„Ošukej mě."
Harry nevěděl, jak se to stalo, ale chvíli poté, co to řekl, jeho zadek narazil na stůl. Omráčeně zavrávoral a pokoušel se znovu získat rovnováhu a kontrolu nad tím, co se děje.
Nevěděl, že tato dvě slova ho připraví o vliv na další vývoj situace.
Vzhlédl a střetl se s pohledem muže zachváceného šílenstvím. I když možná nebyl zcela šílený, spíše rozzuřený. Snapeovy oči žhnuly. Nebyl to plamen touhy, spíš hladu a nevyhnutelnosti odplaty.
Harry se zachvěl, na zlomek sekundy si myslel, že je mistr lektvarů posedlý. Když k němu Snape přišel a strčil do něj tak hrubě, že padl zády na desku stolu, na které ležely rozházené testy, překvapeně vykřikl. Avšak když silné ruce roztrhly jeho hábit a trhnutím mu vyhrnuly košili, přestal přemýšlet.
Když dlouhé útlé prsty náhle rozeply knoflíčky jeho kalhot, vyjekl.
„Ošukat tě?" K Harryho uším dolehlo zasyčení vycházející z mužových rtů sevřených do pohrdavého výrazu. Harry se při tom zvuku zachvěl. „Nevíš, o co si říkáš, kluku."
Harry zadržel dech. Oči mistra lektvarů přejížděly po jeho nahé hrudi a teplé kůži. Měl pocit, jako by hořel.
Kousl se do rtu. Snape mu začal z boků stahovat kalhoty a stále ho při tom bombardoval svými jízlivými komentáři, které ho spalovaly a, překvapivě a efektivně, přiživovaly oheň, který v něm žhnul.
„Musím přiznat, že jsem překvapen, že jsi tak drzý, abys mě provokoval ve třídě. Kdo by si pomyslel, že naše malá celebrita je něčeho takového schopná? Svádět učitele? V hodině? Co by řekli tví fanoušci, Pottere?"
Sarkastický tón jeho hlasu způsobil, že Harryho zalil příval studu a v hloubkách jeho vědomí, které stále nebyly zcela pod Snapeovým vlivem, se objevila jiskřička vzdoru.
„Jen…" Harry chtěl zapírat, vysvětlovat, ale byl přerušen ostrým, chladným hlasem.
„Ticho!"
Harryho kalhoty přistály na podlaze. Snape se nad něj naklonil tak nízko, že Harry cítil na obličeji jeho dech. V klíně mu zaškubalo vzrušením, když pozoroval ty dvě černé oči, jako nekonečné tunely, upírající na něj tvrdý pohled.
„Nemůžeš nechat svou touhu za dveřmi učebny, musíš mě pronásledovat s těmi vizemi dokonce i tady." V očích mistra lektvarů plál vztek tak silný, že Harry nedokázal popadnout dech. „Za to zaplatíš, Pottere. Až s tebou skončím, budeš litovat, že jsem tím, po kom toužíš."
Harry zasténal a měl pocit, jako by se jeho sebeovládání rozletělo na tisíce kousků. Jeho ruce svévolně popadly černý hábit a přitáhly Snapea blíž. Jeho ústa našla Snapeovy chladné rty a přisála se k nim s vší tou pohlcující potřebou, kterou musel uspokojit. Teď. Právě teď Když Snape nezareagoval, Harry znovu zasténal, odtrhl ústa od druhých a začal sázet rychlé, hladové polibky na jeho bradu, tváře a kamkoli byl schopen dosáhnout. Ochutnával ho, předl spokojeností. Snapeova kůže byla trochu slaná, a každý polibek, který na ni vtiskl, přiváděl Harryho do stavu euforie.
Trvalo to jenom několik vteřin. Brzy na svých pažích ucítil sevření silných rukou, které ho prudce odstrčily, až se hlavou udeřil o stůl. Chvíli se mu točila, ale po chvilce už byl přitahován černýma vztekem přimhouřenýma očima. Kousl se do rtu.
Udělal něco špatně? Ale nemohl odolat! Snape byl tak blízko. Musel ho políbit. Koneckonců to bylo normální, že to chtěl. Za to se na něj Snape nemůže zlobit!
Najednou ucítil, jak mu pod slipy vklouzly chladné prsty. Rychle se podíval dolů. Při sledování, jak mu Snape jedním pohybem stahuje spodky a z nich mu kolmo trčí zrudlý penis, mu málem vyskočilo srdce z těla.
Prudce se nadechl a zadržel dech. Rychle pohlédl na profesora, jehož pohled pomalu klouzal po jeho nahém těle a zastavil se na jeho erekci. Na rtech se mu zformoval nepěkný úsměv.
Harry cítil, jak mu tváře hoří studem. Ruce se mu samovolně vydaly k nahému klínu a zakryly ho. Snape vztekle přimhouřil oči a sevřel mu zápěstí do ocelového stisku. Ruce mu surově odtáhl a přitiskl je k desce stolu. Harry vykřikl bolestí, ale Snape mu ani v nejmenším nevěnoval pozornost.
„Ruce pryč, Pottere!" zasyčel mu do obličeje a pustil mu zápěstí. Harry kývl a trochu si zápěstí protáhl. Později tam určitě bude mít modřiny.
Snape se narovnal a znovu si ho začal prohlížet. Jeho oči hltaly každý palec Harryho těla a ten se pod tím upřeným pohledem nemohl přestat chvět. Černé oči klouzaly po jeho nahé kůži, opíjely se tím pohledem a vypadalo to, že žhnou ještě dravěji.
Harry si kousal rty a tváře mu zrudly ještě víc. Mistr lektvarů byl prvním, kdo viděl vše, co ještě nikdy nikomu neukázal. Byl to nový a neznám pocit, a i přes ty rozpaky a strach, které pociťoval z vědomí, že ho Snape vidí zcela nahého, ležícího na stole mezi testy, jenom každou uplynulou chvíli zvyšoval jeho vzrušení.
Překvapeně sebou trhl, když na břiše ucítil chladnou dlaň. Po chvíli se druhá dotkla jeho boků a obě začaly putovat po jeho těle, seznamovat se strukturou jeho kůže a s každým jejím záhybem. Zavřel oči, poddajný Snapeovu doteku a třesoucí se, když se jeho ruce dostaly na nejvíce citlivá místa. Snapeův pohled následoval ruce, zlehka mapující měkkost a jemnost kůže mladého muže, který v tuto chvíli patřil jenom jemu. Harry si to také uvědomil a jeho tělo automaticky zareagovalo. Penis sebou slabě trhl, jako by žadonil o dotyk. Tiše zasténal slastí. Byl čím dál netrpělivější.
Snape se ho tam ještě nedotkl. Možná Harry musí poprosit? Ukázat mu, co chce?
Polkl rozpaky a se srdcem bijícím téměř v krku našel ruce potulující se po jeho těle a jemně je chytil a navedl ke svému netrpělivě čekajícímu penisu.
Ale Snape se ho nedotkl. Místo toho své ruce vyrval z Harryho sevření a sevřel mu ruce tak pevně, že je téměř rozdrtil. Harry zasténal prudkou bolestí.
„Které části „ruce pryč" jsi nerozuměl?" zavrčel muž a probodl ho ostrým pohledem. „Když tě svážu, přestaneš si konečně zahrávat s mou trpělivostí?"
Harryho představivost při té myšlence zasténala a zavrtěla se. V penisu mu křečovitě zaškubalo. Měl pocit, jako by mu na kůži dopadaly miliony žhavých jisker. Na chvíli zapomněl dýchat.
Chtěl zařvat: „Ano, udělej to!" ale v poslední chvíli se zastavil. Co se to s ním sakra stalo? Snape mu způsobuje bolest. Nemělo by se mu to líbit. V žádném případě.
Snape surově odstrčil jeho ruce a své vlastní položil na Harryho boky. Harryho nohy byly zdviženy do výšky a položeny na ramena černě oděného muže. Harry otevřel oči a zalapal po dechu, když uviděl malou lahvičku, kterou Snape svíral v ruce. Jeho vědomí bylo náhle vytrženo z jeho těla a odletělo někam do dálky. Vše sledující, ale neschopné tomu uvěřit.
Snape položil lahvičku na okraj stolu, naklonil se k Harrymu a v tu samou chvíli mu zvedl boky. Černé vlasy se mu svezly do obličeje. Pronikavé oči, schované za závojem vlasů, zářily vzrušením a zvláštním uspokojením. Harryho srdce divoce bilo a krev v jeho žilách spalovala jeho kůži víc, než rozžhavený pohrabáč.
Zatnul pěsti a zavřel oči. Čekal.
Bál se. Bál se toho, co se mělo stát. Byl by blázen, kdyby se nebál. Bál se, že to bude bolet. Stále si pamatoval chuť a texturu masivního penisu, který byly jeho ruce sotva schopné pokrýt. A teď bude v něm. Kdokoli na to pomyslel, zamotala se mu hlava a chtěl utéci. Ale zároveň to chtěl. Chtěl to tak moc! Cítit ho uvnitř sebe. Cítit v sobě Severuse Snapea. Cítit v sobě svoji největší touhu. I kdyby to znamenalo jenom bolest…
A pak do něj něco proniklo. Ale bylo to mnohem menší. Prudce otevřel oči a z úst mu unikl sten. Nebyl to bolestný sten. Spíše překvapený. Mužův prst byl kluzký a pokrytý něčím, co zahřívalo Harryho svaly a pomalu je uvolňovalo.
„Překvapený, Pottere?" Snape se při pohledu na Harryho výraz zlomyslně usmál. „Tato tekutina ti umožní vpustit mě bez odporu. Bylo by složité proniknout do tebe, kdybys sevřel svaly. A mohu tě ujistit, že bys je sevřel, až bys mě ucítil. Ale teď už nemáš žádnou možnost, jak mi vzdorovat. Proniknu do tebe, ať chceš, nebo ne." Snape se nad Harryho naklonil a jeho žhnoucí oči se setkaly s těma vyděšenýma mladšího muže. „A roztrhnu tě. Kousek po kousku."
Harry zasténal a cítil, jak každé slovo utroušené tím temným, svůdným hlasem dostává jeho erekci do stavu rozechvělé extáze, jako by ho sama ta slova mohla přivést k vyvrcholení.
„Budeš ječet, Pottere. Budeš řvát bolestí, ale nebudeš tomu moci uniknout." Harry vydával neartikulované zvuky. Druhý prst se připojil k prvnímu, tlačící a roztahující ho, připravujícího, aby mohl pojmout něco mnohem, mnohem většího. Přes zamlžené brýle Harry viděl, jak jsou na něj Snapeovy oči, zářící jako černý mramor, upřené tak, že to vypadalo, jako by vnikaly do jeho mysli a přiživovaly v něm palčivou touhu. Dlouhé prsty se v něm pohybovaly, laskaly. Harry nebyl schopný říct ani slovo proti. A navíc, jak by mohl? Udělal vše proto, aby toho dosáhl. A teď nebyla šance se vrátit. A i přes to, že s každým slovem mistra lektvarů se v Harryho očích objevovalo větší a větší zděšení, ta slova neustále přiživovala oheň, který žhnul v Harryho klínu a mysli, až téměř šílel touhou, aby mu Snape dal to, co celou dobu chce.
„Až do tebe vstoupím," pokračoval Snape, „budeš se svíjet a sténat. A přesto mě budeš prosit, abych nepřestával."
Při tom slibu sklouzávajícím ze Snapeových rtů otřásl Harryho tělem silný záchvěv. Měl pocit, že zešílí! Snape ho mučil. Týrá ho, šeptá mu tyhle věci a sleduje, jak se tisíce emocí, které je nemožné schovat, najednou promítají v tváři mladého muže.
Snapeova ústa se stáhla v úsměv zlomyslného uspokojení.
Harry otočil hlavu, takže koukal na rovné řady lavic, kde pět let sedával a nikdy, ani v nejdivočejších snech, si nepředstavoval, že jednou se bude se svým učitelem milovat v této třídě, na katedře. Představil si studenty sedící ve svých lavicích a scénu, jíž by pravděpodobně byli svědky, a jeho mysl ten obraz jen velmi těžko pojímala. Viděl sebe, zcela nahého, ležícího na katedře se zvednutýma nohama opřenýma o černě oděné ruce. Viděl vysokou, temnou postavu naklánějící se nad ním a připravující ho prsty na to, co brzy přijde. Černé žhnoucí oči zafixované na jeho obličej. Hrubý hábit škrábající jeho kůži. Vůni lektvarů ve vzduchu a pergameny tlačící ho do zad.
Obrazy mu vířily před očima. Prsty do něj vklouzávaly rychleji a rychleji. Harry už cítil jen touhu, která se ve vlnách šířila jeho tělem. Jeho smysly byly napadány ze všech stran a on si pomyslel, že by jich potřeboval víc, aby mohl uspokojit všechny vjemy trýznící jeho tělo.
Najednou prsty zmizely a Harry ztuhl očekáváním. Cítil, jak mu srdce zběsile buší, pokouší se uniknout mu z hrudi. Měl problémy dýchat.
Každou chvíli to udělá! Udělá všechno, co řekl!
Ale vteřiny se natahovaly do nekonečna a každá z nich ho strkala stále víc a víc do hlubin děsu.
Udělej to! Už to nemůžu vydržet! Už to udělej!
Neodvažoval se otevřít oči. Nebyl se schopný na Snapea podívat. Ale vypadalo to, že mu muž čte myšlenky.
„Podívej se na mě, Pottere."
Harry zasténal a silou vůle se přinutil otevřít oči.
V tu chvíli, kdy se jeho zamlžené oči střetly s těma Snapeovýma plápolajícíma, cítil, jak se do něj prudce tlačí něco obrovského a tvrdého. Vykřikl. Oči se mu protočily. Dokázal se soustředit jen na pocit roztržení, který v tu chvíli potlačil všechny jiné pocity.
„Neee," zaúpěl a přál si, aby to z něj Snape vytáhl. Ale místo toho cítil, jak se penis mistra lektvarů boří ještě hlouběji. Harry sevřel desku stolu tak pevně, že mu zbělaly klouby a téměř ztratil cit v prstech. Ta bolest byla strašná. Sevřel všechny svaly, aby Snapea vytlačil, ale uvědomil si, že nemůže. Jeho tělo se i přes bolest, kterou cítil, druhému muži samo otevřelo a přijalo ho.
Vydechl a otočil hlavu na bok. Vzdal ten boj. Byl to nerovný boj a navíc od začátku odsouzený k nezdaru. V momentě, kdy se poddal, jako by se bolest trochu zmenšila. Po těle mu stékaly kapičky potu. Byl ztuhlý námahou. Bylo to, jako by Snape nikdy neměl dosáhnout konce a měl do něj vstupovat navždy. Ale když si vzpomněl na velikost jeho erekce, pocítil záchvěv vzrušení. A teď ji měl v sobě. Celou.
Najednou Snape ztuhl. Těžce dýchal a sténal. Harry se rozhodl konečně otevřít oči a podívat se na něj. V tu chvíli se mu zadrhl dech.
Viděl v jeho obličeji slast a uspokojení. Jako by se celý rozzářil a všechny jeho rysy změkly. Snapeovy oči byla zavřené a rty měl trochu pootevřené, jako by pohlcoval slast z každého palce Harryho těla.
Harry náhle zapomněl na bolest. Fascinovaně na něj zíral. A jak si jeho tělo zvykalo na přítomnost jiného uvnitř sebe, bolest mizela a pomalu se objevovalo potěšení, které mu Snape skýtal.
V jednu chvíli Snape otevřel oči a viděl, jak ho Harry pozoruje. Trochu se stáhl a znovu přirazil. Harry sevřel zuby, ale nevykřikl. Jenom zasténal, když ucítil, jak se bolest vrací. Ale s mnohem menší silou. Snape do něj začal vklouzávat pomalými dlouhými přírazy. Tato metoda významně zredukovala bolest a rozevírala Harryho tělo víc a víc, dovolujíc tak Snapeovi vklouznout ještě hlouběji. Cítil, jak se tvrdý, žhnoucí penis otřel o jeho vchod a roztáhl úzkou dírku. S překvapením si všiml, že s každým přírazem bolest pomalu mizí a je nahrazena příjemným mravenčivým pocitem.
Ten pocit byl ještě znásoben slídivýma očima, které pozorovaly každou změnu v Harryho obličeji. Kdyby se pokusil skrýt potěšení nebo bolest, neměl by šanci. Ty oči se probodávaly přes jeho vnitřní schránku a četly vše přímo z jeho srdce.
Nemohl uhnout pohledem. Byl okouzlený vlnícími se ebenovými vlasy, jak se nad ním Snape nakláněl a přirážel do něj. Harry tiše zasténal. Ty pocity se stávaly hlubšími a intenzivnějšími a jeho tělo s každým přírazem zaplavovaly vlny slasti. Stehna se mu třásla námahou, jak se do něj Snape tlačil a plně se do něj nořil. Cítil teplo Snapeových varlat, když udeřily do jeho zadku a zalechtání černého hábitu otírajícího se o jeho holou kůži.
V ten moment mu k uším dolehl chraplavý svůdný hlas. „Líbí se ti to, Pottere?"
Harry v odpovědi zasténal. Cítil, jak se z něj Snape téměř úplně vytáhl. Oči se mu triumfálně leskly. „Pojďme se podívat, jak se ti bude líbit tohle." Zle se usmál a prudce přirazil.
Co se stalo pak, málem Harryho přivedlo do bezvědomí a jeho mysl to vystřelilo ke stropu. Když se špička Snapeova penisu dotkla něčeho uvnitř Harryho, zalila jeho klín neskutečná rozkoš. Jeho tělo zachvátila ohromující záplava slasti, jakou nikdy předtím nepocítil. Na zlomek sekundy si pomyslel, že jeho život dosud nestál za nic. Nic se nemohlo rovnat tomu, co právě zažil. Jako by jeho klín zároveň škádlily tisíce nebo miliony peříček. Uvědomil si, že sténání přestalo, a že místo toho vydává množství neartikulovaných zvuků, prosících o víc.
A dostal víc.
Snape se vytáhl a znovu přirazil. Harryho oči se zaleskly slzami.
„Ooooch…"
Další příraz z něj vyloudil sérii kleteb, za kterou by ho Hermiona, jako prefektka, jistě potrestala stržením bodů a napomenutím. Ale jeho mysl byla příliš zaneprázdněná pocity, než aby na to teď myslel.
Věděl, že ještě pár přírazů a udělá se. Viděl v tváři mistra lektvarů triumfální úsměv, jak křičel a klel, třesoucí se stále silnějšími vlnami nepopsatelné slasti.
Zvedl chvějící se ruku, aby se dotkl obličeje profesora naklánějícího se nad něj. Pod bříšky prstů cítil drsnou kůži jeho tváře. Pohladil ji, pečlivě si prohlížeje každý záhyb a co nejlépe si jej ukládaje do paměti. Viděl, jak se k sobě stáhla černá obočí. Vráska mezi nimi dodávala Snapeovi nepříjemný, nesympatický vzhled, ale Harry si pamatoval, jak jeho obličej vypadal, když pociťoval rozkoš. Vypadalo to, jako by černé oči, zavrtávající se ho jeho, pohlcovaly všechno světlo a táhly ho do svých hloubek.
„Máš ty nejkrásnější oči na světě," pomyslel si Harry, propadající se do jejich temnoty. Ve chvíli, kdy je viděl rozšířit se a na tváři mistra lektvarů se objevil úšklebek, si uvědomil, že to řekl nahlas. Cítil, jak rudne.
Avšak prudký hluboký příraz, kterým ho odměnil Snape ho přinutil přestat myslet na cokoli. Něco v něm explodovalo. Ten výbuch byl tak velký, že Harry zvedl boky a záda, vyklenul tělo do oblouku. Ta slast, zalévající jeho podbřišek a postupně zachvacující celé tělo, byla tak intenzivní, až to bolelo. Cítil, teplý pramínek spermatu proudícímu z jeho chvějícího se penisu a roztékající se mu po břiše a stehnech. Všechny svaly v těle mu náhle ztuhly, jako by dostal ránu proudem. Jeho kůže se rozpálila ohněm a vzdálená část jeho vědomí, které bylo stále dostatečně střízlivé, aby fungovalo, byla překvapená, že není požírán skutečným ohněm, který by ho proměnil v prach a zanechal po něm jen žhnoucí zbytky.
Po chvíli si uvědomil, že křičí a jeho ruce mačkají a trhají testy ležící pod ním. Záda opět dopadla na stůl. Těžce dýchal a sténal. Všechny části jeho těla se stále otřásaly vzdálenou ozvěnou orgasmu.
Ale než se vůbec stihl nadechnout, cítil, jak z něj Snapeův penis vyklouzl a silné paže ho chytily za body a otočily ho na břicho, čelem ke stolu, zády ke Snapeovi.
Když si uvědomil, že se do něj muž chystá proniknout zezadu, cítil, jak jeho již rudý obličej rudne ještě víc. Vida testy ležící před tím, náhle ho zasáhla nepředstavitelná myšlenka. Miluje se se svým profesorem. Ve třídě. Na jeho katedře, na které stále leží nedávno opravené testy. Zadíval se dolů na jeden z nich. Na dolním okraji viděl Nevillův podpis, ale jeho oči byly přitahovány poznámkami mistra lektvarů, psanými červeným inkoustem:
Ale než se stihl rozzuřit nad krutostí poznámky, všechno se mu rozmazalo před očima, jak do něj Snape vstoupil jedním rychlým přírazem. Bezděčně sevřel test v pěsti, mačkaje ho v ruce a z krku mu unikl chraplavý výkřik.
Další příraz přišel okamžitě po prvním. A další a další. Harry sevřel hranu stolu, protože tempo přírazů bylo tak rychlé, že mu do ní boky bolestivě narážely. To nebyly ty pomalé, hluboké přírazy vypočítané tak, aby se udělal. Teď si ho Snape bral tvrdě, rychle a prudce, svíraje jeho boky v pevném sevření a vklouzával do něj rychlostí překonávající všechny překážky, jako by konečně mohl dát průchod své touze, kterou až dosud musel držet na uzdě.
Harry ho nemohl vidět a Snape toho využíval. Šukal ho tak tvrdě, že stůl pod tím náporem jen praskal. Harry stiskl zuby a celou dobu úpěl, držíce se desky stolu a pokoušeje se vydržet narůstající bolest. Snape teď poskytoval rozkoš jenom sobě.
Harryho kůže se třela o dřevo a listy pergamenu, na které byl natlačený Snapeovou váhou. Nad sebou slyšel potlačované steny a těžký dech.
Překvapeně vykřikl, když se z něj muž téměř zcela vytáhl a náhle přirazil až po varlata a ztuhl. Prsty sevřené na jeho bocích se mu bolestivě zarývaly do masa. Věděl, že tam bude mít modřiny. K uším mu dolehl téměř utajený uspokojený povzdech. Cítil, jak se v něm rozstřikuje něco horkého.
S obtížemi lapaje po dechu obrátil hlavu, aby se podíval Snapeovi do tváře. Chtěl ho vidět během orgasmu. Ale v tu samou chvíli ruka mistra lektvarů vystřelila a násilně mu obrátila hlavu zpět a přitiskal ji na stůl. Harry bolestí zasténal, když bolestivě narazil na tvrdý povrch, a pokoušel se osvobodit se, ale Snape mu hlavu držel v ocelovém sevření.
Tak proto mě obrátil. Nechtěl, abych na něj zíral… pomyslel si a mezi hrůzu a vzrušení a bolest pronikl paprsek zklamání.
Cítil, jak Snapeův žhavý, pulzující penis pomalu opouští jeho tělo, ruka tisknoucí jeho hlavu ke stolu se stahuje a z boků mu mizí drtivá váha.
Harry ještě chvíli ležel na desce stolu, pokoušeje se uklidnit dech a divoce bušící srdce. Měl pocit, jako by se mu všechny svaly změnily v rosol. Nemohl se hýbat, nemohl přinutit své bolavé tělo k čemukoli, ale nemohl tu zůstat navždy.
Silou vůle se přinutil vstát, ale nohy se pod ním podlomily, takže se musel rukama zapřít o stůl, aby nespadl. Hlava se mu v tu chvíli zatočila tak, že nevěděl, kde je dole, a kde nahoře. Ze zadku se mu šířila pronikavá bolest. Sevřel zuby a obrátil se k mistrovi lektvarů, který stál kousek od něj, již zcela oblečený, rty stažené do spokojeného úsměvu.
Vytáhl svá černá obočí v popohánějícím gestu a oči mu sklouzly k Harryho oblečení ležícímu na podlaze. Harry se sklonil a roztřesenýma rukama se začal oblékat.
Ticho v místnosti ochromovalo svou tíhou.
Když se Harry pokusil zapnout si košili, všiml si, že po té, co ji z něj Snape strhl, na ní nezůstal jediný knoflík.
A jak se teď má někomu ukázat?
Snape vzal hůlku a jedním máchnutím se všechny knoflíky vrátily na své místo. Harry těžce polkl, když viděl, jak dalším mávnutím profesor zrušil zamykací a zvuk-nepropustná kouzla.
Takže tohle je konec? A on s ním chtěl tak moc mluvit. Zeptat se ho na tolik věcí… Snape prostě nemůže jen tak odejít a vrátit se beze slova na vysvětlenou.
Harry si zapnul hábit a podíval se Snapea. Otevřel puse, ale ten byl rychlejší.
„No, Pottere, když si pospíšíte, ještě stihnete večeři."
Harry nemohl uvěřit svým vlastním uším. JAK si Snape, po tom, co se právě stalo, může myslet, že Harry může jít jen tak na večeři? Ale když viděl ironický úsměv pohrávající na mužových ústech, uvědomil si, že se mu vysmívá.
„Velmi vtipné," zamumlal a v ten okamžik se rozhodl, že neodejde, dokud Snape nepřizná, že se mu to líbilo.
Harry nechtěl strávit příští týden předstíráním, hrami a provokacemi.
Chtěl tu zůstat. S ním. Chtěl… aby to Snape taky chtěl.
Udělal k němu pár kroků, objal ho pažemi kolem pasu, stoupl si na špičky a přitiskl se mu na rty a mu vklouzl mu jazykem do horkých úst, což muže překvapilo.
Ale Snape zareagoval rychle. Odtrhl od něj hlavu a chytil Harryho za ramena a odstrčil od sebe. Ale Harry zašel ještě dál a začal sázet polibky na odhalený krk. Ale Snape ho odstrčil, než tomu stihl zabránit.
„To stačí, Pottere!" zasyčel skrze sevřené zuby a střelil po něm pohledem plným ocelově chladného vzteku. „Už nikdy víc. Nikdy. Rozumíš tomu, nebo chceš, abych ti to vyhláskoval?"
Harry cítil, jak v něm ta slova rozpoutala bouři.
Nechal se od Snapea ojet. Dal mu všechno a Snape mu nechce dát ani jeden polibek!
„Ne, nerozumím," zavrčel. Ta slova překvapila dokonce i jeho. Viděl, jak Snapeovy oči nabraly nebezpečného lesku. Ale Harry se rozjel a nic ho nemohlo zastavit. „Chci tě a chci tě políbit! Koneckonců, je to přirozené! Proč musíš bejt takovej pitomec, že tomu nerozumíš?"
Harry viděl v Severusově pohledu číhat smrt. Snape se natáhl a bolestivě mu sevřel ruku.
„Zapomínáš, s kým mluvíš, Pottere. Ještě jedno slovo a budeš toho litovat," zavrčel téměř neslyšně. „A teď se poslušně otočíš a odejdeš. Dneska jsem s tebou skončil."
Harry cítil vztek. Byl jako rozžhavená kulka v žaludku.
Jak se opovažuje?
Věděl, jak moc riskuje. Věděl, s kým mluví, ale pocity nespravedlnosti a zklamání, které uvolnila Snapeova slova, z něj udělala slepce následujícího úzký tunel k nevyhnutelnému.
Vzpomněl si, jak mu muž otočil hlavu, aby se na něj nemohl dívat při orgasmu.
Nechtěl mu dát ani tohle. Pohled na jeho obličej zbavený chladné masky bez emocí, kterou každý den oblékal. Ale on si to zaslouží, když už nic víc!
„Ne! Já jsem ještě neskončil!" zařval a prudce se vytrhl z omezujícího sevření. Podíval se přímo do jeho černých očí a zasyčel: „Proč se tak bojíš, přiblížit se k někomu?", vkládaje do těch slov všechnu svou frustraci.
Viděl, jak se rty mistra lektvarů zkroutily do pohrdavé grimasy a oči se mu nebezpečně zúžily. Věděl, že překročil hranici.
„Můžu tě šukat, Pottere. Ale nečekej ode mě nic víc," zavrčel Snape chladně, zdůrazňuje každé slovo. Jako by byl jedovatý had, jehož úkolem bylo uštknout. Smrtelně.
Harry sebou trhl. Ta slova se mu zaryla do srdce jako ostré dýky. Hluboko. Mysl mu ovládl nespoutaný vztek.
„Nebudu jenom tvoje kurva!" zařval.
Snape ještě víc přimhouřil oči. Byly ledově chladné.
„V tom případě pro mě nebudeš nikým."
Něco uvnitř Harryho se zlomilo. Přesto, že Snape ta slova řekl velmi tiše, každé z nich vytvořilo v jeho srdci ozvěnu hlasitější než zahřmění bouře. Měl pocit, že padá do bezedné, nekonečné propasti a kolem něj je jen jedno slovo.
Viděl, jak se Snapeovy oči rozšířily a náhle si uvědomil, že bolest, kterou cítí, se zrcadlí v jeho obličeji. Rychle přivolal masku bez emocí. Slyšel svůj vlastní hlas, jako by přicházel z obrovské dálky. „V tom případě vás již nebudu obtěžovat, pane."
Viděl, jak Snape otevřel ústa, aby něco řekl, ale už mu to bylo jedno. Chtěl se odtud dostat, protože věděl, že se každou chvíli zhroutí na podlahu.
Otočil se a vydal se ke dveřím. S každým krokem cítil, jak rána zející v místě jeho srdce krvácí víc a víc, zbavuje ho síly. Cítil, jak se mu podlamují nohy. Zakymácel se a opřel se o jednu z lavic.
Musí to vydržet. Není to daleko. Nesmí spadnout. Neposkytne Snapeovi to uspokojení.
Nevěděl, jakým zázrakem se dokázal dostat ke dveřím. Jenom věděl, že když byl u nich, rána byla tak hluboká, že mohl stěží dýchat.
Když otáčel koulí na dveřích, ruka se mu nekontrolovatelně třásla. Vstoupil do prázdné, temné chodby a apaticky kráčel vpřed. Ale když zabočil za první rok, jeho nohy přestaly pracovat.
Opřel se o zeď, zavřel oči a s hlubokým povzdechem dovolil, aby se pod ním nohy konečně podlomily. Po tvrdých, studených kamenech se svezl na podlahu.