrymu na obličeji a stékalo z něj. Harry překvapeně otevřel ústa a sledoval, jak se Severusův obličej noří do slasti a vyjadřuje takové potěšení, jaké Harry nikdy předtím neviděl. Černé oči, které na něj upřeně hleděly, se horečnatě leskly a na rtech mu hrál pokřivený, temný úsměv. Přestože se Harry právě udělal, pohled na Severusův orgasmus ho opět vzrušil, což na něj prozradily zrudlé tváře, dušnost a oči zářící radostí. Snape si toho zřejmě všiml, protože když na chlapcův obličej střásl poslední kapku svého spermatu, nahnul se na něj a těžce dýchaje se dotkl Harryho vlhkého obličeje. Nabral na prst trochu spermatu a vstrčil ho mezi Harryho pootevřené, žádostivé rty. Chlapec, vrnící slastí, ho všechno slízal. Když otevřel oči, viděl ve Snapeově tváři uspokojení a v očích ďábelský lesk.
"Chceš víc?" zeptal se tichý temný hlas. Harry přikývl a olízl si rty. Severusovy prsty rozmazaly semeno po celém jeho obličeji, nabíral ho a vkládal ho do jeho úst, která byla lákavě pootevřena. Harry je důkladně olízal a s potěšením polykal hořkoslanou tekutinu, která mu v tu chvíli připadala jako ten nejsladší, nejchutnější lektvar, který kdy od mistra lektvarů dostal.
"Chutnáš úžasně," zamumlal tiše, aniž by uhnul pohledem od Severusových intenzivně planoucích očí. Ten se nad ním po těch slovech sklonil a zašeptal: "Jsi malý perverzní zvrhlík," usmál se temně a dodal: Řekni to."
Harry zaváhal. Neměl tušení, že se Severusovi líbilo, když mu tak někdo říkal, ale když ho o to sám požádal… "Jsi malý perverzní zvrhlík," opakoval s úsměvem.
Snape překvapeně zamrkal. "Ty, Pottere!" vyštěkl. "Ne já!"
V Harryho hlavě něco sepnulo. "Ach, to jsi mohl říct dřív. Kdybys řekl: "Jsi malý perverzní zvrhlík, Harry," okamžitě bych věděl, že to bylo na mě," zazubil se. A než Snape stihl něco zavrčet v odpověď, s odzbrojující upřímností dodal: "Samozřejmě, že jsem. To je důvod, proč se k sobě tak hodíme."
To Severuse asi překvapilo, protože mu očima problesklo něco nedefinovatelného a nepolapitelného. Ale Harry by přísahal, že tam viděl úlevu.
Muž zavřel oči a povzdechem zavrtěl hlavou: "Oblékni se, Pottere. Je pozdě a nechceme, aby tvoji přehnaně ochranářští přátelé běhali po hradě a hledali tě. Až skončíš, umyj si obličej a přijď do obývacího pokoje," zvedl se, zapnul si zip a odešel z místnosti. A nechal Harryho o samotě ve tmě místnosti stále vonící žhavým sexem. Nebelvír chvíli bez pohybu ležel, zíral na strop a spokojeně se usmíval. Nechtěl jít. Bylo mu tak příjemně… Proč tu nemohl se Snapem zůstat? Cítil se tu tak… svobodný. Bez nutnosti něco předstírat nebo schovávat. Mohl být sám sebou.
Ne, Snape by ho nenechal zůstat. Kdyby na tom Harry trval, Snape by ho vyhodil a chlapec nechtěl, aby tak tento úžasný večer skončil. Povzdechl si a bojoval se závratí, zatímco se zvedal z postele. Uplynula minuta, než se dokázal obléct. Znovu se podíval na černou, zválenou postel a těžce si povzdechl. Klopýtavě došel k otevřeným dveřím vedoucím do koupelny, umyl si obličej a vrátil se do obývacího pokoje, kde na něj čekal Severus. Muž mu podal sklenici naplněnou modravou zakalenou tekutinou.
"Co to je?" zeptal se Nebelvír, když si od něj nápoj bral.
"Elixír na vystřízlivění, který dočasně zmírní příznaky pití alkoholu. Nemůžu vás nechat potulovat se po hradě opilého," odpověděl hladce.
Harry se na lektvar podíval. Ale proč musí být střízlivý? Cítil se tak příjemně. Byla pravda, že se celý svět jakoby houpal a točil, ale cítil se tak uvolněně a svobodně. Měl pocit, že zvládne cokoli. Nechtěl o ten pocit přijít.
"Pij!" nařídil mu Snape a Harry neochotně polkl hořkou, štiplavou tekutinu. Pocit uvolnění zmizel, příjemná nálada praskla jako mýdlová bublina a vzala s sebou spokojenost a blaženou bezstarostnost. Místo toho se objevily únava, slabost, bolest hlavy, strach a… stud.
Vše, co dnes řekl a udělal, se k němu náhle vrátilo takovou silou, že se zapotácel a málem upadl. Řekl Snapeovi takové… věci… Vyznal se ze všech svých pocitů a obav, prozradil mu svá nejhlubší a nejosobnější tajemství… Proč to udělal?! A navíc… navíc před ním masturboval! Kurva! Doopravdy to udělal! A Snape se mu udělal do obličeje a Harry… to všechno slízal a chtěl víc! Jak se mohl tak zachovat? Co ho to přinutilo udělat? Proč nemohl odolat? Co se stalo?
Cítil, jak mu hoří obličej. Uhnul pohledem dolů, zíral na podlahu a obrovská vlna rozpaků a zmatku s sebou spláchla jeho hrdost a důstojnost. Znovu se cítil ponížený a zlomený. Jaká hanba! Jak se mu teď může podívat do obličeje? Jak mu to všechno mohl říct? To patřilo jenom jemu! Snape o tom neměl právo vědět!
"Je doopravdy pozdě," zamumlal Harry tiše. "Ron a Hermina na mě pravděpodobně čekají…"
Aniž by vzhlédl, začal hledat svůj neviditelný plášť, který ležel na opěradle křesla. Ale než se k němu dostal, uslyšel Severusův ostrý, panovačný hlas: "Podívejte se na mě, Pottere."
Nezareagoval. Stál ke Snapeovi zády, upřeně pozoroval podlahu, koupající se ve své hanbě a ponížení. Opět.
"Co se děje, Pottere?" uslyšel chladný, ironický hlas mistra lektvarů. "Nachází se snad nakonec v této místnosti něco, o co nestojíte?"
Harry zrudl ještě víc. Měl pocit, že ještě jedna taková poznámka a vzplane jako fénix. Popadl z křesla neviditelný plášť a se slovy: "Dobrou noc," chtěl zmizet z místnosti a utíkat co nejrychleji pryč, když byl zastaven hlasem mistra lektvarů: "Pottere!" Harry se obrátil ode dveří, ale nebyl schopen zvednout oči. "Ujišťuji vás, že nikomu neřeknu, co jsem tu dnes slyšel." Harry zvedl hlavu a překvapeně se na něj podíval, ale hned vzápětí zahanbeně uhnul pohledem. Přesto si všiml, že se muž tvářil velmi vážně. "Takže můžete klidně spát," dokončil Severus.
Nebelvír kývl, poněkud zděšený, ale vděčný. Pak se otočil a chystal se odejít, ale zaváhal. Ohlédl se přes rameno a s jemným pohledem řekl: "Děkuji za tento večer, Severusi. Byl doopravdy… příjemný."
Snape se ironicky ušklíbl. Harry se pousmál. "Dobrou noc," zopakoval a odešel z místnosti. Ale než zavřel dveře, zaslechl Snapeovu tichou odpověď: "Dobrou noc, Pottere."