„Jsem blbej, nenormální, excentrickej, zvrhlej šílenec! Jsem blbej…"
„Pro jednou dává vaše řeč smysl, Pottere." Chladný hlas mistra lektvarů prořízl opar nenávisti sebe sama, který si Harry kolem sebe vybudoval. Zasažený hrůzou, ztuhl.
Ach ne!
Zavřel oči. V hlavě cítil narůstající tupou tepající bolest.
Prosím, ne! opakoval v duchu a bál se ohlédnout. Měl strach, že když se otočí, tak… Co? Jeho sny se stanou skutečností? Jedna věc je snít a druhá, zcela jiná, je setkat se se snem tváří v tvář. Sny by měly zůstat tím, čím jsou. Neměly by se najednou zjevovat za vámi, jako kdyby chtěly být naplněny. Ale musel něco udělat. Nemohl tam stát navždy a doufat, že jeho sen sám od sebe zmizí. Nikdy nezmizel. Vždy tu byl.
Těžce polkl a otočil se k mistrovi lektvarů stojícímu u dveří. Tlumené, studené světlo přicházející z chodby ozařovalo vysokou, temnou postavu a rozlévalo se kolem jejího pláště. Oči, schované ve stínu, byly zafixované na Harrym a přišpendlovaly ho ke zdi, znemožňujíce mu udělat jakýkoli pohyb. Snape jen stál a díval se. Připomínal temný přízrak hodnotící svou budoucí oběť. Ale tohle nebyl přízrak z jeho snů. Spíš z jeho nočních můr. Harry měl pocit, jako by se místnost začala zmenšovat, jako by ji něco vsávalo do svého nitra. Jako by hrozivá aura mistra lektvarů vtahovala temnotu, takže všechno okolo vypadalo, že se zmenšuje. Harry měl pocit, že nemůže dýchat, že se odtud musí hned dostat.
„Já…" začal chraplavě. „Nechci vyrušovat… Já-já půjdu. Dokončím to později…" Udělal krok ke dveřím a doufal, že Snape uhne. Ale neuhnul. Pořád tam stál a pozoroval ho. Neměl v úmyslu pustit Harryho z místnosti.
Harry měl pocit, že se místnost kolem něj ještě víc zmenšila. Srdce mu tlouklo, jako by chtělo vylétnout z hrudi a dech se mu zadrhl v hrdle. Zacouval ke zdi. Nechápal, proč nedokáže odejít. Začínal přicházet o zdravý rozum. „Já-já jen… Mu-musím u-uklidit přístěnky, p-protože mi to Filch p-p-přikázal. Když-když jsem praštil M-Malfoye a McGonagallová s-se za mnou při-přihnala…" blábolil, bezmocně hledě na podlahu a neodvažuje se ani podívat na profesorovy černé boty. „Ne-nevěděl jsem… Já-já-já teď m-můžu odejít, jestli…"
„Zmlkni!" Snapeův ocelový výhružný hlas přerušil proud slov a Harry si málem ukousl jazyk.
Ano, velmi se chtěl dostat pryč, uniknout před nadvládou dusné atmosféry. Ale jediná úniková cesta byla zablokovaná samotným mistrem lektvarů, který viditelně neměl v úmyslu nechat ho jít. Mnoho dní se mu dařilo Snapeovi vyhýbat. Proč se na něj Snape tak divně díval? Proč jeho přítomnost na Harryho působila, jako by byl paralyzovaný, neschopný pohybu? Proč se cítil, jako by jeho nohy vrostly do kamenné podlahy?
Jdi pryč, prosím. Jdi pryč! škemral v duchu. Ale vypadalo to, jako by ho všechno štěstí opustilo a nechalo ho na milost muži, kterého se v tuto chvíli bál víc, než celé hromady smrtijedů s Voldemortem v čele.
Snape nezmizel, ale vešel přímo do temné místnosti skrze dveře, které - k Harryho zděšení - za sebou zabouchl a vyslal k nim záblesk světle červené záře zvuk-tlumících a zamykacích kouzel.
Vystupující z děsivé temnoty.
On mě chce zabít! pomyslel si Harry zpanikařeně a natlačil se ještě víc ke zdi. Vzhlédl do temnoty, pokoušeje se zhodnotit situaci, ale vůbec nic neviděl. Byl obklopen neprostupnou tmou, těžkou nevyslovenými záměry. Poznal, že se Snape přestal pohybovat a po rychlém nonverbálním kouzlu, se několik svící stojících na policích rozhořelo chvějícím se svitem a ozářilo temnou postavu, která vypadala, jako by se vynořovala přímo z všudypřítomné tmy.
Čas se najednou zastavil.
Světlo ze svící se odráželo v chladných očích dívajících se přímo na Harryho, jako by probodávaly jeho tělo a duši, přišpendlovaly ho ke zdi a nedovolovaly mu otočit hlavu. Černé prameny vlasů padaly do úzkého obličeje s ostrými, hrubými rysy a rty byly výhružně stažené. Jeden by až měl pocit, že se za nimi skrývá temný úsměv. Úsměv s bezprostředním příslibem.
Harry věděl, že zírá s doširoka otevřenýma očima, ale nemohl si pomoc. Slyšel své zběsile bijící srdce a stěží popadal dech. V žilách mu pulzovala krev, rozváděla teplo po jeho těle a konečně pročistila jeho zmatenou mysl.
Konečně mu došla hrůznost celé situace.
On a Snape. Sami. V temném přístěnku. S magicky zavřenými a zapečetěnými dveřmi.
Zemřu, proběhlo mu hlavou, když mistr lektvarů udělal krok směrem k němu a Harry ucítil známou kořeněnou vůni, podtrženou něčím hořkým a zároveň sladkým. Ještě jeden krok. A další. Muž už byl přímo před ním. Harry cítil horký dech na tváři. Černé oči se nebezpečně přimhouřily a tmavá obočí se stáhla k sobě.
Harry měl pocit, že mu srdce každou chvíli vyskočí z hrudi. Nohy se pod ním podlomily a Harry se, silou vůle, přinutil odtrhnout oči od ostrého provrtávajícího pohledu. V tu chvíli, kdy to udělal, jakoby se mu ze srdce a beder zvedla obrovská tíha. Ale ne na dlouho. Bledé ruce pevně chytily jeho obličej a hrubě ho obrátily ke Snapeově výhružné tváři.
Harry chtěl zemřít.
Místo toho musel stát přitisknutý ke zdi, cítit horký dech a dívat se do Snapeových hlubokých bezedných očí, které jakoby trhaly jeho duši na kousky, každý jeden prozkoumaly, a prostupovaly do každého koutu a skuliny, jako by hledaly něco schovaného hluboko v jeho vyděšeném srdci.
Harry zaťal nehty do zdi, téměř si je ulámal, pokoušeje se bránit před tím pronikavým pohledem. Ale všechno, co mohl udělat, bylo zatnout zuby a pokusit se nespadnout na zem. Nemohl Snapeovi dovolit, aby našel ten zvláštní, nekontrolovatelný pocit, který dominoval všem jeho myšlenkám a jeho chování. Ten, který ho mátl a způsoboval mu všechny ty sny, které ho v noci pronásledovaly, a které vždy končily stejně - rukou pevně svírající jeho penis po vyvrcholení, nepřekonatelnou slastí, hlavou vtisknutou do polštáře a slzami hrůzy štípajícími ho v očích. A teď byl ten pocit vzhůru a bojoval a trhal sebou, pokoušeje dostat se z něj.
Zároveň pociťoval tolik pocitů, že je jeho smysly nebyly schopny všechny zaregistrovat.
Ten zvláštní chlad Snapeova těla tak blízko tomu jeho.
Harry potlačil sten. Jeho tělem otřásalo silné napětí.
Ty černé oči pronikající jeho duší. Kousající. Hypnotizující.
Rafinovanost těch očí ještě vzrostla.
Dotyk chladných rukou držících jeho tvář v pevném sevření.
Jeho penis se zachvěl a on se málem svezl na zem, zděšený reakcí svého těla.
Snapeův horký dech se otřel o jeho rty.
Něco uvnitř Harryho explodovalo. Harry táhle zasténal, poražený a v očích ucítil slzy.
Už nemohl vzdorovat, už nemohl odolávat.
Snapeovi se zablýsklo v očích.
Jedna z chladných rukou pustila Harryho tvář a sunula se dolů. Na chvíli se zastavila na jeho srdci, které bilo tak rychle, jako by Harry uběhl přinejmenším několik mil.
Harry zavřel oči. Cítil, jak mu tváře hoří studem. Vzdal to a nechal ten pocit, aby ho ovládl. Cítil, jak se mu tělem rozlévá horkost. Kůže mu začala brnět a napětí v jeho klíně způsobilo, že se pod ním podlomily nohy. Celé jeho tělo křičelo, prosilo o dotek. O ulevení. Když otevřel oči, už v nich nebyl strach, stud nebo vztek. V jeho zastřených očích plála touha.
Všechny masky spadly, řetězy povolily, dveře byly prolomeny a Harryho vědomí se řítilo dolů jako na horské dráze, neomezované a burácející jako vodopád.
Harry nikdy v celém svém životě nikoho nechtěl tak, jako teď chtěl toho muže.
Snape sklouzl rukou přes Harryho hruď, břicho, podbřišek a zastavil se v klíně. Harryho penis, nyní zcela tvrdý, se chvěl pod látkou jeho kalhot a trenek a žadonil o dotek. Harry zadržoval dech, ztracený v bezedných hloubkách očí mistra lektvarů. Pokoušel se přinutit své tělo, aby se tolik netřáslo, protože sotva dokázal stát, jak se mu podlamovaly nohy.
Jakmile Snapeovy prsty pomalu začaly rozepínat Harryho džínsy, Harry se při snaze ovládnout se kousl do rtu tak silně, že téměř začal krvácet. Věděl, že hluboko pod tou tvrdou, chladnou, vyrovnanou maskou se jemu i jeho slabosti Snape směje.
Ale nezajímalo ho to. Nic ho nezajímalo. Jediné, co ho zajímalo, byla mužova ruka, která jako had vklouzla do jeho trenek a zastavila se milimetry od Harryho erekce, která sebou netrpělivě cukala.
Temné oči se zúžily a objevil se v nich jiný náznak. Náznak očekávání a nezúčasněnosti. Snape si s ním hrál.
Harry zasténal a jeho touha se objevila v jeho obličeji, který se zkroutil do výrazu téměř šílené touhy. V hlavě mu tepala krev a návaly horka znovu a znovu ochromovaly jeho tělo a způsobovaly bolestivé křeče v jeho podbřišku. Neklidně se ošil a vystrčil boky, roztoužený po Snapeově doteku. Jeho tělo žadonilo. Snapeova ruka se trochu odtáhla a jemně pohladila látku, pod kterou pulzovala Harryho bolestivá erekce. Harry zasténal a zavřel oči s beznadějnou touhou, která v něm žhnula a nemohla být naplněna.
Už se sebou nemohl dál bojovat. Z úst mu vyšlo zmučené chraplavé zasténání:
„Prosím…"
Harry zvedl planoucí oči. Jedno ze Snapeových obočí se významně povytáhlo v tiché otázce.
Jak krutý byl!
„Prosím, d-dotkněte se ho…" vykoktal nesrozumitelně a věděl, že jestli ho Snape bude nutit říct to znovu, nevydrží to a Snapeovu ruku si ke svému penisu přitáhne.
Ale stačilo to. Uviděl v jeho očích démonický lesk, který vypadal, jako vynesený na světlo z temných hlubin jeho zorniček. Pak Snapeova ruka okamžitě vklouzla pod látku jeho boxerek, chladné prsty se ovinuly kolem jeho horké, pulzující erekce a celý svět explodoval.
Harry měl pocit, jako by se topil v moři opilosti, které zaplavovalo jeho mysl a tělo.
Snapeova ruka hladila Harryho chvějící se penis a Harry umíral slastí. Tělo mu zaplavovaly silné pocity a vlny potěšení vyvolávané chladnou rukou pohybující se rychleji a rychleji. Harry otevřel ústa v tichém výkřiku a lačně lapal po dechu. Z krku mu unikl dlouhý sten. Ponořený do temnoty očí mistra lektvarů nebyl schopen pohnout hlavou.
Ozvěna slov, která řekl právě před týdnem, se k němu vrátila s takovou silou, že hluboko v duši pocítil pobavení. Jeho vnitřní klidné vědomí najednou došlo k překvapujícímu závěru: stojí v tomhle temném přístěnku, v objetí Severuse Snapea - nejvíce nenáviděného profesora na škole, který ho přivádí k extázi zkušenými, rychlými pohyby a Harry vydává vzdechy a steny, ochromený touhou, kterou k tomu muži cítí. Ta situace mu připadala tak absurdní; tak, že kdyby jeho mysl nebyla zaneprázdněná vjemy prožívané slasti, tak by vyprskl smíchy.
Najednou ruka, která držela Harryho bradu, pomalu sklouzla po jeho hrudi, vklouzla pod jeho košili a stiskla bradavku.
Harry zaskučel náhlou bolestí, jeho tělo se vypjalo a udeřilo do zdi za jeho zády. Nikdy by si nemyslel, že tahle část jeho těla může být tak citlivá.
A při dalším stisknutí se málem zřítil na chladné kameny. Rozkoš z té bolesti byla v jeho horečnatém těle tak intenzivní. Na poslední chvíli ho zachytila Snapeova ruka a uvěznila ho v pevném sevření mezi chladnými kameny a jeho chladným tělem.
Harryho myslí probleskla vzpomínka na jeho první sen.
Ale - dobrý Merline! - bylo to skutečné!
Jak ho Snapeova ruka přiváděla k orgasmu, celé jeho tělo se zalévalo horkem. Chytil se Snapeových paží, v pěstích svíral černý hábit a přitiskl obličej na Snapeovu hruď sténaje zároveň utrpením i slastí.
Vzrušující vůně Snapeova těla zaplnila jeho nos a způsobovala mu závrať.
Snape, jako by cítil, že se Harry blíží k vyvrcholení, zrychlil své tempo a Harryho tělo doslova řvalo netrpělivostí. S posledním dechem, jediné, na co Harry dokázal myslet, bylo to, že Snape je doopravdy mistr a to nejen lektvarů.
A pak tu byla exploze. Výbuch spalujícího ohně; exploze barev a zvuků.
Harry slyšel svůj vlastní výkřik, když drtivá vlna extáze zaplavila jeho klín. V okamžiku ovládla jeho útlé tělo a zamávala s ním jako s loutkou. Prsty zaryl do Snapeových paží a na hruď mistra lektvarů dopadly horké slzy. Všechny svaly se mu napjaly, kůže žhnula a duše mu zpívala slastí. Harry si nemyslel, že by to mohl přežít; měl pocit, že umře rozkoší. Cítil, jak z jeho penisu vystřelují proudy bílého spermatu a pokrývají Snapeovu třením rozehřátou dlaň.
Harry zapomněl, jak se myslí. Úplně zapomněl, kde je, nebo co dělal. Zapomněl vše, co do té doby věděl. Vyvrcholením Snapeovou rukou vise na jeho hábitu, se znovu narodil, objevuje divy života, o kterém až doposud neměl tušení.
Když poslední záchvěvy slasti opustily jeho tělo, Snape ho najednou pustil a ukročil vzad. Harryho nohy se podlomily a on pomalu klesl na podlahu, nakláněje se ke Snapeovi, protože stále svíral jeho černý hábit. Padl na kolena a třásl se, neschopný dýchat nebo otevřít oči.
S obtížemi znovu nabyl smyslů, dozvuky orgasmu stále rozvibrovávaly jeho tělo. Byl tak ochromený, že nemohl ani otevřít oči, tím spíš přemýšlet o tom, jak zklidnit své zběsile bušící srdce nebo přinutit své vyčerpané svaly k práci. Chtěl vstát, doopravdy chtěl, ale nemohl. Nakonec dokázal zvítězit v bitvě se svým tělem, zvednout hlavu a otevřít oči.
To, co uviděl, způsobilo, že se jeho hrůza vrátila. Zbledl a jeho srdce, které se pomalu uklidňovalo, mu skočilo až do krku.
Díval se přímo na nateklý, vztyčený penis mistra lektvarů, tyčící z černého hábitu.
Zasáhlo ho bezmezné překvapení, takže nebyl schopný mluvit ani přijít na něco, co by mohl říct. Jeho oči vystřelily vzhůru, chtějíce vyčíst odpověď ze Snapeovy tváře a - ke své hrůze - ji našel. Černé, žhnoucí oči zíraly na Harryho a tmavá obočí byla povytažená, jako by nevědomky Harrymu předávala zprávu: „Na co čekáš?"
Měl pocit, jako by ho zahalila vlna studu. Podíval se zpět na Snapeův penis a skousl si ret. Zrudl a pokoušel se potlačit svou narůstající paniku.
Doopravdy chce, aby TO Harry udělal?
Viděl obrys temných chloupků kolem Snapeova penisu. Jeho oči důkladně zkoumaly a lačně vstřebávaly ten úžasný pohled a ukládaly ho do paměti. Z úkrytu za strachem, který ho nejprve ochromil, se začal vynořovat chtíč. Upřeně zíral na Snapeův penis a jeho oči se horečnatě leskly.
Pokoušeje se vzdorovat studu a strachu kradoucích se po okrajích jeho mysli, nasucho polkl a jeho ruka se zvedla a opatrně se ovinula kolem Snapeova ztopořeného, horkého penisu. Harrymu jeho ruka v porovnání s velikostí Snapeovy erekce připadala malá. Chvíli uvažoval, že k pokrytí celé erekce od žaludu ke kořenu by potřeboval ruce tři. Z té myšlenky se mu roztočila hlava. Jeho oči pečlivě studovaly červenou, hladkou a úzkou špičku penisu, nateklé žíly po celé jeho délce. Cítil, jak mu v dlani tepe krev, stává se vřelejší a vřelejší, pulsuje.
Tak žhavý, prohodil Harry bez dechu v duchu, vzpomínaje si na předchozí chlad Snapeova těla, když se k němu tlačil a dotýkal se ho prsty. Byl to takový rozdíl.
Harry se najednou přistihl, že chce Snapeův žár ochutnat. Jednal instinktivně. Otevřel ústa a olízl špičku, nechávaje za sebou mokrou lesklou cestičku. Fascinovaně sledoval, jak s sebou Snapeův penis pod jeho dotekem škubl a slyšel Snapeův tichý, utlumený sten.
S uspokojením se pousmál.
Snape chutnal hořkoslaně, teple a příjemně. Harryho jazyk opět olízl špičku a opatrně ji navlhčil. Tentokrát však muž žádný zvuk nevydal.
Harryho mysl - naplněná oparem studu, strachu a touhy - zaregistrovala to ticho. Musí si vést líp. Chtěl být znovu odměněný tím úžasným stenem.
Zaslepený touhou přesunul jazyk ke Snapeově penisu z něhož vytékala kapička touhy a olízl ho po celé jeho délce od špičky ke kořeni. Ochutnával ho každým pohlazením jazyka a utápěl se v tom pocitu. Jeho zamlženou myslí proniklo Snapeovo rychlé oddechování. Líbí se mu to!
Harryho duše se ponořila do agónie extáze, přijímajíc od Snapea vše, co přicházelo.
Najednou ucítil prsty dotýkající se jeho vlasů. Tiše zasténal a Snape trochu prohnul boky. O chvíli později přitiskl svou erekci k Harryho rtům, dožaduje se vstupu, na což Harry neměl jinou možnost než otevřít pusu a přijmout ho, zatímco horečnatě uvažoval, jak něco tak velkého bude pasovat! Co udělá?!
Snapeův penis se vtlačil do Harryho úst, dobýval se do jeho krku. Harry se začal dusit a pokoušel se odtáhnout hlavu, ale Snape ho pevně držel, prsty sevřené v pěst v jeho hlasech a nedovoloval mu žádný pohyb. Další příraz vehnal Harrymu slzy do očí. Kašlaje, chytil černý hábit a pevně ho sevřel, dávaje tak Snapeovi znamení, aby přestal.
Takhle to nechtěl. Nechtěl, aby mu Snape jen tak ojel pusu. Ale i kdyby měl dost síly vzdorovat, jeho tělo by ho neposlouchalo. Vypadalo to, že ví úplně přesně, co chce a Harry krátce zauvažoval, kam tohle všechno povede.
Poddal se, uvolnil ruce a otevřel pusu, aby pojal další příraz.
Snapeův penis naplnil Harryho ústa. Mistr lektvarů zřejmě cítil, že ho zlomil, sundal ruce z Harryho hlavy a ten neuhnul. Prsty chytil žhavý penis a pomalu ho vytáhl z pusy na dost dlouho, aby se nadechl a polknul. Pak ho vsunul zpět, nasál ho do krku, jen tentokrát ne tak hluboko, aby se začal dusit.
Chtěl Snapea. Chtěl ho ochutnat. Jeho celého. Chtěl mu poskytnout tu samou rozkoš, kterou on sám prožil před několika okamžiky.
Trochu se stáhl, potěšil hladký žalud svými rty a nasál ho. Přál si ze Snapea dostat víc, než doposud. Z mužových úst vyšel sten a Harry pocítil vzrušení z úspěchu.
Ano, chtěl slyšet Snapeovy steny. Steny a výkřiky slasti, kterou mu působil.
Harry zrychlil svou péči, chtěje je slyšet častěji a hlasitěji. Vrazil si Snapeův naběhlý, tepající penis přímo do krku, sál ho a volnou rukou se jemně věnoval měkkým teplým varlatům. Sténání se ozývalo častěji. Harryho zamlžená mysl je přijímala jako kdyby z dálky. Po chvilce se jeho zuby připojily ke rtům a jazyku a opatrně začaly škádlit citlivou kůži na mokré horké špičce. Byl odměněn dlouhým, temným, potěšeným zavrčením.
Zastřenýma, chtíčem naplněnýma očima Harry vzhlédl. Chtěl vidět Snapeův obličej. Snapeovy lesklé mramorové oči se dívaly přímo na něj, hladově a chtivě ten výhled obdivovaly takovým způsobem, že Harry téměř omdlel. Neuhýbaje očima horečnatému pohledu, Harry zvýšil tempo, polykal téměř celý Snapeův penis a zároveň zpracovával jeho spodní část, kterou jeho rty nemohly pokrýt. Jeho jazyk a zuby škádlily lesklou špičku, když ho Harry na chvilku vytáhl, jen aby popadl dech a znovu ho zasunul do svých teplých, chtivých úst.
Harryho vidění bylo rozostřené, ale sledoval, jak se mužův obličej stáhl křečí slasti. Vždy hrubé rysy změkly, ale jeho oči neztratily nic ze své temnoty.
Už byl zatraceně blízko k tomu, aby mistra lektvarů přivedl k orgasmu!
Harry sevřel černou látku na Snapeových zádech a vší silou ho přitáhl blíž a pojal třesoucí se penis, zasunuje jej tak hluboko, jak to šlo. Když uslyšel Snapeův hlasitý, ochraptělý sten, Harryho tělo se rozechvělo a Snapeovo roztřáslo. Dusíce se, Harry chtěl odtáhnout hlavu, ale Snapeovy ruce ho chytily za vlasy a přidržely ho na místě. Harryho ústa se naplnila ostrou a hořkou chutí mužova ejakulátu. Z té chuti a nedostatku vzduchu mu z očí začaly proudit slzy, ale sevření se neuvolnilo. Třesouce se společně s tělem mistra lektvarů, to vzdal a přestal bojovat. Začal polykat a cítil další drobné výstřiky, zatímco Snapeův orgasmus polevoval. Něco vyteklo z jeho nezkušených úst a steklo mu po bradě. V tu samou chvíli ucítil bolestivé škubnutí za vlasy, kterým ho Snape potrestal.
Zmateně naklonil hlavu. Snape ho znovu tahal za vlasy, dokud Harry nepolkl poslední kapku.
V tu chvíli, kdy Harry spolkl poslední zbytek, byla jeho hlava uvolněna z ocelového sevření a Snapeův měknoucí penis vytažen z jeho úst. Harry lapal po dechu a nabíral tolik vzduchu, kolik mohl. Cítil čůrek spermatu táhnoucí se mu dolů přes bradu a krk.
Když si mistr lektvarů zapnul kalhoty, chytil Harryho za bradu a zvedl ji. Zelené oči pozorovaly Snapeův obličej, na kterém zářil výraz absolutního triumfu a temného uspokojení. Snape přejel skrčeným prstem přes Harryho krk a bradu, setřel teplou tekutinu, která unikla, a strčil ho do Harryho úst. Harry ho pečlivě olízal, aniž by uhnul očima ze Snapeova obličeje. Když muž stáhl prst pryč, Harry tiše zasténal.
Na Snapeově obličeji se objevil chladný, vypočítavý úsměv.
„Bylo to pěkné, pane Pottere."
Harry zadržel dech. Najednou si uvědomil, že to jsou Snapeova první slova od chvíle, co přišel do přístěnku. Otevřel pusu, aby něco řekl, ale jako by měl na jazyku uzel. Co by řekl? Žádná slova by nemohla vyjádřit to, jak se teď cítil. Měl v hlavě takový zmatek, až měl podezření, že už ho nikdy nerozmotá.
Avšak přes ten hluk v jeho hlavě, závrať a hustou mlhu obklopující jeho mysl, pronikala jedna jasná myšlenka - jeho sen se splnil.
Snape udělal krok vzad a střelil po něm ledovým, výsměšným pohledem.
Harry cítil mrazení v zádech. Jako by ho ten pohled šlehl bičem a zařízl se mu do kůže. Jako by byl uštknut.
Něco v něm začalo křičet. Prosit. Ale nevěděl oč. Aby Snape neodcházel? Aby mu řekl něco jiného? Aby ho tu nenechával? Aby se na něj takhle nedíval? Aby něco udělal? Cokoli?
Ale bylo příliš pozdě. Nebylo co víc dodat. Snape mu věnoval poslední výsměšný pohled, otočil se k Harrymu klečícímu na podlaze zády, otevřel dveře a zmizel za nimi. Nechal Harryho samotného v temném, chladném přístěnku.
Harry byl šokovaný a zmatený. Díval se na dveře, kterými Snape zmizel, a pokoušel se pochopit, co se stalo. Hlava se mu tak točila, že pociťoval závrať až na zvracení. Srdce mu v hrudi zběsile tlouklo a tělo se nekontrolovatelně třáslo střídajícími se návaly horka a zimy. Myšlenky mu v hlavě zmateně vířily.
Doopravdy se to stalo? Doopravdy on a Snape právě…?
Žhavá, ochromující vlna hrůzy bolestivě projela jeho srdcem.
Právě jsem vykouřil mistra lektvarů, pomyslel si. Oči doširoka otevřené v neuvěřitelné hrůze a šoku. Najednou měl pocit, jako by shořel. A v krku se mu míchala hořká příchuť studu smísená se stále přetrvávající chutí spermatu Severuse Snapea. Jeho mysl to nemohla všechno zpracovat a Harry se potloukal svým vědomím, pokoušeje se pochytat střípky vzpomínek a pochopit, kde je, co se právě stalo, kde je Snape, a proč se cítí tak strašně ponížený.
Když se mu sevřel krk, stiskl své třesoucí se pěsti a kousl se do rtu. Spolkl slzy a zíral na otevřené dveře.
Nějakou dobu seděl na studené kamenné podlaze v přístěnku a plný naděje čekal.
Snape se nevrátil.